c. 1200, „utrpení Krista na kříži; Kristova smrt“, ze starofrancouzského passion „Kristovo utrpení, fyzické utrpení“ (10. stol.), z pozdně latinského passionem (nominativ passio) „trpící, snášející“, z minulého příčestí latinského pati „snášet, podstupovat, prožívat“, slovo nejistého původu. Pojem je „to, co se musí snášet“
Význam byl rozšířen na utrpení mučedníků a utrpení a bolest obecně počátkem 13. stol. Nahradil staroanglické þolung (používané v glosách k převodu latinského passio), doslova „utrpení“, od þolian (v.) „snášet“. Ve střední angličtině někdy také „stav, kdy na člověka působí nebo na něj působí něco vnějšího“ (konec 14. stol., srov. pasivum).
Ve střední angličtině také „neduh, nemoc, trápení“; také „cit, touha, sklon, pocit; touha hřešit považovaná za trápení“ (polovina 13. stol.). Specifický význam „intenzivní nebo prudká emoce či touha“ je doložen od konce 14. stol. z pozdně latinského užití passio pro řecký pathos „utrpení“, také „pocit, emoce“. Specifický význam „sexuální láska“ je doložen od 80. let 15. století, ale slovo se používalo pro jakoukoli trvalou, ovládající emoci (horlivost; smutek, žal; vztek, hněv; naděje, radost). Význam „silná záliba, nadšení, záliba“ je z 30. let 16. století; význam „předmět velkého obdivu nebo touhy“ je k roku 1732.
V porovnání s náklonností je charakteristickým znakem vášně to, že ovládá mysl, takže se člověk stává zdánlivě jejím předmětem nebo jejím pasivním nástrojem, zatímco náklonnost, i když člověkem hýbe, působí na něj nebo ho ovlivňuje, mu stále ponechává sebeovládání. Druhotné významy obou slov tento rozdíl zachovávají.
Masopustní hra (1843, v německém kontextu) představuje scény Kristova umučení. Pašijový květ se tak nazýval od 30. let 16. století.
Název pašijový květ – flos passionis – vznikl z domnělé podobnosti koruny s trnovou korunou a ostatních částí květu s hřeby neboli ranami, zatímco pět kališních lístků a pět okvětních lístků bylo považováno za symbol deseti apoštolů – Petr … a Jidáš … byli vynecháni z počtu.
