Poznejte ženu, která se vzdala jmění zakladatele McDonald’s

Nový film Zakladatel s Michaelem Keatonem v roli zakladatele McDonald’s Raye Kroce se chystá naservírovat pořádnou porci americké nostalgie. Je to pozoruhodný okamžik vzhledem k pověstnému odporu společnosti McDonald ke kontrole zvenčí. Jediná existující psaná historie společnosti vznikla pod dohledem jejích vedoucích pracovníků v roce 1986.

Příběh o tom, jak Kroc proměnil jednoduchý nápad vyklíčený v kalifornské poušti v mezinárodní impérium, které změnilo způsob stravování na celém světě, se dodnes studuje na obchodních školách po celém světě, i když se většinou vypráví optikou nezpochybnitelné mytologie. Jak Ray vyrval kontrolu bratrům, kteří ovládali výrobu potravin na montážní lince, je jistě zajímavé drama – zejména proto, že zbohatl a získal veškeré zásluhy. Mezitím Dick a Mac McDonaldovi ustoupili do pozadí s 2,7 milionu dolarů, které si vyžádali k odchodu.

Rané kořeny McDonald’s jsou jistě zábavným filmem, ale mnohem šťavnatějším příběhem, který se ve filmu objeví jen krátce, je příběh Rayovy impozantní a do značné míry neopěvované třetí ženy. Joan Krocová se díky jeho bohatství stala jednou z největších filantropek 20. století a vynalézavě podporovala liberální záměry, nad nimiž by konzervativní podnikatelé zděšeně couvli. Někteří ji nazývali „svatou Johankou ze Zlatých oblouků“, ale to, co dělalo Joan tak přesvědčivou, bylo, že byla sotva andělská, ale spíše železná Zvonilka s pruhem rozmarnosti.

Její vztah s Rayem byl přímo jako z Peyton Place. Bylo jí 28 let a byla vdaná za muže jménem Rollie Smith, když se v roce 1957 v St Paulu ve státě Minnesota srazila s 52letým Krocem. Bývalý prodavač papírových kelímků a automatů na mléčné koktejly Kroc, rovněž ženatý, v té době prodával franšízy na středozápadě jménem bratrů McDonaldových. Jejich stánek s hamburgery v San Bernardinu, jeden z bezpočtu podobných podniků na nově vznikajících silnicích poválečné Ameriky, zaznamenal obrovský úspěch díky úspornému jídelnímu lístku a dobře propracovanému systému obsluhy „Speedee“, který umně vytyčili na tenisovém kurtu.

Krásná blondýnka Joan hrála v luxusní restauraci na Hammondovy varhany, což bylo jedno ze tří zaměstnání, která vykonávala, aby pomohla své rodině vyjít s penězi. Ray, sám klavírista, byl okouzlen její hudební zdatností, nemluvě o jejím nápadném vzhledu. Brzy se Joanin zaměstnavatel Jim Zien zapojil do hry o rychlé občerstvení a ne náhodou najal Joanina manžela, aby vedl jeho pobočku McDonald’s v St. Louis Parku – prodejnu číslo 93.

S prémií, kterou Rollie získal za svou tvrdou práci, se v roce 1959 spolu s Joan a jejich dcerou přestěhovali do Rapid City, aby mohli otevřít první pobočku řetězce rychlého občerstvení v Jižní Dakotě. Stěhování prvních franšízantů nebylo neobvyklé – lépe se McDonald’s rozšiřoval po celé zemi. Manželky byly tehdy jedinými ženami, které směly pracovat u stánků s hamburgery. (Ze zadní kanceláře poslušně zadávala místním dodavatelům objednávky na brambory a podobně a pomáhala tak svému manželovi nastartovat úspěšnou franšízu s prodejnou číslo 223. Potraviny tehdy pocházely z místních zdrojů a pečlivě sestavená příručka nabízela instrukce „malované podle čísel“.

O dvanáct let později a po mnoha dramatických oklikách – včetně rozvodu a druhého Rayova sňatku – Joan nakonec přijala jeho nabídku k sňatku.

Peníze Joan příliš nepomohly vyrovnat se s „prudkou a nezvladatelnou povahou“ jejího nového manžela, jak ji popsala v rozvodových papírech, které podala v roce 1971, a s jeho náklonností k whisky Early Times. Joan se rozhodla v manželství setrvat a s pouhým středoškolským vzděláním se věnovala založení inovativní charitativní organizace pro boj se závislostí na alkoholu s názvem Operation Cork (Kroc se píše pozpátku, jak vysvětlovala.) Produkovala televizní dramata o dopadu pití na rodinu, například Měkké je srdce dítěte, a když se časopis Dear Abby zmínil o bezplatné brožuře, kterou Joan objednala, s názvem Alkoholismus: A Family Affair, její kanceláře byly zaplaveny žádostmi z celého světa. Svolávala konference sociálních pracovníků a lékařů, kteří odváděli průkopnickou práci při řešení tohoto problému – včetně toho, že se zasadila o aktualizaci učebních osnov na lékařských fakultách tak, aby zahrnovaly více než jen letmý pohled na závislost. To vše ještě předtím, než se svým bojem vystoupila první dáma Betty Fordová; Joan její úsilí později financovala.

Po jeho smrti v roce 1984 zdědila jeho kontrolní podíl ve společnosti a téměř okamžitě jej začala rozdávat. Po masové vraždě v McDonald’s v San Diegu založila štědrým osobním darem fond pro oběti, a to ještě předtím, než korporace zareagovala. Po zbytek života praktikovala toto radikální, extatické dávání, někdy vypočítavé, jindy v reakci na zprávu, která ji rozčílila, nebo na člověka, kterého potkala v letadle. Byla první zastánkyní a sponzorkou výzkumu hospiců a AIDS, financovala průkopnickou práci Normana Cousinse na Kalifornské univerzitě ve studiu vlivu mysli na zdraví a odolnost vůči nemocem, byla první osobou, která věnovala milion dolarů demokratům, a vášnivou a aktivní podporovatelkou hnutí za zákaz jaderných zbraní.

Tím nechci říct, že žila životem asketické dobrodějky. Svůj tryskáč Gulfstream nasazovala jako taxík, převážela přátele do Vegas na hazardní maratony a celou cestu kouřila jako ďábel. Byla milovnicí zvířat, a tak ji ani nenapadlo poslat letadlo pro chovatele jejího oblíbeného Kavalír King Charles španěla, aby jí přivezl nového mazlíčka. Jindy zase letadlo převáželo tělo jejího drahého, zesnulého přítele otce Henriho Nouwena na místo jeho posledního odpočinku.

V roce 2003 jí byla diagnostikována rakovina mozku v terminálním stádiu, a tak pro sebe rafinovaně uspořádala narozeninovou oslavu ve stylu hry Clue, na kterou pozvala hosty, kteří neměli tušení o její nemoci – ani o tom, že se mají stát dědici jejího rozsáhlého majetku. Její posmrtný dar 235 milionů dolarů pro NPR je považován za dar, který tuto televizi postavil na pevné finanční základy, a díky jejímu daru Armádě spásy ve výši dvou miliard dolarů vzniklo několik desítek prvotřídních rekreačních zařízení v chudých čtvrtích po celé zemi. Nikdy však nezapomněla na kořeny svého bohatství. V luxusní čtvrti Rancho Santa Fe, kde měla svůj poslední domov, byla známá tím, že projížděla McDonaldem, aby si vyzvedla svačinu, někdy si zapomněla kabelku, jindy nabízela stodolarové spropitné. Každý rok počítala dny do Halloweenu, kdy se převlékala a rozdávala dobroty dětem ze sousedství.

Příběh McDonald’s je, ať se nám to líbí, nebo ne, nesmazatelnou součástí americké historie. Ještě přesvědčivější než zakladatel je však žena, která se jako stylově oblečený Robin Hood s pečlivě upraveným účesem zmocnila jeho jmění a praktikovala rozsáhlý soucit. Až se dozvíte o Joan, už nikdy se na Big Mac nebudete dívat stejně.