Siddhártha se narodí a vyrůstá ve starověké Indii u bráhmanů, kde se učí duchovním praktikám meditace a myšlení. Ve všem vyniká. Dětstvím ho provází jeho přítel Góvinda, který Siddhárthu stejně jako všichni ostatní velmi miluje. Siddhártha se však necítí dobře. Nemyslí si, že by se z brahmínského učení mohl naučit něco víc, a tak se rozhodne vydat na pouť se samany, skupinou potulných asketů. Otec ho velmi neochotně pustí, ale Góvinda ho následuje.
Siddhártha a Góvinda poznávají život samanů, půst a utrpení. Siddhártha občas pochybuje, zda se skutečně blíží k nějakému vyššímu poznání. Jednoho dne se k nim dostane zvěst, že je mezi nimi Vznešený Buddha Gautama. Siddhártha o učení pochybuje, ale souhlasí, že si vyslechne Buddhovo kázání, a tak se dvojice spolu s mnoha dalšími vydává do Gautamova háje. Zde spatří samotného muže, bezvadně klidného a s dokonalým úsměvem. Poznají, že dosáhl osvícení. Góvinda se rozhodne přijmout útočiště v jeho učení. Je to první rozhodnutí, které učinil pro svou vlastní cestu. Siddhártha však Gautamovi říká, že si nemyslí, že přijetí učení od někoho jiného je cestou k nalezení vlastního vysvobození.
Siddhártha odchází do lesa, prožívá probuzení a vidí všechny barvy řeky, jako by to bylo poprvé. Chce se poučit ze světa „věcí“. Zůstane u laskavého převozníka, pak jde do města a všimne si krásné kurtizány Kamaly a požádá ji, aby ho učila umění lásky. Bude ho učit, jen když jí přinese bohaté dary, a tak ho odkáže na obchodníka Kamaswamiho, který ho přijme do služby. Zde se z něj stane bohatý muž, který hraje hazardní hry a obchoduje. Roky plynou a Siddhárthova duše churaví. Cítí se odtržený od hmotného světa, ale zároveň se ocitá v jeho koloběhu. Zdá se mu sen, v němž umírá Kamalův zpěvný pták a s ním i veškerá Siddhárthova naděje. Opouští město a vrací se k řece. Později se dozvídáme, že Kamala čeká jeho dítě.
Siddhártha s přáním zemřít se přiblíží k řece. Místo toho k němu však z řeky přichází slovo „om“ a on upadá do hlubokého spánku. Když se probudí, čeká na něj samana, v němž poznává Góvindu, svého přítele z dětství. Snaží se Govindovi vysvětlit, že se stal mnoha různými lidmi, ale stále hledá. Siddhártha přemítá o svém životě, o tom, kde se vzal jeho smutek, a o tom, jak ho „om“ zachránilo. Vyhledá převozníka, který u řeky dosáhl klidu. Převozník souhlasí, že Siddhártha zůstane a bude s ním pracovat. Poradí Siddhárthovi, aby stejně jako on naslouchal řece. Siddhártha začne ve vodě nacházet osvícená vidění a hlasy.
Jednoho dne se proslýchá, že Gautama umírá. Kamala, nyní již také poutnice, přichází k řece se svým synem, mladým Siddhárthou. Chlapec je nevrlý a přeje si odpočívat, a právě tehdy uštkne odpočívající Kamalu černý had. Vasudéva uslyší její křik a přivede ji do chýše, kde spatří Siddhárthu. Kamala umírá a Siddhártha se nyní musí stát opatrovníkem svého syna. Mladý Siddhártha však svého otce nezná a je zvyklý na velmi bohaté věci ve městě, ne na prostý život převozníka. Ten Siddhárthovi velmi ztěžuje život. Vasudéva, když vidí, jak bolestně Siddhártha svého syna miluje, mu poradí, aby chlapce nechal odejít do města, protože sem nepatří. Siddhártha se nemůže smířit s tím, že by ho nechal jít, ale brzy nemá na vybranou, chlapec utíká a je zřejmé, že nechce, aby ho převozníci následovali.
Siddhártha se s Vasudévou po boku učí tajemství řeky a nakonec se jeho rány ze ztráty syna začínají hojit. Díky řece pochopí jednotu, kterou Gautama učil. Vidí, že řeka je stejná u svého pramene i ve vodopádu a v dešti, že čas ve skutečnosti neexistuje. Svět je jako tato řeka, věčný a celistvý. Nyní, když Siddhártha může skutečně naslouchat i řece, je Vasudéva připraven odejít „do jednoty“, opouští se Siddhárthou řeku a mizí v lese.
Ve městě žijí Gautamovi mniši ve starém Kamalově háji a Góvinda se doslechne o moudrém převozníkovi. Stále usiluje o osvícení a vydává se k řece. Když spatří Siddhártu, nepozná ho a požádá ho o ochutnání převozníkovy moudrosti. Siddhártha říká, že se mnohokrát změnil, že kdysi byl tím převozníkem u řeky, kterého Góvinda chránil, ale že navzdory změnám je vše součástí celku, vždy v přítomném okamžiku. Každý hříšník je také Buddha. Je třeba se vším souhlasit a vše snadno milovat. To je to, co se Siddhártha naučil. Góvinda vidí, že se jeho starý přítel stal jedním z osvícených a že jeho úsměv září jako úsměv světce.
