Když mi bylo 14 let, měl jsem sen, na který nikdy nezapomenu. Ačkoli nebyl dramatický ani hodný filmového zpracování, utkvěl mi v paměti po celá ta léta.
Zjistil jsem, že bloudím nekonečnými chodbami starobylého a strašidelného sídla. Pavučiny, které zdobily jeho honosný nábytek, dávaly najevo, že tam nikdo nebyl už mnoho let. I v opuštěném sídle však svítila elektřina a četné zdobené křišťálové lampy a lustry dodávaly jeho ponuré tváři matnou záři. Byl jsem znepokojený – ale ne vyděšený. Jako postava v hororu jsem se cítila podivně nucena prozkoumat to, i když jsem se bála toho, co mě může potkat. V garáži jsem našel rozpadající se kočár tažený koňmi. V jídelně byla prostřená hostina, ale nebyli tam žádní strávníci. A po celém domě jsem nacházel další a další křišťálové lampy. Musely jich být tisíce a osvětlovaly mi cestu.
Poté jsem se probudil.
Sny fascinovaly lidi od počátku zaznamenané historie. Ve starém Egyptě byli lidé s živými sny považováni za obdařené zvláštním vhledem a mnoho jejich snů bylo nalezeno zaznamenaných na papyru. Ve skutečnosti Egypťané věřili, že jedním z nejlepších způsobů, jak získat božské zjevení, je snění, a někteří lidé dokonce spali na posvěcených „snových lůžkách“, aby získali moudrost od bohů.
V 19. a 20. století učenci tyto nadpřirozené představy do značné míry opustili. Významné osobnosti jako Sigmund Freud a Carl Jung místo toho dospěly k závěru, že sny poskytují vhled do vnitřního fungování mysli. Freud ve své knize Výklad snů podrobně popsal složitý systém analýzy snů. Podstatou jeho teorie bylo tvrzení, že zatímco naše vědomá mysl dřímá, naše nevědomí vytváří obrazy, které nám mohou poskytnout zvláštní vhled do našeho nejhlubšího já.
Bez ohledu na to, zda nám sny předpovídají budoucnost, umožňují nám komunikovat s božstvím nebo nám jednoduše umožňují lépe porozumět sobě samým, byl proces jejich analýzy vždy vysoce symbolický. Abychom pochopili význam snů, musíme je interpretovat, jako by byly napsány v tajném kódu. Rychlé vyhledání v online slovníku snů vám prozradí, že strašidelné domy symbolizují „nedokončené citové záležitosti“, tlumeně svítící lampy znamenají, že se „cítíte zahlceni citovými problémy“, hostina naznačuje „nedostatek rovnováhy ve vašem životě“ a garáže symbolizují pocit „nedostatku směru nebo vedení při dosahování vašich cílů“. Tak to je:
Ale co když žádný tajný kód neexistuje a my jsme trávili čas čtením do spousty náhodných obrazů, podobně jako lidé nacházejí tvary a předměty ukryté v mracích? Co když sny ve skutečnosti nic neznamenají?“
Takový závěr vyvozují někteří moderní neurovědci, kteří se domnívají, že sny jsou jen vedlejším účinkem zásadnějších neurologických procesů. Ačkoli si lidé často myslí, že mozek je během spánku vypnutý, vědci dnes vědí, že spánek je obdobím intenzivní neurologické činnosti. Jedním z hlavních důvodů, proč spíme, může být to, že mozek konsoliduje a organizuje naše vzpomínky. Podobně jako počítače musí pravidelně optimalizovat své pevné disky, musí náš mozek průběžně konsolidovat uložené vzpomínky. Můžete si to představit jako jakýsi neurologický úklid, při kterém se vymetají nepotřebné zážitky z předchozího dne a bezpečněji se ukládají ty důležité. Výzkumy například ukazují, že po spánku se lidem zlepšuje vybavování nedávno naučených úkolů a že jejich paměť trpí, pokud je spánek přerušen. Proto rodiče a učitelé často nabádají děti, aby se před písemkou pořádně vyspaly.
Ačkoli ne všichni vědci souhlasí, mnozí se domnívají, že sny mohou být nezamýšleným důsledkem těchto a dalších základních neurologických procesů. Harvardští psychiatři J. Allan Hobson a Robert McCarley například navrhli, že když se během noci aktivují různé mozkové okruhy, vyvolává to pocity, emoce a vzpomínky, které jsou v podstatě náhodné. Avšak vzhledem k tomu, že jsme tvorové, kteří vytvářejí významy, náš mozek všechny tyto základní aktivity skládá do příběhu. Tento příběh však ve skutečnosti nic neznamená. Je to jen pokus dát smysl proběhlé nervové aktivitě. Proto se sny zdají tak nelogické a podivné.
Proč tedy lidé tak pevně lpí na svých snových slovnících?
Možná to souvisí s tím, co vědci nazývají „Barnumův efekt“, pojmenovaný po cirkusovém podnikateli P. T. Barnumovi. Poprvé tento efekt prokázal profesor psychologie Bertram Forer v roce 1948, když 39 studentům zadal falešný test osobnosti. Ti to nevěděli, ale všichni dostali naprosto stejné výsledky, včetně výroků jako „Máte velkou potřebu, aby vás ostatní lidé měli rádi a obdivovali vás“ a „Máte sklon být k sobě kritický“. Poté byli studenti požádáni, aby na pětibodové škále ohodnotili, nakolik jsou podle nich tyto výsledky přesné. Průměrné hodnocení bylo ohromujících 4,3, což znamená, že i když všichni dostali stejnou falešnou zpětnou vazbu, měli pocit, že test téměř dokonale shrnul vnitřní fungování jejich mysli.
V uplynulých desetiletích Forerovy závěry zopakovaly desítky podobných studií, které se týkaly horoskopů, analýzy rukopisu, a ano, dokonce i analýzy snů.
„Barnumovy výroky“ jsou díky své široké použitelnosti snadno přijímány jako pravdivé. I když znějí specificky, mohou se vztahovat téměř na každého, podobně jako výklad mého snu o strašidelném domě. Nevztahuje se „pocit emocionálního nedostatku rovnováhy a směru“ do jisté míry prakticky na každého? Stejnou otázku bychom si mohli oprávněně položit téměř u každého výkladu, který podává slovník snů. A pokud se všechny výklady vztahují stejně dobře téměř na každého, pak nejsou skutečně přesné o nikom.
Ale ne všichni vědci souhlasí s tím, že sny nemají žádný vrozený účel nebo význam. Tore Nielsen a Ross Levin navrhli teorii na půli cesty mezi Freudovým téměř magickým systémem analýzy snů založeným na symbolech a názorem, že sny jsou prostě náhodné. Jejich pohled, Neurokognitivní model snění, je komplikovaný a nelze jej zde zcela vysvětlit. Ačkoli tato teorie stále tvrdí, že sny jsou úzce spjaty s neurologickými procesy konsolidace paměti, neznamená to, že jsou náhodné. Nielsen a Levin se naopak domnívají, že příběhy, které náš mozek splétá ze zdánlivě náhodných snových obrazů, jsou alespoň částečně řízeny našimi emočními stavy. Například s rostoucím množstvím negativních zážitků v našem bdělém životě roste i pravděpodobnost, že se nám budou zdát špatné sny. To může být důvod, proč jsou lidé, kteří zažili trauma, náchylnější k nočním můrám než ostatní. Podle této teorie je důležitou funkcí snů to, co vědci označují jako „vyhasínání strachu“ – to znamená, že sny nám pomáhají zpracovat naše stresující zážitky zdravým způsobem, dávají jim „odpočinout“, abychom nebyli zahlceni negativními pocity během bdělého života. Pokud tento proces funguje správně, sny využívají stresy a obavy v našem bdělém životě jako zdrojový materiál, rozebírají je a znovu skládají do zvláštních, ale obecně neškodných příběhů, což je postup, který nám nakonec umožní přenést se přes ně.
Ačkoli neurokognitivní teorie snění by naznačovala, že konkrétní symboly v mém snu o strašidelném domě nemají žádný objektivní nebo univerzální význam, který bych mohl najít ve snovém slovníku, celková emocionální kvalita snu pravděpodobně význam má. Stejně jako mnoho čtrnáctiletých jsem byl plný mladické úzkosti, když jsem se setkával se stresem dospívání – pocity, které se projevily v mém snu.
Takže i když nám sny možná nepředpovídají budoucnost, neumožňují nám komunikovat s nadpřirozenými bytostmi ani nám neposkytují zvláštní vhled do hlubin našeho nevědomí, přece jen nám něco říkají o našich emocích. Protože většina z nás občas ztratí kontakt s tím, jak se cítí, je to užitečný poznatek.
Jinými slovy, pokud zažíváte proud špatných snů, možná by stálo za to zkontrolovat sami sebe, jak se cítíte, a možná zvážit, zda neexistuje nějaké opatření, které by vám pomohlo zlepšit náladu.
Navrhuji vám, abyste začali tím, že odložíte slovník snů.
