Panthera spelaea(evropský/eurasijský lev jeskynní)

Název:
Foneticky: Pantheraspelaea:
Pojmenování: Pan-fee-rah lee-oh spe-lay-ah.
Pojmenování: Pan-fee-rah lee-oh spe-lay-ah: Georg August Goldfuss – 1810.
Klasifikace:
Druhy: Chordata, Mammalia, Carnivora,Felidae, Panthera: P.spelaea.
Dieta:
Velikost: 1,2 m vysoký v ramenou, 2,1 m dlouhý, ale některé pozůstatky ukazují na poněkud větší velikost.
Známé lokality:
Časové období: Někdy se uvádí, že přežil i v holocénu až do doby kolem 1. století n. l.
Fosilní zastoupení:

Podobně jako jeho blízký příbuzný lev americký (Pantheraatrox) má i lev euroasijský v současnosti sporné postavení mezi ostatními příslušníky rodu Panthera.Kdysi byl euroasijský lev jeskynní považován za samostatný specifický druh, nakonec byl více považován za poddruh lva afrického (Panthera leo). studie z roku 2016 (Barnett et al.) a studie z roku 2020 (Stanton et al.) však nyní znovu stanovily evropského lva jeskynního jako samostatný druh.
Paleontologové se přiklánějí k tomu, že se vyvinul ze staršího druhu Pantheraleo fossilis.
Zajímavé je, že Panthera leo fossilis byl ve skutečnosti větší než evropský lev jeskynní (i když o něco menší než americký lev). Obvykle se zvířata s dalšími generacemi zvětšují, pokud do hry nevstupují ekologické faktory, jako je například snížení množství dostupné potravy nebo kořisti pro daný druh.
Euroasijský jeskynní lev získal své běžnější jméno podle velkého množství jeho pozůstatků, které byly nalezeny v jeskyních. Výsledek je však ve skutečnosti trochu zavádějící, protože euroasijský jeskynní lev je znám i z jiných lokalit a zdá se, že byl velmi tolerantní k chladu, pokud měl dostatek kořisti k lovu.Vstupovali však také do jeskyní a předpokládá se, že tak mohli činit, aby ukradli mláďata jeskynních medvědů (Ursusspelaeus) a také se živili slabými hibernujícími jedinci.
Izotopová analýza kolagenu euroasijského lva jeskynního skutečně podporuje myšlenku, že přinejmenším některé populace pravidelně pojídaly mláďata jeskynních medvědů, stejně jako velké množství sobů. Izotopová analýza funguje na principu, že býložraví živočichové (medvěd jeskynní je považován za primárně býložravého, příležitostně za všežravého) absorbují určité izotopy, které se mění podle toho, jakými rostlinami se živí, a tyto izotopy jsou následně předávány predátorům, kteří je požírají.Vyšší množství určitýchizotopů lze potvrdit u určitých zvířat, což naznačuje potenciálnípreferenci kořisti. Tato predace může být důvodem, proč bylo uvnitř jeskyní nalezeno tolik pozůstatků lvů, protože někteří jeskynní medvědi by se nevyhnutelně bránili, včetně těch, kteří se probudili ze spánku, stejně jako medvědí matky chránící svá mláďata.
Eurasijský jeskynní lev nebyl jediným velkým predátorem napříč severní Eurasií, aktivně lovily kořist také kočky s cimbuřím Homotherium a jeskynní hyeny.Nicméně jak Homotherium, tak cavehyena byli lovci z otevřených plání, kteří se zřejmě přednostně zaměřovali na velkou kořist, jako jsou vlnatí mamuti a vlnatí nosorožci (např. Coelodonta).Zdá se však, že euroasijský lev jeskynní lovil v hustěji pokrytých oblastech, jako jsou lesy, které byly osídleny jeleny a měly větší množství úkrytů, které jim umožňovaly používat taktiku přepadení. Ačkoli tedy všichni tito predátoři působili na těchto kontinentech ve stejnou dobu, působili v různých ekosystémech, což mohlo snížit jejich vzájemnou konkurenci.
Zatímco většina velkýchsavčích predátorů zřejmě vymizela s náhlou absencí velké kořisti na konci pleistocénu, u jeskynních lvů je to těžší. Některé důkazy naznačují, že v malých populacích žili v jihovýchodní Evropě ještě téměř deset tisíc let, i když většina známých pozůstatků nepřesahuje pleistocén.Dalším argumentem pro pozdní přežití je, že pokud sobi skutečně tvořili velkou část jídelníčku jeskynních lvů, pak jejich zdroj kořisti nezmizel.Naopak úbytek jiných tvorů, jako jsou jeskynní medvědi, by naznačoval, že jeskynní lvi mohli existovat pouze v menších populacích.
Bez ohledu na skutečné datum, kdy euroasijští jeskynní lvi definitivně vymizeli, k jejich konečnému zániku pravděpodobně došlo v důsledku zvýšené konkurence s novými predátory, konkrétně vlky a ranými lidmi.S koncem pleistocénu byla většina otevřených plání nahrazena lesy, na které nebyla stávající megafauna adaptována, což vedlo k jejímu vymizení. zdá se, že euroasijští jeskynní lvi byli v tomto prostředí doma, takže jim tato změna měla vyhovovat, aby se stali úspěšnějšími. Vlci však byli pro toto prostředí také vhodní, ale jejich rozšíření bylo dříve omezeno kvůli dřívějšímu rozšíření plání.Již nemuseli čelit těmto bariérám, mohli se snadněji rozšířit a lovit stejnou kořist, jakou lovili jeskynní lvi.

Jenže jeskynních lvů je neuvěřitelně mnoho, žádní dva predátoři nemohou koexistovat při lovu stejné kořisti ve stejném ekosystému a nakonec by jeden z nich podlehl. Zatímco eurasijský jeskynní lev byl mnohem větší a silnější predátor, vlci nepotřebují tolik potravy, aby uživili svá menší těla. navíc vlci používají k lovu potravy zcela odlišnou taktiku.Lvi loví ze zálohy, protože nemohou předstihnout rychlé zvíře, jako je jelen, v přímém závodě, prostě na to nejsou stavěni, protože zatímco jejich úměrně kratší nohy lépe zrychlují, jejich maximální rychlost je omezena na nižší rychlost kvůli limitům jejich kroku nohou. Lovecké chování lvů je tedy spíše o šetření energií, zatímco u vlků jde především o výdej energie. Smečka vlků záměrně donutí stádo jelenů k útěku, aby si mohla vybrat pomalejší a slabší jedince.Pak využijí své početnosti a větší vytrvalosti k tomu, aby svůj cíl obtěžovali tak dlouho, dokud nebude příliš slabý na to, aby mohl pokračovat. Když vlci počítali s takovou energetickou taktikou, mohli si dovolit být bezohlední, a přesto získat větší zisk, když byli úspěšní, což jsou obě výhody, které jeskynní lev neměl.
Třetím prvkem této predátorské rovnice jsou lidští lovci, kteří by také lovili stejná zvířata, po kterých šli jak jeskynní lvi, tak vlci.Lidští lovci měli nejlepší výhody ze všech, k nimž patřily na míru vyrobené zbraně, inteligence k jejich použití a především přizpůsobivost různým problémům. Zahrnutí jeskynních lvů do jeskynního umění dokazuje, že s nimi byli první lidé v kontaktu, a stejně jako v dnešní Africe mohl být tento kontakt někdy bojem na život a na smrt mezi lidmi a lvy.Co se týče fyzických schopností, lev může snadno zabít neozbrojeného člověka, ale když je zde několik lidí ozbrojených zbraněmi a spolupracujících, lev nemá šanci.
Jak velký byl konflikt mezi euroasijským jeskynním lvem a ranými lidmi, zůstává kontroverzním tématem, protože fosilní materiál lvů i lidí dohromady lze interpretovat více než jedním způsobem. Nicméně se zdá, že raní lidé si jeskynních lvů velmi vážili, což vyplývá z jejich zařazení do jeskynního umění, a stejně jako jeskynní medvěd mohli tvořit součást raných rituálů.Také díky prvním lidem víme o životě euroasijských jeskynních lvů něco víc, co by nebylo možné zjistit pouze z kostí. Mezi tyto znaky patří přítomnost hřívy u pravděpodobně samců, chomáče na konci ocasu a kulaté načechrané uši, což je pravděpodobně adaptace chránící tyto končetiny před chladnými podmínkami.Umění bylo také interpretováno jako slabé pruhy táhnoucí se po těle, což by ve skutečnosti byla dobrá adaptace, protože jeskynní lvi by pravděpodobně využívali stromy a keře spíše jako úkryt, než aby se skrývali v dlouhé trávě jako jejich afričtí příbuzní.Navíc jeskynní umění zobrazuje několik lvů lovících společně, což naznačuje, že lidé, kteří umění vytvořili, pozorovali jeskynní lvy lovící ve smečkách.

Pantheraatrox, Pantheraleo fossilis, Pantheraspelaea.

Další čtení
– The Pleistocene cave lion, Panthera spelaea(Carnivora, Felidae) fromYakutia, Russia. – Cranium 18, 7-24. – G. F. Baryšnikov &G.Boeskorov – 2001.
– Molecular phylogeny of the extinct cave lion Panthera leospelaea -Molecular Phylogenetics and EvolutionVolume 30, Issue 3 – JoachimBurgera, Wilfried Rosendahl, Odile Loreillea, Helmut Hemmer, TorstenEriksson, Anders Götherström, Jennifer Hiller, Matthew J. Collins,Timothy Wessg & Kurt W. Alt – 2004.
– Evolution of the mane and group-living in the lion (Pantheraleo): areview – Journal of Zoology Volume 263, Issue 4, pages 329-342. -Nobuyuki Yamaguchi, Alan Cooper, Lars Werdelin & David W.Macdonald- 2004.
– Upper Pleistocene Panthera leo spelaea (Goldfuss,1810) skeletonremains from Praha-Podbaba and other lion finds from loess and riverterrace sites in Central Bohemia (Czech Republic). – Bulletin ofGeosciences 82 (2) – Cajus G. Diedrich – 2007.
– Phylogeny of the great cats (Felidae: Pantherinae), and the influenceof fossil taxa and missing characters. – Cladistics Vol.24, No.6,pp.977-992 – Per Christiansen – 2008.
– Upper Pleistocene Panthera leo spelaea (Goldfuss,1810) remains fromthe Bilstein Caves (Sauerland Karst) and contribution to the steppelion taphonomy, palaeobiology and sexual dimorphism – Annales dePaléontologie Volume 95, Issue 3 – Cajus G. Diedrich – 2009.
– Fylogeografie lvů (Panthera leo ssp.)odhaluje tři odlišnétaxy a pozdně pleistocenní snížení genetické diverzity. – MolecularEcology 18 (8): 1668-1677 – Ross Barnett, Beth Shapiro, Ian Barnes,Simony W. Ho, Joachim Burger, Nobuyuki Yamaguchi, Thomas F. G. Highham,H. Todd Wheeler, Wilfred Rosendahl, Andrei V. Sher, Marina Sotnikova,tatiana Kuznetsova, Gennady F. Baryshnikov, Larry D. Martin, C. RichardBurns & Alan Cooper – 2009.
– Isotopic evidence for dietary ecology of cave lion (Pantheraspelaea)in North-Western Europe: Výběr kořisti, konkurence a důsledky pro vyhynutí. – Quaternary International 245 (2): 249-261. – HervéBocherens, Dorothée G. Drucker, Dominique Bonjean, Anne Bridault,Nicholas J. Conard, Christophe Cupillard, Mietje Germonpré, MarkusHöneisen, Susanne C. Münzel, Hannes Napierala, Marylène Patou-Mathis,Elisabeth Stephan, Hans-Peter Uerpmann, Reinhard Ziegler – 2011.
– Late Pleistocene steppe lion Panthera leo spelaea(Goldfuss, 1810)footprints and bone records from open air sites in northern Germany -Evidence of hyena-lion antagonism and scavenging in Europe – QuaternaryScience ReviewsVolume 30, Issues 15-16 – Cajus G. Diedrich – 2011.
– The largest European lion Panthera leo spelaea(Goldfuss 1810)population from the Zoolithen Cave, Germany: specialised cave bearpredators of Europe – Historical Biology: An International Journal ofPaleobiology Volume 23, Issue 2-3 Cajus G. Diedrich – 2011.
– Late Pleistocene steppe lion Panthera leo spelaea(Goldfuss 1810)skeleton remains of Upper Rhine Valley (SW Germany) andcontributions to their sexual dimorphism, taphonomy and habitus -Historical Biology: An International Journal of Paleobiology vol 24,issue 1. – Cajus G. Diedrich & Thomas Rathgeber – 2011.
– Palaeopopulations of Late Pleistocene Top Predators in Europe: IceAge Spotted Hyenas and Steppe Lions in Battle and Competition aboutPrey. – Paleontology Journal. 2014: 1-34. – C. G. Diedrich – 2014.
– Population Demography and Genetic Diversity in the Pleistocene CaveLion (Populační demografie a genetická diverzita pleistocenních lvů). – Open Quaternary. 1 (1): Art. 4. – E. Ersmark, L. Orlando, E.Sandoval-Castellanos, I. Barnes, R. Barnett, A. Stuart, A. Lister& L. Dalén – 2015.
– On the discovery of a cave lion from the Malyi Anyui River (Chukotka,Russia). – Quaternary Science Reviews. 117: 135-151. – I. Kirillova, A.V. Tiunov, V. A. Levchenko, O. F. Chernova, V. G. Yudin, F. Bertuch& F. K. Shidlovskiy – 2015.
– Mitogenomics of the Extinct Cave Lion, Panthera spelaea(Goldfuss,1810), Resolve its Position within the Panthera Cats. – OpenQuaternary. 2: 4. – Ross Barnett, Marie Lisandra Zepeda, Mendoza, AndréElias Rodrigues Soares, Simon Y W Ho, Grant Zazula, Nobuyuki Yamaguchi,Beth Shapiro, Irina V Kirillova, Greger Larson, M Thomas & PGilbert – 2016.
– Morfologická a genetická identifikace a izotopová studie chlupů lva jeskynního (Panthera spelaea Goldfuss,1810) z řeky MalyiAnyui (Čukotka, Rusko). – Quaternary Science Reviews. 142:61-73. – O. F. Černova, I. V. Kirillova, B. Shapiro, F. K.Shidlovskiy, A. E. R. Soares, V. A. Levchenko & F. Bertuch -2016.
– Under the Skin of a Lion: Unikátní doklady svrchnopaleolitického využití jeskynního lva (Panthera spelaea)z dolní galerie La Garma (Španělsko). – PLOS ONE. 11 (10): e0163591. – M. Cueto,E. Camarós, P. Castaños, R. Ontañón & P. Arias – 2017.
– Early Pleistocene origin and extensive intra-species diversity of theextinct cave lion. – Vědecké zprávy. 10: 12621. – David W. G.Stanton, Federica Alberti, Valery Plotnikov, Semyon Androsov, SemyonGrigoriev, Sergey Fedorov, Pavel Kosintsev, Doris Nagel, SergeyVartanyan, Ian Barnes, Ross Barnett, Erik Ersmark, Doris Döppes, MietjeGermonpré, Michael Hofreiter, Wilfried Rosendahl, Pontus Skoglund& Love Dalén – 2020.

—————————————————————————-

Náhodně vybrané

.