Mohou se příznaky ADHD předstírat?
Podle dostupných výzkumů lze příznaky ADHD snadno předstírat, zejména pokud se příznaky hodnotí pomocí kontrolních seznamů. Takové jsou závěry pěti dostupných studií, které jsme vyhledali v databázích PsycINFO a PubMed a které uvádějí konzistentní zjištění.
V nejstarší studii, kterou se nám podařilo vyhledat, zkoumal Quinn3 dvě skupiny vysokoškolských studentů, jednu skupinu s ADHD (n=16) a druhou skupinu tvořili připravení simulanti (n=44). Při testování na ADHD byli malingeři schopni úspěšně falšovat pozitivní výsledky na škále pro hodnocení příznaků v dětství a v současnosti (tj. na škále pro hodnocení chování s ADHD), ale ne na integrovaném vizuálním a sluchovém testu kontinuálního výkonu.
V publikaci z roku 2007 Fisher4 zkoumal schopnost vysokoškolských studentů falšovat výsledky testů při dvou individuálních hodnoceních ADHD. Při zadání Kontrolního seznamu chování s ADHD a Vysokoškolského hodnocení reakcí na ADHD dokázali předstírající simulovat výsledky ADHD u 77, resp. 93 % položek. Ani jedna z těchto škál nebyla v prevenci falešně pozitivních výsledků úspěšnější než druhá.
V kanadské studii z roku 2007 Harrison et al.5 zkoumali 70 vysokoškolských studentů (35 kontrol a 35 simulantů) a porovnávali je se 72 jedinci z archivní databáze s potvrzenou diagnózou ADHD. V této studii sice výzkumníci zjistili určité rozdíly mezi podskupinami v odpovědích na Connersovu škálu hodnocení ADHD u dospělých a Woodcock Johnson Psychoeducational Battery-III, ale dospěli k závěru, že příznaky ADHD mohou být snadno smyšlené, zejména pokud je diagnóza založena pouze na údajích z kontrolního seznamu příznaků.
Ve studii z roku 2008 Frazier et al6 rozdělili 98 vysokoškoláků do následujících tří studijních skupin: kontroly, simulanti ADHD a simulanti poruch čtení. V této studii se nejednalo o žádná specifická opatření ADHD, která by se falšovala; jinými slovy, simulace diagnózy ADHD nebyla ve skutečnosti testována. Tyto tři studijní skupiny však vykazovaly identifikovatelné vzorce/rozdíly v testu Validity Indicator Profile a Victoria Symptom Validity Test, což naznačuje, že pomocí těchto opatření lze odhalit simulanty ADHD.
Ve studii z roku 2010 Booksh et al7 rozdělili 110 vysokoškolských studentů na kontroly a simulanty. Podobně jako ve studii Harrisona et al.5 byly tyto skupiny následně porovnány s archivním vzorkem 56 studentů, u nichž byla dříve diagnostikována ADHD. Výzkumníci zadali devět různých hodnocení; nejméně čtyři z těchto opatření byla určena ke zkoumání diagnózy ADHD. Na konci studie výzkumníci dospěli k závěru, že „… se nepodařilo najít konzistentní významné rozdíly ve výkonu mezi jedinci s ADHD a jedinci simulujícími…“. V důsledku těchto zjištění autoři zdůrazňují důležitost získávání diagnostických informací z více zdrojů, včetně vlastního hlášení, objektivního hodnocení, hodnocení pozorováním a/nebo zpráv od jiných osob.
V posledním výzkumném článku, který se nám podařilo dohledat, Soliman a spol.8 rozdělili 80 vysokoškolských studentů do následujících tří studijních skupin: kontroly (n=14), simulanti (n=30) a studenti s pravou ADHD (n=29). Jedním z nejzajímavějších aspektů této studie bylo vyjasnění postupu v části této zprávy týkající se vlastního tréninku skupiny simulantů. Fakeři dostali pouze pět minut na to, aby si přečetli krátký klinický scénář, prostudovali internetové informace, které byly prezentovány jako pseudostránka, a udělali si poznámky. Po tomto krátkém školení všichni účastníci absolvovali rozsáhlou baterii testů (celkem 12). Stejně jako předchozí výzkumníci i vyšetřovatelé zjistili, že kontrolní seznamy symptomů (např. škála ADHD Rating Scale, Conners‘ Adult ADHD Rating Scale-Self-Rating Form Long) jsou obzvláště náchylné k falšování.
Co lze z těchto studií vyvodit? Za prvé, kontrolní seznamy příznaků ADHD se snadno falšují. Za druhé, k prokázání nesrovnalostí v testech, které by svědčily o předstírání příznaků ADHD, jsou zapotřebí poměrně sofistikované testovací materiály. Ačkoli je hodnocení nesrovnalostí uklidňující, je otázkou, zda lze požadované odborné znalosti administrace, čas a náklady na tyto testy reálně provádět ve vysokoškolském prostředí s velkým počtem studentů. Za třetí, podle údajů Solimana a spol.8 zabere příprava jednotlivce na poražení testovacího opatření ADHD velmi málo času.
.
