Takže si to vyjasněme – všechny ženy jsou šílené. A všichni muži jsou kreténi, ale to je téma na jindy. My se tu zaměříme na samice tohoto druhu. Za svých šest desetiletí na této planetě jsem zblízka pozoroval, a to jak individuálně, tak kolektivně, šílenství žen. Moje matka i její sestra, moje kmotra, byly dostatečně extrémními příklady na to, abych si už v raném věku získal pozornost a dával si pozor na příznaky u jiných žen, na které bych mohl narazit. Brzy jsem dospěla k závěru, že se jedná o epidemii.
Syndrom nemá nic společného s revolucí, která probíhala v domácnostech od šedesátých do sedmdesátých let. Vzestup feminismu ve střední třídě vlastně zpočátku pomohl snížit míru šílenství a zaměřit ji hlavně na muže. (Což je v pořádku, protože od toho jsme tady my – a proto odcházíme.) Ne, stav, z něhož tato psychotická povaha vychází, je od počátku věků. Jakmile na scénu vstoupí druhá žena, nastává konflikt. Dokonce i tak neškodná přítomnost, jako je Dobrá čarodějnice ze severu, sestoupí do země Munchkinů a okamžitě změní Dorotčin pohled na svět, kde přistála, a předefinuje její sebepojetí. To je Dorotčin syndrom. Když jsou ženy ve svém vesmíru samy, fungují v optimálních podmínkách. Mají tendenci splynout se smečkou a někdy skončí v jejím čele. Ale dejte do toho druhou ženu a v závislosti na jejich osobnostech to začne trochu skákat. Všichni jsme to už zažili. Nikdo o tom nemluví. Dokonce i samci na planetě jsou nakaženi.
Psychóza Dorothyina syndromu má kořeny v pocitech žárlivosti a sebenenávisti. Nemohu to dokázat, aniž bych dostal opakovaně přes držku, ale na základě vlastního pozorování jsem si tím docela jistý. Můžete si přečíst mé poznámky, pokud se k jejich sepsání někdy dostanu. Fyzické týrání žen má svou historii i prehistorii. Úzkost z něj v nich zůstává. Ženy se posuzují vůči jiným ženám v mnohem větší míře než muži, protože soutěživost je reflexem přežití. Ženy se oblékají s ohledem na názory ostatních žen. Nedělají to proto, aby udělaly dojem, ale spíše proto, aby ostatní ženy zastrašily a zvýšily tak svou úzkost. Většina mužů nic z toho nechápe. Většina mužů si ženské chování vykládá tak, že je vždy inspirováno jejich přítomností. Většina žen to ví a raději se rozhodne tento efekt ignorovat, než aby se mu postavila a napravila ho. Některé ženy se nakonec špatným aktérům postaví – jedna žena si pořizuje selfie s cat-callery a pak je zveřejňuje na internetu. Tomu se říká bezplatná reklama pro kretény. Na síti LinkedIn jsem viděla jiné ženy, které zveřejňovaly rozhořčené reakce na online nabídky k sňatku. LinkedIn je verze golfového nebo tenisového klubu na sociálních sítích. Členové reprezentují své firmy a vlastní obchodní pověst. Přesto si stále špatně vykládají situace a vnucují se ostatním. Jsou to kreténi z obchodní třídy. Po celou dobu ženy nadále odsuzují jiné ženy. Na pracovišti, doma, v kostele, na společenských akcích, prostě všude. Postavte do místnosti více než jednu ženu a sledujte, jak začnou šumět stěny.“
Stejně jako většina strastí lidstva si i Dorothyin syndrom způsobuje a vytváří sama sebe. Je rozumné říci, že tento syndrom nelze vyléčit, ale je také rozumné se domnívat, že jej lze zvládnout. Zatím jedinou jistou léčbou, o které vím, je stáří. Přesněji řečeno, sebeuvědomění si stáří. Staré dámy přestanou být soudné, když zemřou. Rozdíl je v oblasti vlastního zájmu, který s věkem začíná slábnout a bere s sebou i své úzkosti. Bez těchto úzkostí si ženy začnou osvojovat auru nadřazenosti. Nic je nerozhází. Všechno je pod jejich úroveň. Moje babička byla v době, kdy jsem ji znala, velmi pohodová stará dáma. Ale byla matkou mé bláznivé matky a mé bláznivé tety a podle všeho byla ve své době královnou bláznů. Pro ženy, jako byla moje babička a moje vlastní matka a teta, se vlastní zájem točil kolem toho, co si o nich podle nich myslely ostatní ženy. Jako manželky, matky, lidé… sebeklam spočívající ve snaze vidět se očima druhého. Nevím přesně, kolik výprasků jsem utržila proto, že kvůli něčemu, co jsem udělala, vypadala máma v jejích představách špatně. Víc než hrstka. Z těch trestů jsem se toho moc nenaučil, kromě pravého významu šílenství. A od té doby ho studuji. Rád bych tuto esej uzavřel slovy, která by nabídla útěchu všem postiženým, ale čerstvě mi došly duhy.
Dodatek: Osvícení ve stáří se netýká mužů, být blbcem nemá věkovou hranici.
