Historie | 05.07.2020
Není to snadný úkol: Dům v rakouském Braunau, kde se narodil Adolf Hitler, má být přestavěn na policejní stanici. Jak se vypořádat s budovami poznamenanými nacismem?“
„Samozřejmě si člověk klade otázku, zda by nebylo důležité vytvořit pietní místo,“ říká Stefan Marte z architektonické kanceláře Marte.Marte, která vyhrála soutěž na přestavbu rodného domu Adolfa Hitlera.
„Je smutné, že se zde Adolf Hitler narodil, ale na druhou stranu je to prostě rodný dům.“ Poukázal na to, že spojení budovy s nacistickou érou je krátké ve srovnání s mnohem delší historií nemovitosti.
V 17. století se ve dvou budovách na této adrese v Braunau am Inn, asi 60 kilometrů od rakouského Salcburku, nacházel pivovar a hostinec. Později byly budovy spojeny a poté se zde v ulici zvané Salzburger Vorstadt nacházely byty.
O mnoho let později, ke konci 19. století, se do jednoho z bytů nastěhoval manželský pár, kterému se zde 20. dubna 1889 narodilo třetí ze šesti dětí. Právě kvůli tomuto narození je dům v Braunau dodnes předmětem kontroverzních debat: Jejich syn Adolf Hitler, pozdější říšský kancléř a diktátor, rozpoutá druhou světovou válku, bude zodpovědný za holocaust a přinese světu nepopsatelné utrpení.
Hitlerův rodný dům byl téměř deset let prázdný
V éře nacionálního socialismu zřídila antisemitská strana NSDAP na počest svého vůdce v domě, kde se narodil, kulturní centrum s galerií a veřejnou knihovnou. Po válce zde američtí vojáci krátce otevřeli památník. Později v něm byla knihovna, pak škola a nakonec více než 30 let dílna pro postižené. V roce 2011 byl dům pro nedostatek rekonstrukčních prací uzavřen a od té doby stojí prázdný. V roce 2017 Rakousko majitele vyvlastnilopo dlouhých sporech o využití budovy. Nakonec nebyl zbourán v souladu s předpisy na ochranu památek.
Nyní se budova revitalizuje: má se stát sídlem okresní policie a policejní stanicí v Braunau v jednom – jako symbol demokracie, lidských práv a imunity před pronásledováním. Rekonstrukce má stát 2 miliony eur (2,2 milionu Kč) a má být dokončena na konci roku 2022. V listopadu 2019 vyhlásilo ministerstvo vnitra architektonickou soutěž na tuto nabídku.
Cenná historická substance Hitlerova domu
Architektonická kancelář Marte. marte, sídlící ve Feldkirchu ve Vorarlbersku, navrhla také Dokumentační centrum pro vysídlení, vyhnání a usmíření, které má být v roce 2021 otevřeno poblíž Postupimského náměstí v Berlíně.
„Jako architekt přistupujete k takovému projektu s co nejmenšími předsudky a určitou naivitou: Stefan Marte v rozhovoru pro DW uvedl, že „existuje zadání a vy zvažujete, jak je nejlépe realizovat“. „Uděláte krok zpět a podíváte se na architekturu, na konstrukci a přemýšlíte, co by se dalo zlepšit. Je tam cenný historický základ – a to v koridorovém stavebním stylu, který zahrnuje velký pozemek typický pro tuto čtvrť, k němuž přidáváme nové budovy.“
Porota soutěže ocenila jednoduchost stavebního řešení, které nemá po rekonstrukci přitahovat pozornost. Vzhledem k tomu, že fasáda dnes stále připomíná tu z archivních snímků z nacistické éry, panovaly velké obavy, že se stane poutním místem lákajícím neonacisty toužící pózovat na fotografiích.
Jen Hitlerův rodný dům, nebo i historicky významný?“
V popisu soutěžního návrhu se uvádělo: „Hitlerův rodný dům je historicky významný:
„Naším cílem je vyextrahovat původní návrh a oživit jej,“ zdůraznil architekt, „vnější úprava stávající budovy má eliminovat vzpomínku na éru nacionálního socialismu “ a „zabránit pěstování, propagaci nebo šíření nacionálně socialistických myšlenek nebo afirmativní připomínce nacionálního socialismu“. Nacisté ponechali interiér domu téměř beze změny. „NSDAP změnila pouze fasádu; tvary a velikost oken měly domu dodat na vznešenosti. Zadní strana se také nezměnila.“
Bourat, přestavovat nebo zachovat historické památky?“
Historický význam budovy je obtížné klasifikovat, protože se v ní neděla například zvěrstva. Ani Hitler zde nesestavoval své plány; byly mu pouhé tři roky, když se jeho rodina odstěhovala.
Stavba je nicméně ukázkovým příkladem v debatě o správném způsobu nakládání s historicky poznamenanými budovami. Obersalzberg, mnichovský Königsplatz, berlínský olympijský stadion i italská architektura z éry fašismu, která někdy ještě nese stopy Benita Mussoliniho – pro všechny platí otázka: mají se zbourat, přestavět, nebo zachovat jako historická připomínka?
„V archeologii se pro pokus o vymazání paměti používá termín damnatio memoriae, což je rozšířená praxe v Egyptě a Římě,“ řekl v rozhovoru pro DW vídeňský historik Marcello La Speranza, autor knihy Brisante Architektur: Hinterlassenschaften der NS-Zeit (Kontroverzní architektura: Pozůstatky období NS). „Jde o to vyhnat všechny důkazy existence, a tím vymazat minulost z našich smyslů.“ Historie však ukázala, že se nevymaže sama.
Vymazání historie představuje riziko
Historik říká, že nechce „přisuzovat místu příliš velký historický význam“; je to jen „náhodou Hitlerovo rodiště“. Nicméně dům má právě tuto historii a jeho zaplnění „bez odkazu na minulost může také vytvořit nové mýty kolem budovy, zejména v pravicových kruzích“. Jedním ze způsobů řešení historicky zatížených budov by bylo vytvoření prostoru poskytujícího informace, říká Marcello La Speranza.
Architekt Stefan Marte se domnívá, že způsob řešení historicky zatížených budov by se měl posuzovat případ od případu: „Není pochyb o tom, že existovaly i jiné možnosti, jak tuto budovu například zachovat jako součást historie tak, jak ji zanechala NSDAP. Neexistuje jen jedno správné řešení.“
Torsten Landsberg (als)
