Svatý Pius V., papež

Papež v letech 1566-1572 a jeden z předních představitelů katolické reformace. Narodil se jako Antonio Ghislieri v italském Bosku v chudé rodině, do čtrnácti let pracoval jako pastýř, poté vstoupil k dominikánům a v roce 1528 byl vysvěcen. Jmenoval se bratr Michele, studoval v Bologni a Janově, poté šestnáct let vyučoval teologii a filozofii a poté zastával funkci magistra noviců a převora několika dominikánských domů. Byl jmenován inkvizitorem pro Como a Bergamo a svůj úřad vykonával tak schopně, že jej papež Julius III. v roce 1551 na naléhání mocného kardinála Carafy jmenoval generálním komisařem inkvizice. V roce 1555 byl Carafa zvolen papežem Pavlem IV. a zasloužil se o Ghislieriho rychlý vzestup: v roce 1556 se stal biskupem v Nepi a Sutri, v roce 1557 kardinálem a v roce 1558 velkým inkvizitorem. Za papeže Pia IV., kterému se nelíbila jeho pověst přílišného horlivce, byl sice Ghislieri na čas v nemilosti, ale 7. ledna 1566 byl jednomyslně zvolen papežem po Piovi. Jako papež viděl Pius svůj hlavní cíl v pokračování rozsáhlého programu reforem církve, zejména v plném provedení dekretů tridentského koncilu. Vydal Římský katechismus, revidovaný Římský breviář a Římský misál; prohlásil také Tomáše Akvinského za doktora církve, nařídil nové vydání děl Tomáše Akvinského a vytvořil komisi pro revizi Vulgáty. Tridentské dekrety byly zveřejněny ve všech katolických zemích včetně Evropy, Asie, Afriky a Nového světa a papež trval na jejich přísném dodržování. V roce 1571 Pius vytvořil Kongregaci indexu, aby dodal církvi sílu v odporu proti protestantským a heretickým spisům, a pomocí inkvizice zabránil tomu, aby se v Itálii prosadily jakékoli protestantské myšlenky. Při řešení hrozby osmanských Turků, kteří neustále postupovali přes Středozemní moře, zorganizoval Pius impozantní spojenectví mezi Benátkami a Španělskem, které vyvrcholilo bitvou u Lepanta, jež byla naprostým a zdrcujícím triumfem nad Turky. Den vítězství byl vyhlášen svátkem Panny Marie Vítězné jako uznání přímluvy Panny Marie jako odpovědi na modlitbu růžence v celé katolické Evropě. Pius také svým příkladem podnítil reformy církve. Trval na nošení svého hrubého dominikánského hábitu, a to i pod honosnými rouchy, která nosili papežové, a celým srdcem se věnoval řeholnímu životu. Jeho vládu kazil pouze pokračující útlak inkvizice, často brutální zacházení s římskými Židy a neuvážené rozhodnutí exkomunikovat v únoru 1570 anglickou královnu Alžbětu I., což byl akt, který ji zároveň prohlásil za sesazenou a který jen zhoršil situaci anglických katolíků. Tyto události byly v očích pozdějších generací zastíněny jeho zásluhami o katolickou reformaci. Papež Klement ho blahořečil 1. května 1672 a papež Klement XI. ho kanonizoval 22. května 1712.

.