Yangon, Myanmar – Před rokem zaútočila Arakanská armáda (AA) na čtyři policejní stanice v konfliktním západním Rakhinském státě Myanmaru, přičemž podle odhadů zahynulo 13 policistů a devět bylo zraněno.
Reakce byla rychlá.
Myanmarská armáda (známá také jako Tatmadaw) slíbila „rozdrtit teroristy“, což znamenalo začátek nejnovější krvavé kapitoly nekončících konfliktů v zemi, vedených především mezi Tatmadaw a různými etnickými povstaleckými skupinami.
Rakhin se stal nechvalně známým jako místo brutálního tažení armády proti převážně muslimským Rohingům, které vedlo k exodu 740 000 lidí a obvinění z genocidy.
To, co armáda nazvala „vyčišťovacími operacemi“, bylo částečně odůvodněno tvrzením, že muslimové představují hrozbu pro rakijské buddhisty a jejich způsob života, ale AA, založená v roce 2009, je etnicky rakijská, nábožensky buddhistická ozbrojená skupina.
Její postup proti ústřední vládě má kořeny v nedávné i dávné historii Myanmaru, tvrdí odborníci.
David Brenner, který se zabývá výzkumem etnických ozbrojených konfliktů v Myanmaru, se setkal s vrchním velitelem AA Tun Myat Naingem v roce 2014, kdy skupina ještě působila v Kačinském státě podél čínských hranic na severu Myanmaru.
V té době AA dostávala podporu a výcvik od jiné etnické ozbrojené skupiny, Kačjinské armády nezávislosti.
„Hledali jakousi jednotnou frontu proti Tatmadaw, nabízeli výcvik ozbrojeným hnutím po celé zemi,“ řekl Brenner, který nyní přednáší mezinárodní vztahy na Goldsmiths, University of London, v nedávném rozhovoru pro Al Jazeera.
Přítomnost AA v Kačjinu byla vždy zamýšlena jako dočasná a v roce 2018 se vrátili do Rakhinu, což urychlilo eskalaci konfliktu.
K rozdmýchání napětí přispěly i konkrétní případy agrese Tatmadaw, včetně násilného potlačení akce připomínající starobylé Arakanské království v tomto roce, při níž zahynulo sedm civilistů a která vedla k zatčení populárního rakijského politika Aye Maunga za velezradu. Loni byl shledán vinným a uvězněn na 20 let.
Rakhine, nezávislé království z let 1429 až 1782 s vlastní bohatou historií a kulturou, bylo podle analytiků dlouho přehlíženo centrální vládou a vyloučeno z národních mírových rozhovorů.
Částečně proto, že stejně jako britští kolonialisté považuje etnické Rakhine za podobné většinovým Bamarům.
„Zdá se, že Britové považovali Rakhince za blízké příbuzné většinových Bamarů, a proto nebyli dostatečně odlišní pro samostatné zastoupení,“ píše odborník na etnické záležitosti Martin Smith ve své publikaci Arakan (Rakhinský stát) z roku 2019: Když se po volbách v roce 2015 dostala k moci nositelka Nobelovy ceny míru Aun Schan Su Ťij, zavázala se, že základem její nové vlády bude mír s etnickými skupinami v zemi.
Oživila mírovou konferenci Panglong, která se poprvé konala v roce 1947 mezi jejím otcem generálem Aun Schanem a představiteli etnických menšin. Stejně jako její otec však zjistila, že nastolení míru se snadněji řekne, než udělá.
Její nedostatečná kontrola nad armádou a neschopnost vyhovět požadavkům etnických ozbrojených skupin znamená, že boje pokračují, i když jsou podepsána příměří.
Sama Aung San Su Ťij je také obviňována z vyhrocování problému násilným vztyčováním soch svého otce ve státech etnických menšin a jmenováním členů své strany do funkcí státních ministrů namísto zástupců etnických stran.
Vyloučena z mírových rozhovorů a bez vlastního území se AA snaží rozšířit své území a přimět armádu k jednání.
„Potřebují silnou armádu a potřebují především území, jinak je u jednacího stolu nebudou brát vážně,“ řekl Brenner. „To s sebou samozřejmě nese velmi prudkou eskalaci v Arakaně. Získání území znamená, že území je třeba nejprve dobýt.“
Podle Brennera vedlo potlačení protestů proti Rohingům, které sice zpočátku podporovalo mnoho etnických Rakhinů, k destabilizaci, násilí a větší chudobě – a přítomnosti armády.
„Arakanští nacionalisté s tím nejsou spokojeni, protože nyní je přítomnost Tatmadaw v Arakansku mnohem silnější než dříve,“ vysvětlil Brenner.
Během desetiletí vojenské vlády Myanmaru se Arakansko stalo druhým nejchudším státem v zemi a nadále trpí, i když jsou v oblasti schváleny obrovské čínské a indické projekty. Mnozí se obávají, že jsou s rozvojem Myanmaru opomíjeni.
„V pozadí těchto bojů je přesvědčení – stejně jako v mnoha jiných etnických národnostních oblastech země – že politické a ekonomické zájmy místních obyvatel jsou centrální vládou marginalizovány a zanedbávány,“ uvedl Smith v e-mailu.
Smith dodal, že arakanské politické skupiny jsou sice ve státě trvale nejpopulárnější, ale nezískávají dostatek hlasů pro významné zastoupení na celostátní úrovni, takže se lidé cítí vyloučeni z politického procesu.
V nedávném rozhovoru pro Al Džazíru obvinil Khaing Thu Kha, mluvčí AA, ze zvýšeného počtu bojů Tatmadaw.
„Neprovádíme invazi do Mandalaje ani Rangúnu. Arakan je naše země, máme právo tam být,“ řekl.
Khaing Thu Kha také obvinil armádu, která je pod mezinárodní kontrolou kvůli porušování lidských práv, z útoků na civilisty. „Někdy prostě bezostyšně zaútočí na arakanskou vesnici s výmluvou, že AA využívá civilisty jako zástěrku k přepadení armádních kolon, což je nepodložené,“ řekl.
Při jednom známém prosincovém incidentu Tatmadaw zaútočila na vesnici a zanechala tři mrtvé.
Místní obyvatelé Rakhinu uvedli, že vojáci vtrhli do vesnice, dva lidi popravili a dalších osm vzali jako rukojmí. Jeden z nich byl později nalezen mrtvý s podříznutým hrdlem a uříznutou rukou. Armáda přiznává dva mrtvé a tvrdí, že vesničané byli bojovníci AA, kteří byli zabiti při přestřelce, Popřela, že by existovala třetí oběť.
Smith uvedl, že AA „velmi zjevně dokázali najít lidovou podporu mezi velkými částmi komunity“ a tvrdá reakce Tatmadaw jen prohloubila sympatie.
„V době, kdy mezinárodní společenství vyjadřuje znepokojení nad touto taktikou, Tatmadaw obnovila své dlouhodobé strategie proti ozbrojeným opozičním skupinám,“ řekl, včetně ostřelování celých vesnic a zatýkání a hromadných poprav podezřelých členů nebo příznivců AA.
Ma Khin Than Shwe, obyvatelka městečka Kyaukpyu v Rakhine, uvedla, že podle jejího názoru je hlavní příčinou vnitřního konfliktu nerovnost. „Rakhin býval suverénním královstvím, dokonce ani ne státem. Arakanský stát je bohatý na přírodní zdroje,“ řekla.
Přesto si nepřeje návrat arakanského království, jen aby obyvatelé Arakanu měli prospěch z hospodářského rozvoje. „Kdyby vláda použila pro Arakan jen pět procent, ani ne deset nebo celou stovku, náš stát by nebyl tak chudý,“ řekla. „Cítíme se utlačováni a diskriminováni.“
Na obou stranách bylo zajato mnoho lidí, včetně bratra, sestry a švagra velitele AA Tun Myint Nainga. Jeho manželku a děti zadržely thajské imigrační úřady, když jim Myanmar zrušil platnost pasů.
Když byli utlačováni a kolonizováni Angličany, vy Bamarové jste uspořádali revoluci. Nyní však děláte přesně totéž etnickým lidem včetně Arakanů.
Khaing Thu Kha, Arakanská armáda
Na druhé straně AA zajala a propustila mnoho svých vězňů, včetně dvou politiků z vládnoucí Národní ligy pro demokracii.
Poslanec Hawi Tin zůstává ve vazbě, zatímco AA tvrdí, že předseda městské části Buthidaung Ye Thein byl zabit při ostřelování oblasti ze strany Tatmadaw. Armádu se nepodařilo zastihnout, ale již dříve popřela, že by se toho dne zapojila do konfliktu, a uvedla, že Ye Thein podle ní zemřel mnohem dříve.
Khaing Thu Kha popřel, že by některé ze zatčení bylo „odvetné“. Tvrdí, že AA zatýká pouze potenciální vojenské špiony a že případná úmrtí jsou způsobena nebezpečnou situací, kterou Tatmadaw vytvořila.
„Chci, aby se bamarská společnost nad tím zamyslela. Zatímco jste byli utlačováni a kolonizováni Angličany, vy Bamarové jste uspořádali revoluci. Ale teď děláte přesně totéž etnickým lidem včetně Rakhinců. Je to spravedlivé?“ Zeptal se Khaing Thu Kha.
