První ročník Pride měl přísná pravidla: Vždy bylo nutné jít v rovné řadě, nosit profesionální oblečení a neprojevovat náklonnost k partnerovi stejného pohlaví. Pochody Reminder – pojmenované podle potřeby „připomenout“ veřejnosti útlak, jemuž čelí homosexuální komunita – se konaly ve Filadelfii a Washingtonu D.C. každý čtvrtý červenec počínaje rokem 1965 a jejich cílem bylo zajistit přijetí tím, že ukáží, jak neohrožení jsou LGBT lidé pro zbytek společnosti.

V roce 1969 však 4. červenec přišel jen týden poté, co newyorská policie zatkla návštěvníky uvnitř newyorského Stonewall Inn. Pochod Reminder nesl první známky tříštění, protože někteří účastníci pochodu se neoblékali podle kodexu. Nešli společně, ale drželi se za ruce se svými partnery, což pobouřilo vedoucí skupiny. Po Stonewallu se po celé zemi šířila radikálnější energie.

O rok později, v roce 1970, aktivisté jako Brenda Howardová vymysleli alternativní soubor pochodů, které by zahrnovaly nový étos osvobození homosexuálů. Jejich řešením byl Christopher Street Liberation Day – oslava, která vždy 28. června připomínala výročí Stonewallu. Podle knihy Pride Parades od Katherine McFarland Bruceové se v dokumentech k plánování pochodu zdůrazňovalo, že na rozdíl od pochodů Reminder „pro tuto demonstraci nebudou platit žádné předpisy týkající se oblečení nebo věku“. Tyto pochody měly mít také celonárodní rozsah – jako předzvěst dnešních oslav Pride chtěli „celonárodně projevit podporu“ právům homosexuálů.

Nová taktika se osvědčila. Během prvního Dne osvobození Christophera v roce 1970 se dostavilo tolik účastníků pochodu, že se newyorská iterace podle dobové zprávy z The New York Times protáhla na 15 bloků. Chicago a San Francisco uspořádaly vlastní pochody osvobození – stejně jako Los Angeles, kde aktivisté získali právo na shromáždění až poté, co ACLU vybojovala poslední pokus města průvod zablokovat.

Tato první generace pochodů Pride byla inkluzivnější než všechny předchozí. Účastníci si nasadili velké paruky a líbali se se svými partnery. Zatímco transsexuálové byli z připomínkových pochodů vyloučeni, Street Transvestites Action Revolutionaries (STAR), raná transsexuální organizace založená protestujícími ze Stonewallu Sylvií Riverou a Marshou P. Johnsonovou, tvořila v Den osvobození Christopher Street významný kontingent. Začala nová éra.

Kontingent na prvním Christopher Street Liberation Day v New Yorku svírá ceduli s nápisem „Gay Liberation“, 1970. (Scott McPartland / Getty Images)
Pohled na početný dav, z něhož někteří drží ručně vyrobené nápisy a transparenty, účastnící se průvodu hrdosti gayů a lesbiček v bostonské čtvrti Back Bay, 1970. (Spencer Grant/ Getty Images)
Pohled na velký dav, z nichž někteří drží ručně vyrobené nápisy a transparenty, účastnící se průvodu hrdosti gayů a lesbiček v bostonské čtvrti Back Bay, 1970. (Spencer Grant/ Getty Images)
Průvod LGBT městem New York v den osvobození gayů na Christopher Street v roce 1971. (Foto: Yigal Mann/Pix/Michael Ochs Archives/Getty Images)
Pár na průvodu LGBT městem New York v Den osvobození gayů na Christopher Street 1971. (Foto: Yigal Mann/Pix/Michael Ochs Archives/Getty Images)
Jedním z kontingentů na Christopher Street Liberation Day 1971 byla Gay Activists Alliance, jedna ze souhvězdí gay osvobozeneckých skupin, které se zformovaly po Stonewallských nepokojích. (Kredit: Yigal Mann / Pix / Michael Ochs Archives / Getty Images)
Lesbický kontingent přijíždí na Christopher Street Liberation Day z Buffala ve státě New York v roce 1971. (Yigal Mann / Pix / Michael Ochs Archives / Getty Image)
Muž si obléká eklektickou sadu šátků a květin během Christopher Street Liberation Day, 1971. (Yigal Mann / Pix / Michael Ochs Archives / Getty Images)
Eklektická skupina účastníků pochodu čeká u zastávky metra na Manhattanu, 1971. (Yigal Mann / Pix / Michael Ochs Archives / Getty Images)
Gayové a lesbičky pochodují spolu se skupinou „Rodiče gayů“, ranou inkarnací skupiny FLAG, 1973. (Brettman / Getty Images)

admin

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

lg