V tragédii Romeo a Julie Williama Shakespeara se vyskytují desítky oxymóronů. Oxymóron je rétorický prostředek, který spojuje dvě slova, jež se zdají být protikladná. William Shakespeare ve svých hrách často používá oxymórony, aby odhalil rozporuplné nebo složité emoce svých postav. Zde jsou některé z nejznámějších příkladů z tragédie Romeo a Julie:
Když Benvolio radí Romeovi, aby přerušil svůj vztah s Rosalindu, Romeo melodramaticky odpovídá,
Tady má co dělat s nenávistí, ale spíš s láskou.
Proč tedy, ó hašteřivá lásko, ó milující nenávisti…
Shakespeare zde používá oxymóron, který odhaluje zuřivé poblouznění, jež Romeo cítí ke své lásce. Síla Romeova poblouznění je zdůrazněna spojením nenávisti, jedné z nejsilnějších negativních emocí, s pozitivní emocí lásky.
Později, když je Romeo odmítnut Rosalindu, opět použije několik oxymóronů zády k sobě, aby vyjádřil svůj trýznivý citový stav.
Olověné peří, jasný dým, studený oheň, nemocné zdraví,
stále bdělý spánek, který není tím, čím je!“
Jeden z posledních příkladů oxymóronu vysloví Julie ve třetím dějství, když se dozví, že Romeo zabil jejího bratrance Tybalta. Ve snaze zpracovat skutečnost, že muž, kterého miluje, zavraždil člena její rodiny, zvolá:
Zatracený světec, čestný padouch!“
Julieta používá oxymóron, aby vyjádřila své protichůdné emoce smutku a hněvu ze smrti svého bratrance a lásky, kterou cítí k Romeovi. Ve chvíli tísně se Julie nedokáže rozhodnout, zda má svého milence proklínat, nebo ctít, a nedokáže ani určit, zda je Romeo světec, nebo padouch.
Toto je jen několik oxymóronů v Shakespearově tragédii Romeo a Julie. Hodně štěstí při hledání dalších při studiu této hry!
