Pavouci jsou oblíbenými domácími mazlíčky u lidí, kteří touží po tomto okázalém okrasném ptáku, přestože chovatelé přiznávají, že nejsou příliš dobrými společníky ani ochránci.
Nejvzácnější z druhů – bílé a zelené odrůdy – se prodávají za více než 1 000 dolarů za kus.
Většina lidí, kteří si ptáky pořizují, žije na pozemcích vzdálených od ostatních obytných nemovitostí nebo provozují komerční zařízení a chtějí své pozemky ozdobit těmito nápadnými tvory.
Prezident Australské společnosti pro bažanty a vodní ptactvo James Goodrich řekl, že touha vlastnit páva souvisí s minulostí.
„Myslím, že je v tom nostalgie chovat okrasné divoké ptáky,“ řekl.
„Potíž je v tom, že buď je lidé musí chovat ve velmi velkých výbězích, nebo se musí zabývat jejich volným chovem, což má své důsledky.“
Většina radnic nemá specifickou politiku týkající se pávů, ale obyvatelé v příměstském prostředí jsou od chovu tohoto zvířete často odrazováni úplně.
Okresní rada Loxton Waikerie uvedla, že chov pávů v obytné oblasti nemusí být vhodný, pokud je ohrožena pohoda ptáků nebo pokud by jejich hluk či zápach obtěžoval blízké sousedy.
Podle nařízení rady však mohou domácnosti v obytných i neobytných oblastech chovat ptáky, jako jsou kohouti, slepice a pávi, bez schválení, pokud slouží výhradně pro domácí potřeby nebo potěšení a neruší ostatní.
Čtyřicetiletá vášeň
Pro Jill a Petera Fogdenovy byl chov pávů způsobem, jak si vytvořit vlastní pouštní oázu.
Na svém pozemku Noora v oblasti Murray Mallee v Jižní Austrálii úspěšně chovají několik generací ptáků již více než čtyři desetiletí.
„Na začátku jsem si nebyla úplně jistá. Lidé, které jsme znali nedaleko, nějaké měli … a pak jsme si pořídili dva pro sebe,“ řekla paní Fogdenová.
Paní Fogdenová popsala své pávy jako „hlídací psy“, protože ji vždy upozornili na cizí zvuky nebo zvířata potulující se v okolí.
Podle ní je však mýtus, že pávi a pávice chrání pozemek a jeho dobytek před škůdci.
„Jsou prý dobří na to, aby odháněli lišky od slepic, ale tím si opravdu nejsem stoprocentně jistá,“ řekla.
„Hlavně prašivé lišky chodí kolem a hledají potravu pro nějaká kuřata.“
Queenslandská chovatelka ptáků Marcia Ludlowová řekla, že hraboši spíše varují než chrání před potenciálním nebezpečím.
Nárůst poptávky po peaflowech jako domácích mazlíčcích
Přestože manželé Fogdenovi v průběhu let prodali několik peafloweů obdivovatelům tohoto ptáka a potenciálním budoucím chovatelům, nikdy to nebylo ve velkém komerčním měřítku.
„Většinou jsme je prodávali do Adelaide Hills a některé do Mildury, protože jsou národním ptákem Indie a žije tam velká indická komunita,“ řekla paní Fogdenová.
„Myslím, že proto, že se jim ten pták líbí a chtějí se na ně jen podívat.“
Pan Goodrich řekl, že jako domácí mazlíček si většina pávů drží svou hodnotu, ale právě různé odrůdy vynášejí velké peníze.
„Kdykoli vidím bílé pávy na prodej, prodávají se jako horké housky. Vždycky je po nich poptávka,“ řekl.“
„A pokud pocházejí ze zelených jávských hrabavých ptáků, prodají se okamžitě a v okamžiku, kdy se nějaký objeví na trhu, stojí tisíce dolarů.“
Paní Ludlowová, která chová řadu odrůd hrabavých ptáků již několik desetiletí, uvedla, že poptávka neustále roste.
Můžete jíst pávy?“
S tím, jak jsou chovatelé stále zaneprázdněni snahou uspokojit poptávku po pávu jako domácím mazlíčkovi, vyvstávají otázky, zda je lze chovat na maso.
„Ve skutečnosti to není druh ptáka k jídlu. To je spíše středověká záležitost, kterou dělali králové a královny,“ řekl pan Goodrich.
Manželé Fogdenovi už dříve vařili a jedli vlastní pávy, vyzkoušeli ptáka pečeného a vykostěného v roládě.
„Neslyšela jsem, že by to dělal někdo jiný, protože když řekneme, že jsme je jedli, tak se na nás tak nějak podívají a řeknou: „To nemůžete!“. Paní Fogdenová řekla.
„Protože jsou volně chovaní, nemají na sobě přebytečné maso, takže je musíte přikrmovat.“
Chovatelé říkají, že jejich skutečná hodnota spočívá v jejich kráse.
„Jsou to velmi velkolepí ptáci a určitě vám dají ten pocit bujnosti, když je máte na svém pozemku,“ řekl pan Goodrich.
