Založení království
V roce 790 byl ve východní Kambodži vysvěcen mladý kambodžský princ, který tvrdil, že pochází z rodu vládců Funanu, pod titulem Džajavarman II. Součástí obřadu bylo přerušení vazeb s „Jávou“, což pravděpodobně nebyl odkaz na ostrov Jáva, ale na království Šrívijaja na ostrově Sumatra. Během následujících deseti let rozšířil Džajavarman svou moc na sever do údolí řeky Mekong, až byl v roce 802 v severozápadní Kambodži znovu svatořečen jako čakravartin (staroindické pojetí světového vládce). Hlavní město se zřejmě nacházelo v Kulénských vrších, severně od dnešního hlavního města provincie Siĕmréab, kde v roce 835 zemřel. Navzdory vysokému postavení, které mu přiznávali následující angkorejští králové, Džajavarman II. zřejmě nezanechal žádné vlastní nápisy a památky, které lze datovat do doby jeho vlády, byly malé a narychlo postavené.
Encyclopædia Britannica, Inc.
Jayavarmanův skutečný úspěch byl méně hmatatelný a trval déle, neboť zřejmě založil to, čemu se začalo říkat Kambuja-desa, sebevědomé, sebevědomé království, které nahradilo a začalo ovládat řadu menších států. Byl prvním národně orientovaným kambodžským králem. Není známo, zda byly menší státy donuceny k podřízenosti, nebo se připojily z vlastní vůle. Navzdory velkoleposti angkorejských chrámů, které byly postaveny během následujících čtyř století, byli nástupci Džajavarmana II. často bezmocní nebo omezováni protichůdnými silami. Časté byly vzpoury a uzurpace, stejně jako zahraniční invaze. Vládci byli předmětem soupeření rodinných příslušníků, kněží, generálů a byrokratů. Někteří králové, zejména uzurpátoři, měli větší svobodu jednání než jiní. Ti, kteří vládli v obdobích míru, měli také lepší pozici při realizaci stavebních programů a veřejných prací. Podobně jako jejich protějšky ve středověké Evropě měli kambodžští králové daleko k obyčejným lidem. Král byl vnímán především z náboženského hlediska a prostřednictvím prováděných rituálů zajišťoval úrodnost půdy a blahobyt království. Výměnou za jeho ochranu podléhali lidé občasné vojenské službě a povinnosti corvée a byli také vyzýváni, aby poskytovali bezplatnou práci pro buddhistické a hinduistické náboženské nadace a pro místní elity.
Koncem 9. století, brzy po smrti Džajavarmana II. se kambodžské hlavní město přesunulo na severní břeh řeky Tonle Sap, poblíž dnešního Phumĭ Rôluŏs. Král jménem Indravarman I. (vládl v letech 877-890) zde vybudoval velkou vodní nádrž a několik chrámů, včetně pyramidální stavby zvané Bakong – prvního kambodžského chrámu postaveného převážně z kamene, nikoli z cihel. Takzvaná „chrámová hora“ se stala vzorem pro mnoho větších královských chrámů v Angkoru, které sloužily jako památníky velikosti svých patronů a následně jako jejich hrobky.
