PMC

Pane,

Porucha kompulzivního sexuálního chování (CSB), ačkoli má rostoucí tendenci, je stále neprozkoumaná kvůli spoustě stigmat, která jsou s ní spojena. Je spojena s četnými komorbiditami – jako jsou organické stavy (syndrom frontálního laloku), léky (dopaminergní), poruchy užívání návykových látek, mánie, psychózy a poruchy osobnosti. Tato porucha je charakterizována přetrvávajícími a opakovanými sexuálními impulzy nebo nutkáními, které jsou prožívány jako neodolatelné nebo nekontrolovatelné, což vede k opakovanému sexuálnímu chování (Mezinárodní klasifikace nemocí 11 Návrh). Tyto příznaky jsou v MKN-10 zahrnuty pod F 52.7, tj. nadměrný sexuální pud, a v Diagnostickém a statistickém manuálu duševních poruch, páté vydání, ji lze diagnostikovat prostřednictvím kódu 302.70, tj. jako nespecifikovanou sexuální dysfunkci. V tomto případě by autorka ráda upozornila na přítomnost hypersexuality u žen trpících primárně depresí.

Dvaačtyřicetiletá vdova, obyvatelka Dillí, se dostavila na naše oddělení s hlavními stížnostmi na smutnou náladu, osamělost, záchvaty pláče, nadměrnou vinu, poruchy spánku a přání smrti z posledních 6 měsíců. Při sondáži, proč má tyto pocity viny, prozradila, že se velmi stydí za své činy, které nedokáže ovládat, ale nikdy to podrobně nevysvětlila ani po opakované psychiatrické konzultaci. Tentokrát se nakonec rozhodla svěřit kvůli extrémnímu trápení, které jí způsobuje každý den. Prezentovala silnou touhu zapojit se do sexuálního aktu s jakýmkoli mužem s přidruženým pocitem viny s neúspěšnými technikami rozptýlení, jako je sledování pornografie, sebestimulace, konzultace s blízkým přítelem a zamykání, ale nic nepomohlo. Uváděla také, že cestuje na přeplněná místa, aby se nevhodně dotýkala mužů a zažila, jaké to je, což vedlo k zapojení přibližně deseti cizích osob v uplynulém dvouměsíčním období. Zkoušela dokonce kontaktovat placené sexuální pracovnice, ale nakonec od toho ustoupila v domnění, že by mohla dostat AIDS. Dále uvedla, že kdykoli se k ní přiblíží nějaký muž, má silné nutkání se ho dotknout, a to i v případě, že vedle ní sedí její dcera/přítelkyně.

Když se se všemi těmito projevy chování svěřila své přítelkyni, ta jí doporučila konzultaci s psychiatrem, načež se pacientka dostavila na naše oddělení.

V anamnéze nebylo zaznamenáno nic, co by nasvědčovalo snížené sebeobsluze, jakémukoli pokusu o ublížení, opakovanému přemýšlení o kontrole/čištění/pochybování, silnému nutkání zakládat oheň/trhat si vlasy/hrát/krast a jakýmkoli neobvyklým sexuálním preferencím. Nebyla zjištěna žádná významná lékařská/chirurgická ani rodinná anamnéza.

Její celkové a systémové vyšetření bylo normální a při vyšetření duševního stavu uváděla svou náladu jako smutnou. Objevovaly se myšlenky beznaděje, bezmoci a bezcennosti, ale nebyly zaznamenány žádné sebevražedné myšlenky s bludy nebo halucinacemi.

Její běžná krevní vyšetření, funkční testy štítné žlázy, elektroencefalogram a magnetická rezonance mozku byly normální. Její HIV status a virové markery byly séronegativní.

Při podrobném hodnocení jí byla diagnostikována těžká depresivní porucha s nadměrným sexuálním pudem podle MKN-10. Na základě výsledků vyšetření bylo zjištěno, že se u ní jedná o těžkou depresivní poruchu s nadměrným sexuálním pudem. Byla u ní zahájena perorální léčba selektivním inhibitorem zpětného vychytávání serotoninu (SSRI) fluoxetinem v dávce 20 mg a jeho dávka byla během 2 měsíců zvýšena na 60 mg spolu s behaviorální terapií. Po přibližně 8 měsících léčby se její stav zlepšil téměř o 80 % a je pravidelně sledována v ambulanci.

V tomto případě pacientka trpěla především depresivními příznaky se zvýšeným sexuálním nutkáním.

CSB je spojena s neustálým spojováním se sexuální aktivitou navzdory vědomí jejích negativních důsledků. Toto chování funguje jako obrana k vyrovnání se s životními stresory.

Předkládaný případ se snaží zdůraznit rostoucí trend CSB. Ve studii 36 pacientů s CSB, kterou provedli Black et al. byla deprese druhou nejčastější komorbiditou po úzkosti. Ve studii Raymonda et al. mělo 100 % případů CSB diagnózu z osy I, přičemž nejčastěji se jednalo o velkou depresi (58 %) a sexuální dysfunkci (46 %).

Co se týče léčby těchto případů, žádný lék není dosud schválen Úřadem pro kontrolu potravin a léčiv. Studie zaznamenaly zlepšení pomocí SSRI, naltrexonu, stabilizátorů nálady (lithium, kyselina valproová), antiandrogenů a psychoterapie.

Účelem této kazuistiky je upozornit klinické lékaře na tento stav, protože navzdory rostoucímu trendu je CSB stále nedostatečně hlášena a není rozpoznána. It will also help in developing the operational definition for diagnosing CSB.

Není žádný střet zájmů.