Proč je pirátství v západoafrickém Guinejském zálivu rostoucí hrozbou

Začátkem května se u pobřeží Rovníkové Guineje objevil rychlý člun, který zastavil nákladní loď Rio Mitong plující pod panamskou vlajkou. Pomocí žebříků se na loď dostala skupina útočníků, která unesla dva členy posádky a odvezla je zpět na břeh, kde je následně zadržovala kvůli výkupnému. Další loď byla údajně napadena téže noci na jiném místě Guinejského zálivu.

Tyto útoky jsou jen dva z mnoha nedávných incidentů v této rozsáhlé a strategicky významné vodní ploše, kde se v posledních letech vystupňovaly ozbrojené loupeže, pirátství a únosy na moři. Ačkoli pirátství celkově v celosvětovém měřítku pokleslo, podle Mezinárodního námořního úřadu se v Guinejském zálivu, který lemuje více než 3 700 mil západoafrického pobřeží mezi Guineou a Angolou, nyní odehrává 90 % námořních únosů na světě. IMB bije na poplach a vyzývá k mezinárodní spolupráci poté, co v roce 2019 zaznamenal „bezprecedentní nárůst“ únosů v regionu, a to o 50 procent oproti předchozímu roku.

Pirátství u pobřeží západní Afriky poprvé upoutalo mezinárodní pozornost na počátku roku 2010, kdy pirátská aktivita na druhé straně kontinentu, u pobřeží Somálska a širšího Afrického rohu, začala slábnout. V době, kdy krize ve východní Africe polevila – díky kombinaci mezinárodních námořních hlídek, soukromě najatého bezpečnostního personálu a reforem regionálních soudních systémů – byly u somálského pobřeží vzaty tisíce námořníků jako rukojmí a za výkupné byly zaplaceny miliony dolarů. Mezitím regionální vlády v západní Africe spolu s mezinárodními partnery zahájily vlastní komplexní opatření k řešení pirátství a dalších zločinů na moři na své straně kontinentu. Po letech tyto kroky přinesly určité pozitivní výsledky, ale pirátství a kriminalita v Guinejském zálivu pokračují a zločinecké taktiky pirátů a ozbrojených lupičů se vyvíjejí. Pobřežní komunity trpí následky, protože nejzranitelnější se ocitají v pasti zločinu a chudoby.

Vyvíjející se zločinecké taktiky

Gvinejský záliv je strategicky důležitý pro lodní dopravu, má řadu rozvinutých přístavů a bohatá ložiska uhlovodíků, která v roce 2013 představovala odhadem 40 % evropského dovozu ropy. Díky významu této dopravní cesty je záliv pro zločince obzvláště lukrativní a poskytuje jim dostatek plavidel k útokům. Potenciál vysokých zisků – spolu s vysokou nezaměstnaností podél pobřeží, slabou bezpečností a nedostatečným soudním vymáháním námořních zákonů v mnoha západoafrických zemích – činí Guinejský záliv pro piráty a další zločince obzvláště atraktivní.

Gvinejský záliv má strategický význam pro lodní dopravu, a proto je pro zločince obzvláště lukrativní a poskytuje jim dostatek plavidel k útokům.

V posledním desetiletí se strategie a taktika těchto zločinců změnily spolu s přílivem a odlivem regionálních a globálních trhů. Velká část aktivit v západní Africe je ve skutečnosti klasifikována spíše jako ozbrojené loupeže na moři než jako pirátství, protože většina z nich se odehrává uvnitř vod spravovaných konkrétními státy, zatímco pirátství se z definice odehrává v mezinárodních vodách. Vzhledem k tomu, že Guinejský záliv sousedí s mnoha africkými zeměmi s významným ropným a plynárenským průmyslem, přičemž Nigérie je dominantním producentem ropy v regionu, jsou cílem útoků často ropné tankery. Většina zločinců se zpočátku zaměřovala spíše na náklad na palubě těchto lodí, včetně ropy, než na posádku nebo samotné lodě. Při takzvaném bunkrování ropy se ozbrojení lupiči nalodili na nákladní loď a odčerpávali ropu na jiné plavidlo, aby ji prodali na černém trhu.

Bunkrování ropy je dlouhý a náročný proces, který poskytuje orgánům značný časový prostor pro reakci. Když byla cena kradené ropy vysoká, byl poměr rizika a odměny při bunkrování příznivý. Propad světových cen ropy v roce 2014 však přiměl zločince přehodnotit riziko a ti se v Guinejském zálivu přeorientovali na jiný model, který piráti u somálského pobřeží dlouho upřednostňovali: únosy za výkupné. Unesou kapitána, prvního důstojníka nebo hlavního inženýra spolu s dalšími členy posádky, odvedou je z lodi a drží je na břehu, aby za ně vymohli výkupné buď od lodní společnosti, nebo od rodin rukojmích. Únosy v Guinejském zálivu jsou vyřešeny za výrazně kratší dobu než únosy u somálského pobřeží – v roce 2018 to bylo od tří do deseti dnů, zatímco v době největšího pirátství u Somálska to bylo v průměru 11 měsíců. V Guinejském zálivu jsou však únosy stále násilné. Bývalí rukojmí hlásili týrání ze strany únosců, které zahrnovalo amputaci prstů a popáleniny od cigaret.

Po léta byly hlavní hrozbou v nigerijské deltě Nigeru bohaté na ropu ozbrojené povstalecké skupiny. V 80. a na počátku 90. let 20. století vyvolal příliv nadnárodních ropných společností, podporovaný nigerijskou vládou, lidový odpor kvůli stížnostem, že ropný průmysl vykořisťuje také nigerijské hospodářství a politický systém a poškozuje životní prostředí. Tyto nespokojenosti vyústily ve dvě známá povstání, která byla příčinou desetiletí nestability a cílených útoků na ropnou infrastrukturu: Hnutí za osvobození delty (Movement for the Emancipation of the Delta, MEND), které působilo v letech 2006-2009, a menší, ale stejně nebezpečné hnutí Mstitelé delty Nigeru (Niger Delta Avengers, NDA), které se chopilo zbraní v letech 2016-2017.

MEND i NDA útočily na podmořské ropovody a mořské plošiny, tankery a plovoucí těžební plavidla s cílem způsobit dostatečné škody, aby donutily společnosti stáhnout se z Delty. Tato taktika se ukázala jako velmi účinná. V červnu 2008 MEND zaútočila na podmořskou ropnou plošinu Bonga společnosti Shell a donutila ji dočasně zastavit těžbu v zařízení za 3,6 miliardy dolarů; nedávno, v březnu 2016, NDA použila podmořskou výbušninu ke zničení ropovodu Trans Forcados společnosti Shell, čímž způsobila škodu za 3 miliardy dolarů. Únosy a bunkrování ropy také poskytly těmto povstaleckým skupinám nové zdroje financování i politickou proslulost.

Hospodářské důsledky pro Nigérii byly drastické. MEND snížila těžbu nigerijské ropy o 25 %, zatímco NDA v roce 2016 snížila těžbu ropy o 40 %, čímž se produkce dostala na dvacetileté minimum.*

Když MEND a NDA opustily scénu, nahradily je oportunističtější zločinecké skupiny motivované ziskem namísto politiky. Protože cílem těchto nových skupin není rozvrátit konkrétní vládu, rozšířily své teritorium o útoky na lodě v jiných částech Guinejského zálivu a inspirovaly napodobitele v dalších zemích. Dnes se pirátství rozšířilo i mimo Nigérii do oblastí u pobřeží Kamerunu, Rovníkové Guineje a nově vznikajících ohnisek v Togu a Beninu.

Obavy, že teroristické organizace v těchto nových hranicích napodobí piráty v deltě Nigeru a převezmou jejich taktiku – zejména Boko Haram a její odštěpenecká skupina Islámský stát Západoafrická provincie neboli ISWAP – nejsou neopodstatněné. Extremistické skupiny jinde ve světě se uchýlily k pirátství – jako Abu Sayyaf, skupina na Filipínách napojená na Islámský stát, která přepadala plavidla v mořích Sulu a Celebes a brala posádku nebo cestující za výkupné. Somálští piráti byli zase obviněni z pašování ukradených zbraní a nákladu pobočce al-Káidy v Somálsku, al-Šabáb, a tamní frakci Islámského státu.

Ačkoli však tuto možnost nelze zcela vyloučit, prozatím se nezdá, že by mezi Boko Haram, ISWAP a ropnými piráty z delty Nigeru existovaly nějaké organizační nebo taktické vazby. To je do značné míry dáno geografickou polohou a operačními schopnostmi, uvedl v rozhovoru Jacob Zenn, profesor na Georgetownské univerzitě, který se Boko Haram a ISWAP podrobně zabývá. Jak Boko Haram, tak ISWAP působí především na severovýchodě Nigérie, daleko od Guinejského zálivu a dalších hlavních západoafrických vodních cest, a neinvestovaly do složitých a nákladných schopností, které pirátství potřebuje, aby bylo skutečně účinné.

Jinými slovy, to, že se teroristické skupiny mohou teoreticky obrátit k pirátství, neznamená, že tak nutně učiní nebo že by to bylo v jejich strategickém zájmu. Místo toho bude v západní Africe pravděpodobně přibývat únosů na moři oportunistickými, ale apolitickými zločineckými skupinami, což bude sloužit pouze k poškození lodního a ropného průmyslu a nejvíce ublíží pobřežnímu obyvatelstvu.

Kruh zločinu a chudoby

Překvapivě mají pirátství a ozbrojené loupeže na moři významné ekologické, hospodářské a bezpečnostní důsledky pro pobřežní komunity v celém Guinejském zálivu. Tankování ropy, které často spočívá v tom, že piráti narychlo nakládají ropu na malá, primitivní plavidla, může vést k masivním únikům ropy, které poškozují zdraví a živobytí lidí žijících u moře. Útoky na zařízení pro těžbu ropy na moři rovněž vedou k únikům a dalším škodám na životním prostředí, přičemž i únosy zvyšují pravděpodobnost nehod tím, že z lodí odvádějí speciálně vycvičené posádky.

Úniky ropy mohou samozřejmě kontaminovat samotný záliv a poškodit rybolov a další zdroje potravy a obživy. Pokud se dostanou k pobřeží, mohou úniky znečistit i sladkovodní zdroje a kontaminovat pitnou vodu a vodu používanou v zemědělství. Pirátství a ozbrojené loupeže na moři poškozují zdraví obyvatelstva i jinými, méně přímými způsoby. Samotná přítomnost těchto zločineckých skupin může kvůli obavám z napadení odradit nadnárodní společnosti od odstraňování ropných skvrn na pobřeží, čímž se komunity stávají zranitelnými vůči významným dlouhodobým zdravotním komplikacím, jako je rakovina a astma, a snižuje se celková délka života.

Pokud pirátství a kriminalita pokračují, pobřežní komunity trpí následky, protože ti nejzranitelnější se ocitají v pasti zločinu a chudoby.

Pirátství a ozbrojené loupeže také připravují pobřežní regiony o možnosti socioekonomického rozvoje a rozvoje souvisejícího s infrastrukturou. Pověst Guinejského zálivu jako vysoce rizikového námořního prostředí odrazuje od hospodářských investic jak společnosti ze soukromého sektoru, tak ostatní země. Například v roce 2013 se společnost Shell rozhodla uzavřít čtyři pobřežní ropovody v deltě Nigeru po sérii ozbrojených loupeží ze strany militantních skupin.

Pirátství a ozbrojené loupeže brzdí i širší regionální ekonomiky, protože narušují kritická odvětví, jako je rybolov a cestovní ruch, a zároveň zvyšují životní náklady. Ve východní Africe vedl nárůst pirátství v letech 2011 a 2012 k regionálnímu snížení cestovního ruchu o 6,5 % a k regionálnímu snížení vývozu ryb o 23,8 %. Tento ušlý příjem má další ekonomické dopady. Zvyšuje náklady na dovoz zboží, a tím zvyšuje místní životní náklady. Vyšší náklady na výrobu a přepravu vývozu také snižují jeho konkurenceschopnost na zahraničních trzích. Stejně jako země ve východní Africe, které byly pirátstvím postiženy na počátku tohoto desetiletí, i země v západní Africe podél Guinejského zálivu přinášejí kvůli pirátství nižší příjmy, takže jim zbývá méně prostředků na investice do rozvoje pobřežních komunit.

Tyto ekonomické náklady spolu s již tak omezenými možnostmi zaměstnání vytvářejí koloběh zločinu, který je příčinou i vedlejším produktem pirátství a ozbrojených loupeží. Protože pirátství může být vysoce ziskové, mohou se jednotlivci žijící na pobřeží bez práce obrátit k trestné činnosti kvůli příjmu a pocitu smysluplnosti a dokonce důstojnosti, který tyto lepší vyhlídky přinášejí. Kriminalita však pouze udržuje ekonomické problémy v těchto komunitách a zároveň vytváří pobídky pro ostatní, aby se k trestné činnosti obraceli také.

Nakonec pirátství a ozbrojené loupeže vystavují lidi žijící v pobřežních komunitách vyššímu riziku násilí – nejen ze strany zločineckých skupin, ale také ze strany často militarizované reakce úřadů. Vezměme si například tvrdý přístup Nigérie k útokům na ropný průmysl a infrastrukturu v deltě Nigeru. V roce 2009 se při rozsáhlé vojenské protiofenzívě v deltě Nigeru dostaly do křížové palby stovky civilistů a další tisíce byly vysídleny. Nepokoje od té doby vřou. V únoru, poté co piráti zabili v deltě čtyři vojáky, se nigerijská armáda pomstila obyvatelům delty a vypálila nejméně 20 domů v nedaleké vesnici. Spíše než snížení kriminality a reakce na stížnosti obyvatelstva může mít tento typ odvetného násilí ze strany státu ve skutečnosti opačný účinek a podpořit místní podporu militantů i pirátů.

Regionální protipirátské úsilí

Hrozby, které pirátství představuje pro západní Afriku, jsou již delší dobu jasné. V letech 2011 a 2012 přijala Rada bezpečnosti OSN dvě rezoluce, které otevřely cestu k větší regionální spolupráci při ochraně lodí a řešení pirátství v Guinejském zálivu. První rezoluce, kterou Rada bezpečnosti přijala v říjnu 2011, vyzvala západoafrické státy, aby vypracovaly a posílily vnitrostátní zákony a předpisy, které by oficiálně kriminalizovaly pirátství a ozbrojené loupeže na moři, a aby spolupracovaly s lodním průmyslem i mezi sebou navzájem na vytvoření mechanismu pro sdílení informací, který by zaznamenával incidenty v regionu. Rezoluce z roku 2012 na tento přístup navázala a vyzvala země podél Guinejského zálivu, aby spolupracovaly na vytvoření strategie boje proti pirátství, která by zahrnovala celou západní a střední Afriku.

V roce 2013 pak regionální mnohostranné orgány – Hospodářské společenství západoafrických států, Hospodářské společenství středoafrických států a Komise Guinejského zálivu – s podporou Mezinárodní námořní organizace společně vypracovaly dohodu známou jako Kodex chování z Yaoundé. Zahrnuje širokou škálu námořních trestných činů, včetně pirátství a ozbrojených loupeží. Signatářské země, včetně všech států, které hraničí se zálivem, a vnitrozemských zemí až po Burundi, koordinují svou činnost prostřednictvím dvou regionálních center pro sdílení informací, Regionálního centra pro námořní bezpečnost střední Afriky a Regionálního centra pro námořní bezpečnost západní Afriky, která jsou propojena prostřednictvím Meziregionálního koordinačního centra v hlavním městě Kamerunu Yaoundé.

Kodex z Yaoundé a jeho koordinační síť již výrazně zlepšily výměnu informací. Pokrok asi nejlépe ilustruje incident z roku 2016 týkající se ropného tankeru MT Maximus plujícího pod panamskou vlajkou, který byl v únoru 2016 napaden u pobřeží Pobřeží slonoviny. Na útok koordinovaně reagovalo šest zemí v celém regionu a sdílelo informace o poloze uneseného plavidla, které pomohly nigerijskému námořnictvu nalodit se na loď a po 11 dnech osvobodit rukojmí.

Vnější zúčastněné strany se od té doby snažily podpořit Kodex chování z Yaoundé svými vlastními iniciativami. V roce 2016 Evropská unie zahájila činnost meziregionální sítě Guinejského zálivu, která zahrnuje 19 zemí a jejímž cílem je zlepšit bezpečnost v regionu „podporou vytvoření účinné a technicky efektivní regionální sítě pro sdílení informací“.

Toto protipirátské úsilí podporuje i další vnější iniciativa nazvaná Skupina přátel Guinejského zálivu G7++, která byla založena v roce 2013. Zahrnuje všechny země ze skupiny sedmi, jakož i sedm dalších evropských států a Brazílii, která se účastní jako pozorovatel, a mezinárodní organizace, jako je Úřad OSN pro drogy a kriminalitu a INTERPOL. Stejně jako mnoho dalších institucí zaměřených na námořní bezpečnost v regionu rozšířila svůj záběr kromě pirátství a ozbrojených loupeží na moři i na další námořní trestné činy, jako je nezákonný rybolov, obchod s lidmi a nezákonný obchod s drogami, produkty z volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a zbraněmi.

V deltě Nigeru hrozí, že COVID-19 přenastaví politické priority a sníží potřebné investice, i když konflikt mezi námořními zločinci a státem pokračuje.

Je však třeba ještě více práce, zejména sladit toto úsilí s politickými a hospodářskými reformami na pevnině v jednotlivých západoafrických zemích. Zejména v případě Nigérie tyto reformy zahrnují protikorupční opatření, hospodářský rozvoj v deltě Nigeru a zvýšení odpovědnosti státních bezpečnostních složek. To vše jsou dlouhodobé problémy Nigérie, které po sobě jdoucí vlády slibovaly řešit, ale důsledně je neřešily v plném rozsahu. V loňském roce podepsal prezident Muhammadu Buhari protipirátský zákon, který se však zaměřil pouze na stíhání námořních zločinů a odškodnění společností za ukradený majetek, místo aby se zabýval také hlubšími socioekonomickými problémy a stížnostmi, které stojí za pirátstvím v deltě Nigeru.

Nové výzvy během koronavirové pandemie

Pokud by to nebylo dostatečně náročné, k hrozbě pirátství a ozbrojených loupeží v Guinejském zálivu se nyní přidala pandemie koronaviru. Například v deltě Nigeru hrozí, že COVID-19 změní politické priority a sníží potřebné investice v oblasti, kde konflikt mezi námořními zločinci a státními bezpečnostními složkami nadále podněcuje pirátství a ozbrojené loupeže, a to i přes nedávné závazky Nigérie řešit kriminalitu ve svých vodách. Nigerijské hospodářství již bylo pandemií těžce zasaženo, což si vyžádalo mimořádné úpravy státního rozpočtu. Pokud tato rozpočtová omezení nakonec omezí schopnost vlády udržet své demobilizační a reintegrační programy pro bývalé bojovníky v deltě, historie naznačuje, že pirátství a ozbrojené loupeže mohou vzrůst.

Regionální a mezinárodní koordinace má zásadní význam pro zajištění toho, aby hrozba pirátství mezi státy nevzrostla, protože ekonomický dopad COVID-19 nutí mnoho států snižovat své rozpočty. Přesto COVID-19 již tyto závazky zpochybňuje. Francouzská námořní mise, která byla počátkem března vyslána do Guinejského zálivu, aby podpořila regionální úsilí v oblasti boje proti pirátství a námořní bezpečnosti, byla o několik týdnů později odvolána do Francie kvůli obavám z COVID-19. Italské námořnictvo rychle vyslalo plavidlo, které francouzskou loď nahradilo, ale tyto dobrovolné závazky nemusí být s pokračující pandemií splnitelné. Zejména západoafrické vlády budou muset vyvažovat své omezené možnosti, aby současně řešily krizi veřejného zdraví a pokračující hrozby pro námořní bezpečnost.

Pirátství a únosy navzdory pandemii neustaly. Koncem dubna unesli piráti devět gruzínských námořníků z tankeru Vemahope plujícího pod panamskou vlajkou u nigerijského pobřeží. Ačkoli byli naštěstí po několika týdnech propuštěni, tento incident podtrhuje trvalou potřebu regionální spolupráce v boji proti pirátství. Bez ní bude pirátství nadále nezadržitelně narůstat a ohrožovat dlouhodobou bezpečnost a rozvoj zemí podél západoafrického pobřeží.

*Poznámka redakce: Původní verze tohoto článku odhadovala náklady na útoky MEND na nigerijskou ropnou infrastrukturu v letech 2005-2009 na více než 202 milionů dolarů. Tato částka se týkala pirátství a překupnictví ropy, nikoli útoků MEND. WPR za tuto chybu lituje.

Maisie Pigeonová je vedoucí afrického programu Stable Seas v nadaci One Earth Future, která podporuje programy budování míru na mezinárodní úrovni.

Kelly Mossová je výzkumná pracovnice v oblasti námořní bezpečnosti ve společnosti Stable Seas a kandidátka magisterského studia na Edmund A. Walsh School of Foreign Service na Georgetown University.

Podrobná zpráva o zahraniční politice USA pod vedením Bidena.