Existuje místo, které ztělesňuje majestátní staré Colorado Springs, „Malý Londýn“, „Newport Skalistých hor“ – je to Glen Eyrie.
Velkolepý hrad postavený gen. Williamem Jacksonem Palmerem, nedotčené zahrady a pečlivě udržované louky vypovídají o eleganci a noblese, o kterou Palmer usiloval, když v roce 1872 založil město na úpatí Pikes Peak.
Ale toto místo má historii stejně skalnatou jako pískovcové monolity, které se tyčí nad roklí. Záplavy, požáry, chátrání a zástavba – to vše ohrožovalo tento majetek od Palmerovy smrti v roce 1909. Od roku 1953 zde sídlí mezinárodní duchovní služba Navigátoři, skupina, která vnesla do Glen Eyrie stabilitu a zároveň proměnila klidný kout Colorado Springs v duchovní útočiště a konferenční centrum, kam se sjíždějí lidé z celého světa.
A byla to koupě, která se málem neuskutečnila.
Málo času si ji užít
Glen Eyrie, která je skryta skalními stěnami a věžemi, se nachází v údolí severně od Garden of the Gods. Je v ústí Queen’s Canyonu, strmé, úzké rokle vybíhající do úpatí pohoří Rampart Range.
První zastávkou většiny návštěvníků Glen Eyrie je po strážní boudě Carriage House. Nachází se zde obchod se suvenýry a kavárna.
Právě zde si Palmer v prvních letech po založení Fountain Colony (později Colorado Springs) postavil první dům v Glen Eyrie. Byl to však jen dočasný domov, protože se snažil vybudovat zámek pro svou „královnu“, což byla přezdívka jeho mladé nevěsty.
Domácí blaho Palmerovým nepřálo, protože královnino zdraví se v řídkém vzduchu Skalistých hor zhoršovalo. Ona a jejich dcery se přestěhovaly na východní pobřeží a poté do Anglie, zatímco Palmer zde zůstal. Manželství na dálku skončilo, když v roce 1894 ve věku 44 let zemřela.
Palmer pokračoval v práci na zámku, dokončil jej v roce 1906, ale na jeho užívání mu zbývalo málo času.
Znovu zavřeno
V roce 1906 Palmer ochrnul při nehodě na koni. Zemřel o tři roky později.
Projděte se velkým sálem jeho zámku, kroky se odrážejí od vysokého stropu a je lákavé představit si Palmera, jak dumá sám ve svém sídle a jeho rodina je rozptýlena za oceánem. Historie však ukazuje, že si vydržoval početný personál, setkával se s nekonečným zástupem přátel a rodinných příslušníků a pořádal četné večírky.
Na večírcích v Glen Eyrie se dokonce podávalo šampaňské, což bylo neobvyklé pro abstinenta, který při založení Colorado Springs zakázal prodej alkoholu.
Po jeho smrti se jeho dcery pokusily Glen Eyrie darovat městu, ale představitelé města to odmítli kvůli nákladům na údržbu. Prodali tedy pozemky a zámek několika oklahomským podnikatelům za 150 000 dolarů.
V době, kdy za oceánem zuřila první světová válka, mělo o takový luxus zájem jen málo lidí, a tak podnikatelé v roce 1922 prodali Glen Eyrie Alexandru Smithovi Cochranovi, milionáři a výrobci koberců z New Yorku, za 450 000 dolarů. Cochran zdvojnásobil rozlohu panství a postavil Růžový dům jako prázdninové sídlo své rodiny. V roce 1925 zámek zavřel a ten začal chátrat. Po Cochranově smrti v roce 1929 zůstalo Glen Eyrie devět let na trhu.
Dělat, co je třeba
George W. Strake zbohatl na ropě a v roce 1938 přijel z Texasu, aby si z Glen Eyrie udělal své prázdninové sídlo. Rozšířil Růžový dům a znovu otevřel zámek pro pořádání večírků. Strake dal Glen Eyrie znovu do prodeje v roce 1950, přibližně ve stejné době, kdy se Dawson Trotman chtěl přestěhovat z Los Angeles do Colorada.
Trotman, bývalý pracovník dřevařských závodů, přijal ve 30. letech 20. století křesťanství a během druhé světové války pomáhal šířit víru prostřednictvím námořnictva. Svou organizaci nazval „Navigátoři“ a pomáhal lidem „navigovat“ život tím, že je seznamoval s křesťanstvím.
Po válce se zaměřil na mezinárodní misijní činnost a na naléhání svého přítele Billyho Grahama si Trotman vyhlédl pro svou rostoucí službu sídlo na východě v Glen Eyrie.
Trotman a Graham plánovali, že se o koupi v roce 1953 rozdělí, ale Graham od toho před uzavřením obchodu ustoupil. Strake snížil požadovanou cenu z 500 000 na 300 000 dolarů, aby pomohl ministerstvům Glen Eyrie koupit. Pokud by Trotman o nemovitost stále stál, musel by během pouhých šesti týdnů sehnat zálohu 100 000 dolarů.
Dary přicházely z celého světa, některé v řádech tisíců, ale většina se pohybovala kolem 20 dolarů. Trotman prodal své auto. Jedna dívka prodala své svatební šaty. Někdo daroval akordeon. Skupina misionářů souhlasila, že bude měsíc bez výplaty.
Dne 29. září, den před uzavřením sbírky, jim chybělo 22 000 dolarů. Někdo vzbudil manažera banky kvůli chybějícímu bankovnímu převodu. Jeden podnikatel na poslední chvíli doplatil 8 000 dolarů. A The Navigators byli schopni sehnat zálohu.
Skupina také chtěla, aby jim Strake prodal pozemek u jezera nad kaňonem, ale nemohli se dohodnout.
Strake se pak zástupců The Navigators zeptal, jestli věří na Santa Clause. Když odpověděli, že ano, přihodil jim ho zdarma.
Dnes slouží jako Eagle Lake Camp.
Přírodní hrozby, malé škody
Dne 25. června 2012 byly z Glen Eyrie evakuovány stovky lidí, protože plameny požáru Waldo Canyon olizovaly nebezpečně blízko.
Někteří se ptali, zda ještě někdy uvidí zámek a areál.
Ale osud tomu chtěl, že počasí odneslo oheň mírně na sever a shořel jen okraj pozemku The Navigators.
Podle historičky The Navigators Susan Fletcherové: „Pevně věříme, že to byla ruka Boží, která místo během požáru chránila.“
Přežití požáru byl jen začátek. Glen Eyrie se již dlouho potýkalo se záplavami, nejvážněji v letech 1947 a 1999. Vzhledem k tomu, že svahy nad nimi byly požárem zbaveny stromů, vynaložila Glen Eyrie na regulaci odvodnění více než 1 milion dolarů.
Stezka k bazénům (známým jako „punčové mísy“), které jsou oblíbeným koupalištěm v kaňonu Queen’s Canyon, je uzavřena na dobu neurčitou, protože přes kaňon nyní visí síť na zachytávání suti a stezka je považována za příliš nebezpečnou. Příkop kolem hradu byl rozšířen a zpevněn, aby se voda rychleji odváděla.
Systém prošel vážnou zkouškou při silných deštích letos v létě. I když se vyskytly určité problémy s erozí a sutí, žádné budovy nebyly poškozeny.
Glen Eyrie zůstává otevřen pro návštěvníky, kteří si jej rezervují. Hosté si mohou rezervovat pokoj na noc nebo se přihlásit na 90minutovou pěší prohlídku objektu.
Zavřeno už není
V průběhu uplynulých šesti desetiletí se z Glen Eyrie stalo známé duchovní útočiště, kde se nyní koná 350 konferencí a ročně jej navštíví 46 000 návštěvníků, a také mezinárodní ústředí duchovní služby a její vydavatelská část.
Hrad je stále epicentrem pozemku o rozloze 7 500 akrů, kde se lidé stravují a pořádají akce a ti, kteří jsou ochotni utratit trochu více peněz, zde mohou přenocovat. Hosté se mohou ubytovat také v Růžovém domě nebo v mnoha chatách, které The Navigators postavili. Stará Palmerova elektrárna spalující uhlí slouží jako kanceláře.
Kromě nové terasy a kuchyně a odstranění Palmerovy bowlingové dráhy kvůli většímu prostoru pro pořádání akcí zůstává Palmerův hrad z velké části takový, jaký ho zanechal. Fletcher věří, že by zakladatel města schválil, jak jej organizace využila.
„Myslím, že Palmer by byl nesmírně šťastný, že lidé respektují celistvost jeho pozůstalosti. Myslím, že by byl rád, že ho lidé využívají, mají ho rádi a udržují jeho budovy,“ řekl Fletcher.
*Poznámka redakce: Tento článek byl původně publikován v deníku The Gazette 3. listopadu 2013.
