Skutečný 'král a já' – příběh slavného předka nového thajského krále'

BANGKOK (Reuters) -. Propracované korunovační obřady thajského krále Maha Vadžiralongkorna, které se konají tento víkend, jsou opředeny historií a představují světu bohatou buddhistickou kulturu království.

Pro mnohé na Západě je thajská monarchie stále často spojována s jiným králem – postavou, kterou hrál Yul Brynner v hollywoodském muzikálu „Král a já“ z roku 1956.

Tento film je v Thajsku zakázán, protože jeho zobrazení krále Mongkuta – prapradědečka současného krále – je považováno za neuctivé a falešné.

Král, kterého hrál Brynner, byl ve filmu vylíčen jako náladový, marnivý, nevzdělaný a misogynní monarcha, který změkl díky vlivu odvážné anglické guvernantky dětí.

Ve skutečnosti je král Mongkut, který vládl od roku 1851 do své smrti v roce 1868, mnohými historiky považován za reformátora své doby.

Králi, známému také jako Ráma IV, bylo 47 let, když nastoupil na trůn po smrti svého nevlastního bratra.

Předtím strávil 27 let jako buddhistický mnich a založil reformní buddhistickou sektu, která se v Thajsku praktikuje dodnes.

Během této doby studoval cizí jazyky, jako je angličtina a latina, a také matematiku a západní astronomii prostřednictvím rozhovorů s křesťanskými misionáři a knih.

Jako král provedl Mongkut řadu sociálních a vzdělávacích reforem, včetně opatření zlepšujících práva žen a modernizace armády.

Jeho vášeň pro vzdělání vedla k tomu, že v 60. letech 18. století najal Angličanku Annu Leonowensovou jako vychovatelku pro některé ze svých 32 manželek a konkubín a 82 dětí.

Leonowensové dobové vyprávění o jejích zkušenostech „Anglická guvernantka na siamském dvoře“ se stalo o téměř sto let později základem pro smyšlený román Margaret Landonové „Anna a král Siamu“, který inspiroval jak Rodgersův a Hammersteinův muzikál na Broadwayi, tak hollywoodský film.

KULTURNÍ ŠOK

Leonowensové kniha – na rozdíl od jejího smyšleného potomka – není v Thajsku zakázána a ve skutečnosti byla letos znovu přeložena do thajštiny.

Zatímco oficiální thajská historie Leonowensové dílo odmítá jako nepřesné a příliš senzační, mnozí historici nyní její dílo považují za cenný pohled na střet světonázorů mezi Siamem devatenáctého století a koloniálními mocnostmi.

„Její díla poskytují pohled na kulturní šok mezi Východem a Západem,“ řekl Somrit Luechai, nezávislý vědec.

„Zde je viktoriánská anglická dáma s vyhraněnými názory proti otroctví a prostituci a zjevně se střetla s thajskou elitou, která měla v té době velmi odlišný pohled na svět a chování ohledně práv lidí,“ řekl.

Myšlenka, že Leonowensová seznámila krále Mongkuta se západními myšlenkami, je však podle historiků přehnaná.

„Král Mongkut a další šlechtici zaměstnávali západní misionáře, aby učili jejich domácnost angličtině, západním mravům a dalším znalostem dávno před příchodem Leonowensové,“ řekla agentuře Reuters Kanthika Sriudomová, historička z Rangsitské univerzity.

„Již za vlády Ramy III. bylo mnoho siamských šlechticů schopno číst evropské knihy,“ uvedla.

Thajští historici také zpochybňují Leonowensovo líčení toho, jak král špatně zacházel se svými manželkami, a tvrdí, že Mongkut byl ve skutečnosti prvním panovníkem, který poskytl ženám na svém dvoře vzdělání.

Těm konkubínám, které mu neporodily žádné děti, také dovolil opustit palác a znovu se oženit, čímž porušil starobylou tradici.

V jedné věci se thajští i západní historici shodují: Je velmi nepravděpodobné, že by Mongkut a Leonowens měli něco, co by připomínalo milostný vztah. A nikdy spolu – jako ve slavné filmové scéně – netančili polku na melodii „Shall We Dance?“

.