V pořádku. Pojďme si zpracovat příklad Plánu ošetřovatelské péče, který je skutečně specifický pro druh duševního zdraví. A tak konkrétně budeme hovořit o úzkosti. Když tedy budeme hovořit o tomto hypotetickém pacientovi, vězte, že pacient s úzkostí bude mít pravděpodobně i spoustu dalších problémů. Ve skutečnosti může mít něco, co souvisí spíše se zdravím než s duševním zdravím, ale právě teď se zaměříme konkrétně na úzkost a na to, jak můžeme tomuto pacientovi pomoci zvládnout to, co se děje v jeho světě. Takže většina toho, co uvidíte, bude subjektivní. Takže máte pacienta s úzkostí, který má trvalé obavy, stále se něčeho obává. Věci se zdají být zdrcující. O věcech příliš přemýšlí. Mohou neustále myslet na nejhorší možný scénář, to opravdu není zábavný způsob života, lidi.
Některými objektivními údaji může být nespavost. Můžete si všimnout, že váš pacient je celou noc vzhůru. Vůbec nespí. můžeme vidět někoho, kdo je nerozhodný, a já to dám tak nějak přesně mezi, protože se to může hlásit v rozhodnosti nebo si toho můžete všimnout sami, že? může mít nějaké svalové napětí nebo dokonce to napětí může přejít v bolest nebo bolesti hlavy, že? Prostě podle toho, co se s tím pacientem děje. budou unavení, protože tohle je opravdu, jak jsem řekl, není to tak trochu zábavný způsob života. Budou mít potíže se soustředěním. Budou se špatně soustředit, špatně se koncentrovat. A pak je tu velké riziko několika problémů. Jedním z nich jsou záchvaty paniky nebo úzkosti, které se mohou začít projevovat i fyzicky. Objeví se bolest na hrudi. Budete mít bušení srdce.
Všechna ta psychická úzkost se začne projevovat fyzicky ve vašem těle. Tehdy začnete dostávat záchvaty paniky nebo úzkosti. A další riziko, které máme, které je hlavní, je pro jakýkoli druh sebepoškozování nebo možná dokonce sebevražedné myšlenky, zejména když začnete být velmi zahlceni životem. To se určitě stává rizikem. Takže si jen pamatujte, že pacienti s úzkostí mají tendenci být velmi zahlceni vším, co se děje. Mají tendenci mít problémy se zvládáním a soustředěním, mají tendenci mít problémy se zvládáním stresových situací. Takže si vezmeme všechna naše data. Jak jsem řekl, zaměříme se konkrétně na to, co souvisí s úzkostí, a zjistíme, jaké jsou naše problémy. Takže naším hlavním problémem u tohoto pacienta je, že opravdu bojuje se svou náladou. Snaží se zvládat své emoce, snaží se zvládat své myšlenky.
A to samozřejmě může být pro tohoto pacienta znepokojující. Mohou potřebovat zlepšit své dovednosti zvládání, když se stane něco stresujícího. Možná budou potřebovat umět říct: hele, teď už vím, jak to zvládnout. dalším problémem, který máme, jsou fyzické příznaky. Pamatujte, že úzkost se může projevit fyzicky, ať už je to bolest na hrudi, bušení srdce, dušnost, může skončit bolestí hlavy. To svalové napětí, ten projev má fyzické příznaky, je určitě problém. A pak je samozřejmě obrovským problémem to riziko sebepoškození. Nechceme, aby si nějakým, jakýmkoliv, jakýmkoliv způsobem ublížili. A tak když přemýšlíme o prioritě pro pacienta s úzkostí, co je naším zájmem číslo jedna? Já jsem byl jejich starostí číslo jedna fyzické riziko pro tohoto pacienta. A tak prostě řeknu bezpečnost. Bezpečnost je pro mě starostí číslo jedna.
Poté se můžeme zabývat jejich náladou a emocemi. Ale mým zájmem číslo jedna bude zajistit, aby si tento pacient neublížil a aby byl fyzicky v bezpečí. Takže se jí znovu zeptejte, jak otázky, jak víme, že to byl problém? Tady právě propojujeme data. Vrátíme se k našim datům a řekneme, že tento údaj říká, že se jedná o problém. Tak jak to tedy budeme řešit? Jaké věci budeme pro tohoto pacienta dělat? Řekli jsme, že bezpečnost je číslo jedna, že? Proč tedy nejprve nevyhodnotíme, zda nedochází k sebepoškozování nebo sebevražedným myšlenkám. Musíme to posoudit, musíme se na to zeptat. Buďte ve svých otázkách velmi přímočaří. Měl jste myšlenky na to, že byste ublížil sobě nebo někomu jinému? Je strašně důležité, abychom se na tuto otázku zeptali velmi jasně, protože potřebujeme od pacienta dostat přímou odpověď, a pokud ji dostane, musíme mu nasadit preventivní opatření proti sebevraždě nebo sebepoškozování.
Ať už vaše zařízení udělá cokoli, musíme je udržet v bezpečí. Další věc, kterou chceme posoudit, jsou všechny jejich fyzické příznaky. abychom se ujistili, že můžeme vyloučit jakékoli další problémy. Takže bychom mohli dostat 12 olov, abychom vyloučili jejich bolest na hrudi. Mohli bychom vyhodnotit jejich bolesti zad nebo hlavy, zda se nejedná o něco jiného. Je to tak? Chceme vyloučit cokoli jiného než úzkost jako zdroj problému. Pravděpodobně podáme nějaké léky, nějaké léky proti úzkosti, jak je nařízeno. Náboženství pomáhá snižovat ty vyrovnávající se úzkosti. A vždycky se chceme ujistit, že u nich zůstaneme. Takže pokud začínají mít tyto záchvaty paniky, pokud začínají opravdu bojovat s úzkostí, zůstat s pacientem, abychom se ujistili, že je udržíme v bezpečí. A pak se také začneme zabývat věcmi, jako je navázání důvěry. Začneme se zabývat tím, jak jim pomoci vyjádřit jejich obavy a emoce, můžeme jim dokonce pomoci určit nějaké strategie zvládání, že?“
Takže zvládání vypadá u každého tak odlišně, že nemůžeme jen vzdělávat, víte, není to jen vzdělávání, že? Není to jen, hele, tady je, tady je seznam možných věcí v mé práci. Ve skutečnosti jim musíme pomoci, aby si o tom promluvili, a pomoci jim určit, co pro ně bude fungovat. Takže jak poznám, že to funguje? Správně? Vrátíme se k našim datům, řekneme si, no a jak jsem poznal, že to byl problém? Můj pacient mi řekl, že byl úzkostný. Takže se snížil počet hlášení o úzkosti, že? Řeknou, moje úzkost je mnohem lepší. Cítím se teď mnohem lépe. také víme, že chceme, aby pacienti byli v bezpečí a nedošlo k jejich zranění nebo poškození. A myslím, že protože jim opravdu chceme pomoci identifikovat tyto strategie zvládání, mohli bychom je pravděpodobně nechat verbalizovat nebo si vybrat nějaké strategie zvládání, které budou používat.
Takže se chceme ujistit, že hlásí, že jejich úzkost je lepší, že jsou v bezpečí a bez újmy a že mluví o tom, jak budou tuto úzkost zvládat. To dává smysl. Převeďme to tedy na některé koncepty s vysokou úrovní priorit zde. Musíme být struční, abychom sdělili, jaké jsou problémy. Takže problém číslo jedna, řekli jsme bezpečnost, musíme je chránit před zraněním, musíme zajistit, aby nebyli fyzicky nebezpeční. A pak bych řekl, že v tomto bodě se můžeme začít zabývat jejich náladou nebo emocemi. Ty na nás působí. Ujistěte se, že řešíme samotnou úzkost. A pak si myslím, že se začněte zabývat strategiemi zvládání. Tedy chránit je před újmou, řešit aktuální problémy a pak se starat o budoucí problémy. Dává to smysl, pokud jde o stanovení těchto priorit? Takže je ochraňte, řešte to, co se aktuálně děje, a pomozte jim rozhodnout se, jak se s tím vypořádají, pokud se to bude opakovat.
V pořádku, takže teď to pojďme přepsat, dejme to na papír. Takže jsme si stanovili hlavní priority, kde je bezpečnost, nálada a afekt a zvládání. Takže tady právě propojíme všechny naše údaje dohromady. Spojujeme body mezi našimi daty, našimi intervencemi a zdůvodněními a našimi očekávanými výsledky. Jak tedy víme, že bezpečnost byla problémem? No, víme, že tento pacient může mít tyto fyzické příznaky, tyto záchvaty paniky, a když se dostanete do tohoto režimu, kdy vás začne bolet na hrudi, máte pocit, že se před vámi zavírá svět, opravdu nikdy nevíte, co se v tu chvíli stane. Takže to je problém. Víme, že mohou mít sebevražedné myšlenky nebo myšlenky na sebepoškozování a že mohou trpět nespavostí. Nespavost může určitě, nedostatek spánku může určitě způsobit tomuto pacientovi spoustu problémů. Takže co budeme dělat?“
No, vyloučíme jiné zdroje těchto příznaků, že? Takže bychom mohli získat 12 vodítek. Posoudíme tyto myšlenky a případně zavedeme sebevražedná opatření, pokud to bude nutné. Opět se snažíme ujistit, že tyto příznaky nejsou kardiální povahy nebo že neexistuje žádný jiný zdroj těchto fyzických příznaků. A pak samozřejmě chceme zabránit sebepoškozování. A v případě potřeby byste případně mohli podávat léky, ehm, konkrétně na nespavost, abychom se pokusili zvýšit jejich schopnost spánku. Takže celkově zde očekávaný výsledek vychází z toho, co bylo naším původním cílem, že? Což je právě udržet tohoto pacienta v bezpečí a bez zranění, bez jakýchkoli komplikací některých z těchto fyzických příznaků. Takže teď, když jsme vyřešili jejich bezpečnost, můžeme začít řešit jejich aktuální emocionální potřeby. Takže mají přetrvávající obavy, problémy se soustředěním.
Jsou pravděpodobně unavení a určitě přetížení. Jaké věci tedy můžeme udělat, abychom řešili jejich aktuální emocionální stav? Rozhodně můžeme podat anxiolytika nebo léky proti úzkosti. Navážeme s nimi důvěru a vztah. Poskytneme jim možnost vyjádřit své emoce a vyjádřit své pocity. Cílem zde tedy je, abychom zlepšili jejich celkové příznaky a snížili úroveň jejich úzkosti tím, že navážeme důvěru, aby nebyli při těchto rozhovorech tolik zahlceni. Takže nakonec je zde cílem jen to, aby pacient objednávkou hlásil sníženou úroveň úzkosti. Řeknou mi, že se cítí o něco lépe. Necítím se tak úzkostně. Lépe se soustředím a necítím se tak přetížený. Chceme jen, aby se tyto příznaky snížily. Podívejme se tedy nyní na zvládání. Pamatujte si zvládání. Myslíme tak trochu na budoucnost, že? Přemýšlíme, jak to zvládnou, pokud se to bude opakovat?“
Takže jak poznáme, že by mohli mít problém se zvládáním? No, možná vždycky přemýšlejí o nejhorším možném scénáři, když něco přijde, přemýšlejí, i když je to ta nejhorší věc, která se může stát, pravděpodobně se to stane. Mají problém se rozhodnout, tak jak budou, jak budou žít, když se nedokážou rozhodnout? Nebo ne? A prostě nad vším přemýšlejí. Co tedy můžeme udělat pro tohoto pacienta, který má opravdu problémy se zvládáním? No, můžeme s nimi zůstat, když je úzkost opravdu vysoká. A opět jim pomoci identifikovat strategie zvládání, které pro ně budou fungovat. Takže opět, vše, o co se zde snažíme a proč tyto věci děláme, je snaha pomoci pacientovi zvládat tyto stresové situace. Takže mým největším cílem zde bude, aby tento pacient verbalizoval strategie zvládání, které bude v budoucnu používat.
Měl jsem jednou pacientku, která se tak obávala, že dvě nebude smět jít domů, dokud nebude šťastná a nebude mít žádné problémy. A já jsem jí řekla, že nikdo neočekává, že se teď budete cítit báječně a že teď budete naprosto šťastná, ale my chceme vědět, že to budete schopna zvládnout zdravým způsobem i v budoucnu. Ona vlastně přišla s nějakým sebepoškozováním, a tak jsem řekla, nikdo neočekává, že se budete cítit báječně. Očekávají jen, že nám řeknete, jak to bezpečně zvládnete, až se to stane znovu. Dobře? Takže se mi líbí ta myšlenka pomoci jim určit, co pro ně bude fungovat. Dobře, takže si pojďme zopakovat náš pětistupňový proces. Nejprve vždy shromáždíme všechny informace. To jsou naše hodnotící údaje. Vezmeme tyto informace a analyzujeme je a vybereme to, co je relevantní, vybereme to, co nám říká, že existuje problém, a zjistíme, jaké jsou naše priority.
Poté si položíme ty jak otázky, abychom mohli skutečně naplánovat naše intervence a zjistit, co bychom hledali. Dejte si to do stručných termínů, abyste mohli snadno, rychle sdělit, jaké jsou problémy vašeho pacienta, a pak to dejte na papír, ať už chcete použít jakýkoli formulář, jakoukoli šablonu, pokud to dokumentujete do elektronické zdravotnické dokumentace, tak či onak, prostě dejte na papír, jaký je váš plán pro pacienta. Doufám tedy, že vám to pomohlo zpracovat plán péče o pacienta s úzkostí. Opět se jedná o izolovaný plán péče pro hypotetického pacienta, který má pouze úzkost, že? Takže jsem si jistá, že může mít spoustu dalších problémů. Nezapomeňte se tedy dívat na celkový obraz a vybírat priority jako celek holisticky pro vašeho pacienta. Určitě se podívejte na ostatní příklady v tomto kurzu, stejně jako na celou naši knihovnu plánů ošetřovatelské péče. A teď se vydejte ven a buďte dnes sami sebou, lidi. A jako vždy vám přejeme šťastné ošetřovatelství.
