Souhvězdí, v astronomii jakékoliv z určitých seskupení hvězd, které podle představ těch, kdo je pojmenovali, tvoří nápadné konfigurace objektů nebo tvorů na obloze. Souhvězdí jsou užitečná při sledování umělých družic a pomáhají astronomům a navigátorům při určování polohy určitých hvězd.
Encyclopædia Britannica, Inc.
Encyclopædia Britannica, Inc.
Od nejstarších dob dostávaly hvězdné skupiny známé jako souhvězdí, menší skupiny (části souhvězdí) známé jako asterismy a také jednotlivé hvězdy názvy, které konotovaly některé meteorologické jevy nebo symbolizovaly náboženské či mytologické představy. Kdysi se mělo za to, že názvy souhvězdí a mýty jsou řeckého původu; tento názor byl nyní vyvrácen a zkoumání helénských mýtů spojených s hvězdami a skupinami hvězd ve světle záznamů odhalených rozluštěním eufratských klínopisů vede k závěru, že v mnoha, ne-li ve všech případech má řecký mýtus eufratskou paralelu.
Nejstarším řeckým dílem, které údajně pojednávalo o souhvězdích jako o souhvězdích a o němž existují jisté poznatky, jsou Fainomena Eudoxa z Knidu (asi 395-337 př. n. l.). Originál je ztracen, ale dochovala se veršovaná verze od Arata (asi 315-245 př. n. l.), básníka na dvoře makedonského krále Antigona II Gonáta, a také komentář od Hipparcha (polovina 2. století př. n. l.).
Tři sta let po Hipparchovi přijal velmi podobné schéma alexandrijský astronom Ptolemaios (100-170 př. n. l.) ve své Uranometrii, která se objevuje v sedmé a osmé knize jeho Almagestu, přičemž katalog je označován jako „přijatá verze“. Názvy a orientace 48 souhvězdí, které v něm byly přijaty, jsou až na několik výjimek shodné s těmi, které se používají v současnosti.
© Open University (A Britannica Publishing Partner)Zobrazit všechna videa k tomuto článku
Většinu ze zbývajících 40 dnes uznávaných souhvězdí přidali evropští astronomové v 17. a 18. století. Ve 20. století se vytyčení přesných hranic všech 88 souhvězdí ujal výbor Mezinárodní astronomické unie. V roce 1930 bylo možné přiřadit k souhvězdí jakoukoli hvězdu.
.
