Kdesi v hloubi mého srdce volá hlas
Kéž bych stále snil, sny, které hýbou mým srdcem
Tolik slz smutku, skrz naskrz nespočetných
Vím, že na jejich druhé straně najdu tebe
Kdykoli padáme k zemi, vzhlížíme k modrému nebi nad námi
Probouzíme se do jeho modři, jako poprvé
I když je cesta dlouhá a osamělá a konec daleko, v nedohlednu
Můžu těma dvěma rukama obejmout světlo
Když se loučím, srdce se mi zastaví, v něze cítím
Moje tiché prázdné tělo začíná naslouchat tomu, co je skutečné
Zázrak života, zázrak umírání
Vítr, město a květiny, všichni tančíme jednu jednotu
Někde v hloubi mého srdce volá hlas
Sni dál své sny, nenech je nikdy rozloučit
Proč mluvit o všem svém smutku nebo o bolestných strastech života
Namísto toho nechť ti tytéž rty zpívají něžnou píseň
Šepotající hlas, na který nikdy nechceme zapomenout,
v každé pomíjivé vzpomínce vždy je tu, aby tě vedl
Když zrcadlo bylo rozbito, roztříštěné střepy rozházené po zemi
Záblesky nového života, odrážející se všude kolem
Okénko počátku, ticha, nové světlo úsvitu
Nechť se mé tiché, prázdné tělo naplní a znovu zrodí
Není třeba hledat venku, ani plout přes moře
Protože tady září ve mně, je přímo tady ve mně
Našel jsem jas, je stále se mnou
.
