Obrovský oblak prachu přezdívaný „Godzilla“, který se v červnu přehnal přes poušť Sahara a poté se vydal směrem k USA, mohl dosáhnout své rekordní velikosti a hustoty v důsledku oteplování v Arktidě.
Neobvyklé větrné proudění poblíž pobřeží západní Afriky vybičovalo saharskou bouři do jejích gargantuovských rozměrů a mohlo být způsobeno úbytkem mořského ledu a rostoucí teplotou oceánů, jak vyplývá z výzkumu představeného v pondělí (12. prosince). (7. prosince) na výročním zasedání Americké geofyzikální unie (AGU), které se letos prakticky nekonalo kvůli pandemii COVID-19.
Po většinu června kroužil kolem zeměkoule „vlak“ větru, který účinně uvěznil systém vysokého tlaku v severozápadní Africe, jenž po čtyři dny zesiloval severovýchodní vítr nad Saharou a přemisťoval obrovské množství prachu. Tato větrná aktivita se shodovala s obdobím rekordně nízké rozlohy arktického mořského ledu, což naznačuje souvislost mezi oteplováním Arktidy a globálními větrnými vzorci, uvedli vědci.
Související: Fotografie astronauta: Podle Národního úřadu pro oceán a atmosféru (NOAA) se od konce jara do začátku podzimu každoročně každé tři až pět dní zvedá ze saharské pouště do atmosféry saharská vzduchová vrstva (SAL) – masa suchého vzduchu s prachem. Tyto mraky dosahují výšky až 6 000 metrů a mohou překonat tisíce kilometrů přes Atlantský oceán, zatemnit oblohu až na západě na pobřeží Mexického zálivu USA a zasít povodí Amazonky v Jižní Americe sedimenty bohatými na živiny.
Bouře „Godzilla“ v roce 2020 však byla výjimečná a stala se největším a nejkoncentrovanějším prachovým mrakem na Sahaře v historii. Vytvořil se 13. června a 22. června dosáhl Karibiku, informoval již dříve server Live Science. Prachový mrak pak 25. června dorazil k pobřeží Mexického zálivu, obloze propůjčil mlhavý hnědavý nádech a v několika státech způsobil výstrahy ohledně kvality ovzduší (a také velkolepé západy slunce).
V některých oblastech nesl mrak asi o 70 % více prachu než průměrná bouře a jeho chuchvalce se táhly více než 5 000 mil (8 000 km) přes Atlantik směrem ke Karibiku a jihu USA, uvedli vědci ve studii zveřejněné 1. prosince v časopise Geophysical Research Letters.
Vysokotlaký systém, který dodal energii a živil prachovou bouři, také zesílil africký východní proud – tryskové proudění nad Saharou – „který rychle transportoval prach směrem ke Karibiku a na jih Spojených států,“ uvedla hlavní autorka studie Diana Francisová, vedoucí vědecká pracovnice na Khalifa University of Science and Technology ve Spojených arabských emirátech.
Pokryvnost mořského ledu v Arktidě byla v červnu 2020 také mimořádně nízká, „přibližně nejnižší za dobu satelitních pozorování,“ uvedli vědci ve studii. To mohlo utvářet rozsáhlou anomálii, při níž se arktické větry ponořily jižněji než obvykle, což mohlo narušit další větrné vzorce a vést ke vzniku systému vysokého tlaku a trvalého severovýchodního větru, který zrodil Godzillu.
„Pokud se takové vzorce stanou v teplejším světě běžnějšími, je pravděpodobné, že tyto extrémní prachové výkyvy budou v budoucnu častější,“ napsali vědci ve svém článku.
Předchozí studie také ukázaly, že když se nad Atlantikem vznášejí hustá prachová mračna, mohou ochlazováním oceánských vod potlačovat tropické cyklóny. Překvapivě však po červnové monstrózní prachové bouři následovala jedna z nejaktivnějších hurikánových sezón v historii, uvedl spoluautor studie Amato Evan, docent na Scrippsově institutu oceánografie, klimatologie, atmosférických věd a fyzikální oceánografie na Kalifornské univerzitě v San Diegu.
„Buď je rok 2020 prostě rokem, kdy je všechno vzhůru nohama, nebo opravdu musíme přehodnotit naše chápání toho, jak prach ovlivňuje tento klimatický systém,“ uvedl Evans ve svém prohlášení.
Původně publikováno na Live Science.
Aktuality
.
