Red Zhug (jemenská pálivá omáčka)
Zelený a červený Zhug jsou v jemenské domácnosti převládajícím kořením. Ano, Zhug je pikantní, ale je také světlý s citronovou šťávou a má nesrovnatelnou hloubku chuti. Mohla by se rovnou vyrovnat Srirache.
Jedné červencové noci v Izraeli mě můj přítel Hanaan vzal ke kamarádce na klasickou jemenskou hostinu. Jemenci nejedí, nesvačí ani nevečeří, oni hodují. V jejich ledničce může být kůrka chleba. Ale když si sednete k jejich rozviklanému kuchyňskému stolu a podělíte se o tu kůrku chleba, zatímco se ze starého tranzistoru v rohu linou ululující písničky, zjistíte, že když od něj o tři hodiny později vstanete plní smíchu a vyprávění, že jste skutečně hodovali.
V tu noc, kdy jsme přijeli na šabatovou večeři do sousedního města, jsme byli teprve zamilovaní mladíci (on 18, já 19). Když jsme usedli ke stolu se třemi generacemi rodiny, babička/matka si vzala za úkol vyzkoušet mou důstojnost.
V evropských pohádkách se důstojnost zkouší hromaděním matrace na matraci na jediném tvrdém hrachu. Pokud něžné tělo tvé princezny nedokáže spát na tak drsném předmětu, je hodna sňatku s princem.
Ne tak v moderní jemenské domácnosti. Venku se objevil domácí zelený žug. Babička si se mnou pohrávala tím, že mi na talíř položila vydatnou lžíci, když mě varovala, abych ji ani neochutnala.
„Ale ne, tohle nezkoušej, na Američana je to příliš ostré.“
Můj přítel Hanaan sáhl po sklenici, namazal si chleba, uždibl a začal si větřit ústa.
Babička zakdákala, opravdu zakdákala, v životě je vzácné slyšet pořádné zakdákání.
Z místa, kde jsem seděla, jsem cítila opojnou vůni Žuga. Nabrala jsem si trochu na chleba a zakousla se. Všechny oči se na mě upíraly. Zasténala jsem rozkoší, když jsem se zakousla do jídla. Páni, tahle sračka byla úžasná. Nabral jsem si na talíř další a pustil se do jídla.
Babička vědoucně přikývla a odešla od stolu. Když se vrátila, držela v ruce třpytivý rubín velký jako pěst dospělého muže… Ne, ne tak docela. To, co držela ve svých zkřehlých rukou, byla skleněná nádoba do poloviny naplněná pastou krásnější než rubíny. Postavila se k mé židli a obratně položila na okraj talíře malou hromádku Red Zhugu. U hlučného stolu se rozhostilo ticho. Natáhl jsem ruku, chlebem setřel celou porci a směle si ji strčil do úst. Ano, byl v něm žár, ale zmírňoval ho květinový květ koriandru a soumračná chuť kmínu.
Usmál jsem se. Usmála se. Stůl se usmíval.
Babička mi položila ruku na rameno a promluvila k Hanaanovi.
„Vezmi si ji!“
Podívejte se na mou novou stránku Aquafaba! Najdete na ní tipy, triky a všechny mé akvafabové recepty.
Proč používat pálivou omáčku koupenou v obchodě, když si můžete toto neuvěřitelné koření připravit za méně než 10 minut a mít mnohem lepší produkt? Jakmile si vyrobíte Red Zhug, zjistíte, že si ji dáváte úplně na všechno. Jemenské
- 1/4 librypikantní červené papriky
- 5-6hřebíčkůčesnek
- 1/2cupcilantro balené
- 1sůl
- 1ks mletého kmínu
- 3-.4tbspkvalitního olivového oleje
- 2tbspčerstvé citronové šťávy
-
Papriku a půlku papriky a a vložte do kuchyňského robotu.
Stroužky česneku oloupejte a vložte do kuchyňského robotu spolu se solí, citronovou šťávou a kmínem.
-
Opláchni a osuš koriandr a nahrubo ho nasekej. Vlož ho rovněž do kuchyňského robotu.
-
Pulzuj, dokud nezískáš pastu, která si zachová trochu struktury. Červený žug dej do misky a vmíchej olivový olej.
-
Ulož do lednice vydrží několik týdnů.
Uložit
Uložit
Uložit
Uložit
Uložit
