Jedné zimní noci roku 2001 seděla Penny Baker-Dupuieová na pohovce v obývacím pokoji svého michiganského domu. Její dvě děti, novorozeně a tříleté dítě, spaly v postýlkách nahoře a Penny mlčky sledovala, jak jí její manžel John, sedící naproti, ukazuje, jak nabít, vyprázdnit a znovu nabít jejich brokovnici; pomalu, pečlivě.
Jen pár dní předtím Pennyin švagr Christian Longo zabil celou svou rodinu: Pennyině sestře MaryJane bylo 34 let. Její tři malé děti Zachery, Sadie a Madison měly čtyři, tři a dva roky. Když to Longo dokázal udělat vlastní ženě a dětem, usoudila Penny, mohl by to udělat komukoli. Teď byl na útěku a Penny chtěla vědět, jak může ochránit svou mladou rodinu.
Nevěděla však, že Longo už uprchl do Mexika. Ale přestože ho od dopadení policií dělil pouhý týden a půl, trauma pro Pennyinu vlastní rodinu teprve začínalo.
Nejenže se musela vypořádat s násilnou smrtí své sestry a sestřiných dětí, byl tu i Longův soud a rozsudek smrti a mediální cirkus, který její rodinu nevyhnutelně obklopil. O několik let později vyšla kniha z pera bývalého novináře New York Times. A nyní je tu Pravdivý příběh, hollywoodský film, který režíroval britský divadelní režisér Rupert Goold a v němž hrají James Franco a Jonah Hill a Felicity Jonesová. Pro Penny není před Christianem Longem úniku.
Příběh vyvraždění rodiny rukou jediného muže, o němž si mysleli, že mu mohou věřit nade vše, je naprosto děsivý. Longo, frustrovaný svým domácím životem a bojující s vážnými finančními problémy, jedné noci uškrtil MaryJane v jejich ložnici, stejným způsobem zabil svou nejmladší dceru Madison a pak jejich těla nacpal do kufrů. Další dvě spící děti odvezl k nedalekému mostu přes Lint Slough, pobřežní záliv u oregonské řeky Alsea, přivázal jim ke kotníkům povlaky na polštáře s kameny a pak je hodil přes most, aby zemřely.
Policie o několik dní později našla Zacheryho tělo plovoucí obličejem dolů ve vodě a vydala na Longa zatykač. Poté policejní potápěči našli Sadieho nafouklé tělo pod mostem. Téměř týden trvalo, než byly v přístavu nedaleko bytu, který si rodina pronajala ve městě Waldport, objeveny velké zelené kufry s MaryJane a Madison.
Pomocí ukradeného čísla kreditní karty Longo nastoupil do letadla do Mexika a následujících čtrnáct dní tvrdil lidem, které potkal v letovisku Cancún (včetně ženy, se kterou začal spát), že je novinář z New York Times jménem Michael Finkel. Právě tento bizarní, téměř náhodný detail v tomto děsivém příběhu tvoří hlavní pilíř knihy i filmu.
- Chris Kyle: příběh skutečného amerického snipera
V listopadu 2001, měsíc předtím, než Longo vyvraždil svou rodinu, pracoval Michael Finkel jako novinář pro časopis New York Times a ten právě uveřejnil jeho článek o novodobém obchodu s otroky v Mali. Ve stejné době, kdy byl Longo na útěku v Mexiku, byl však Finkel odhalen, že si vymyslel hlavního hrdinu svého příběhu, a chystal se na vyhazov z práce v Timesech a veřejnou ostudu.
O Longových vraždách se Finkel dozvěděl až v únoru následujícího roku. Zavolal mu novinový reportér z Oregonu a řekl mu o jeho chabém spojení s nejhorším vrahem státu za celou generaci. V té době už Longo seděl ve vězení a čekal na soud za vraždu.
Během několika následujících let se Finkel stal podle vlastních slov „posedlý“ Longovým příběhem. Zpočátku Longo doufal, že mu muž, jehož identitu přijal, pomůže ke zproštění viny (jeho původní verze byla, že MaryJane zabila Zacheryho a Sadie, a když zjistil, co udělala, propadl vzteku a zabil ji i Madison).
Později, když Longo přiznal svou vinu, Finkel řekl, že chce pochopit, jak mohl zabít celou svou rodinu. Celé hodiny s ním mluvil po telefonu, desetkrát ho navštívil ve vězení a pronajal si chatu poblíž místa, kde se konal Longův soud, aby mohl slyšet každé jeho slovo. Pak začal pracovat na knize, o níž doufal, že ho jako novináře ospravedlní.
Jak v roce 2005 napsal deník San Francisco Chronicle, o několik let dříve byla Finkelova kariéra „mrtvá jako včerejší noviny“. Nyní „vyinkasoval půlmilionovou zálohu za svou první knihu, jejíž filmová práva prodal produkční společnosti Brada Pitta.“
Penny Bakerová-Dupuieová však tvrdí, že Finkel pouze těží z brutálních vražd její sestry, neteří a synovce. Pro Dupuieovou je Longo zrůda, která nikdy nelitovala těch nejhrůznějších zločinů a nikdy se neměla stát předmětem knihy nebo filmu.
Když s ním mluvím po telefonu, Finkel mi říká, že to byl příběh, který si vybral on; příběh, do kterého byl zatažen. „A byl to neuvěřitelně zvláštní příběh,“ říká. „Děsivý. Nepříjemný. Chris Longo je sice zrůda, ale řekl bych, že když se od někoho jako Chris odvrátíte a budete ho ignorovat, možná vám něco unikne. Když se mu podíváme do očí, možná se něco dozvíme.“
Finkel řekl, že chtěl smířit člověka, kterého dobře poznal – „bystrého a suše vtipného člověka, kterého jsem … někdy označoval za svého přítele,“ napsal v článku pro časopis Esquire – s „mužem, který byl odsouzen za ty nejnepředstavitelnější zločiny.“
Dupuie považoval tento článek pro Esquire, publikovaný v roce 2009, tedy několik let po vydání Finkelovy knihy, za nechutný. Jeho hlavní myšlenkou byl plán, který Longo vymyslel, když byl v cele smrti, že po popravě daruje své orgány. Inspiroval se podle svých slov filmem Willa Smithe Sedmilhářky, v němž Smith při autonehodě zabije sedm lidí a jako zadostiučinění se zaváže, že po sebevraždě daruje své vlastní orgány, čímž zachrání životy sedmi dalších lidí.
Longo chtěl od Finkela pomoc při založení neziskové organizace, kterou nazval G.A.V.E. – Gifts of Anatomical Value from the Executed. Longo Finkelovi řekl, že smrtící injekce činí orgány nepoužitelnými, ale že změna postupu popravy by to mohla změnit, a chtěl se postavit etickým otázkám, které stále stojí v cestě tomu, aby odsouzení muži a ženy po smrti darovali své orgány. Pokud Longo uspěje, řekl Finkelovi, vzdá se zbytku svých právních odvolání, čímž urychlí svou vlastní cestu do komory smrti.
- Tesař, který málem zabil Hitlera
Finkel souhlasil s Longovou žádostí pod podmínkou, že mu Longo poví celý příběh o tom, co se té noci v roce 2001 stalo. Výsledkem byl celovečerní příběh, který do soudních podrobností popisuje Longův život v cele smrti – jeho sbírku pornografie, vězeňskou etiketu, dokonce i svačiny, které jí.
Finkel píše, že Longův vykonstruovaný život se táhne i za zdmi věznice. Spoluvězňům říká, že je burzovní zázrak a že venku stále vydělává velké peníze prostřednictvím makléře.
Longo Finkelovi řekl, že se příliš stydí na to, aby požádal svého otce o peníze; že je neúspěšný a nezbývá mu než zabít svou rodinu. Bylo to poprvé, kdy se ke všemu přiznal – a Finkel na oplátku obšťastnil své čtenáře spletitými detaily vražd.
Dupuie má otázku: Proč? Proč, když porotě netrvalo ani den, aby Longa uznala vinným a odsoudila ho k trestu smrti, chtěl Finkel slyšet, jak do takových podrobností vypráví, jak zabil čtyři členy její rodiny, natož aby o tom psal? Bylo to jen proto, aby si Finkel jako novinář zajistil rehabilitaci – aby to byl příběh, který mu vrátí reputaci?“
A proč, pokud Longo skutečně cítil nutkání darovat své orgány, se o to musel pokoušet tak veřejně? A co víc, ke konci Finkelova článku pro Esquire prozradil, že Longo „se nakonec rozhodl od svých odvolání neupustit.“
Pro Dupuie a zbytek rodiny MaryJane byl Longo vždycky lhář. A posledním v dlouhé řadě lidí, které podvedl, je podle nich Michael Finkel.
„Pokaždé, když si Chris myslí, že se na něj zapomnělo, udělá něco jiného, aby se znovu dostal do zpráv,“ říká. „Ale vydělal peníze na vraždě mé sestry a s tím mám problém.“
Do jisté míry Finkel souhlasí. „Má pravdu,“ říká mi z Francie, kde pracuje na nové knize. „Ale není to tak, že bych se hnal za sanitkou. Tohle je opravdu téma, které si obvykle nevybírám. Ale živím se jako spisovatel, jako novinář, takže… ano, má pravdu. Jsem vinen, jak se patří, vydělávám na utrpení její rodiny.“
„Ubližuju části MaryJaneiny rodiny a nemám z toho dobrý pocit. Proč to dělám? Kvůli tomu příběhu? Kvůli většímu dobru? Ambice? Moje velké tlusté ego?“
Ptám se, nakolik je Pravdivý příběh o rehabilitaci Mikea Finkela – zneuznaného novináře. „Obrovskou část,“ říká bez okolků. „Samozřejmě. Příběh není vyšetřováním vraha. Není to žádný whodunnit. Víme, kdo to udělal. Je to spíš o vztahu mezi vrahem a jedním člověkem, který měl v životě morální kotrmelec. Zvolil jsem velmi neortodoxní formu terapie, ale je to tak.“
Ale, uvažuje Finkel, možná to má i světlou stránku. „V hloubi duše vím, že Penny není mou existencí příliš potěšena. Nedivím se jí. Ale třeba si nějaká budoucí MaryJane – někdo jiný ve stejné situaci – řekne ‚do prdele, já jsem si vzala chlapa, jako je Chris. Potřebuju pomoc, potřebuju ochranu. Lidé si berou psychopaty, kteří jsou navenek okouzlující, dobře vypadající chlapi. Takže tady by se možná dalo udělat něco dobrého.“
V průběhu let Penny Longovi do vězení psala, ale dopisy před časem ustaly. „Zpočátku jsem se ptala proč, ale uvědomila jsem si, že se nikdy nedozvím odpověď, protože nemám mysl vraha,“ říká. Když byl Longo poprvé ve vězení a čekal na soud, snažily se ho Penny a její sestra Sally navštívit osobně. „Nakonec souhlasil, že s námi bude mluvit,“ říká. „A jedna z věcí, na které jsem se ho zeptala, byla tato: Ve chvíli, kdy dáte svému dítěti ruce kolem krku… jak to uděláte? Ale on tam se mnou nechtěl jít. Tehdy rozhovor skončil.“
„Sally zůstala,“ říká, „ale místo abych odešla, počkala jsem na chodbě, abych mohla poslouchat rozhovor. Svým způsobem se Sally omluvil, ale na její otázky neodpověděl. Řekl ale, že Zach se probudil, než ho shodil z toho mostu. Jak to, že tě to nezastavilo?“
Penny říká, že Longa viděla během procesu plakat pouze tehdy, když byl odsouzen. „Jediná lítost, kterou Chris projevil, byla nad tím, co to udělalo s jeho vlastním životem. Nevěřím, že by měl výčitky svědomí kvůli tomu, že zabil své děti.“
Podle svých slov dostala před soudem od Longa dopis, ve kterém ji žádal, aby řekla prokurátorům, aby nežádali trest smrti. „Místo toho jsem jeho dopis zveřejnila,“ říká. „Jak se opovažuje přijít a žádat mě, abych mu zachránila život.“
Znovu ji kontaktoval poté, co přišel s nápadem darovat své orgány a zahájit svou charitativní činnost. „Chtěl, aby to podpořila i moje rodina,“ říká mi. „Myslím, že si myslel, že tím získá větší publicitu. Řekla jsem mu, že mohl zachránit čtyři životy a on se rozhodl to neudělat. Věděla jsem, že je to podvod – že to dělá pro publicitu.“
(V roce 2014 Longo nabídl své ledviny muži z Oregonu, který tak zoufale potřeboval transplantaci, že byl nucen stát u silnice a držet ceduli; muž odmítl.)
Penny říká, že od jeho uvěznění sledovala každý Longův krok jako ostříž, ale když jejímu snoubenci před několika lety diagnostikovali rakovinu, „povolila otěže“. Už neměla na to, aby se s Longem emočně vypořádávala. A myslí si, že film Pravdivý příběh, natočený podle Finkelovy knihy, se začal natáčet v době, kdy už byla soustředěná jinde.
S odstupem času říká, že doufala, že film vůbec nevznikne; že spousta filmů vzniká na základě opce, aby pak padla na první překážce, když se nepodaří zajistit financování. „Ale mému otci kolem Vánoc zavolal producent a oznámil rodině, že začnou vysílat trailery.“
- 85 nejlepších filmů na Neflixu UK
Její nejstarší sestra Jenny byla podle jejích slov z uvedení filmu nejvíce zničená. A co vy, ptám se? „Časem jsem se naučila s věcmi vyrovnávat. Ne že by mi MaryJane chyběla méně. Svým způsobem mi chybí víc – myslím na svou sestru každý den – ale musela jsem najít způsob, jak žít dál.“
Longova poprava – pokud k ní někdy dojde – jí uzavření nepřinese. V současné době platí v Oregonu moratorium na popravy a stát nevykonal trest smrti od roku 1997. „Ale bude to znamenat, že se už nebudu bát. Dokud Chris nebude mrtvý, nikdy se nebudu cítit bezpečně,“ říká.“
James Franco se při přípravě filmu Pravdivý příběh nepokusil s Longovou setkat: „Nepovažuji za nutné ho polidšťovat,“ řekl jednomu reportérovi. „Je to nejhorší člověk, jakého jsem kdy hrál. Nenávidím toho chlapa… Nechci mu dávat vůbec žádnou pozitivní posilu.“
Penny film viděla – šla na něj se svým otcem a nevlastní matkou v dubnu, v den premiéry v USA, a vybrala si projekci ve 13 hodin, aby bylo kino prázdné. „Velmi mě to rozčílilo,“ říká. „Na začátku by měl být disclaimer: Je to příběh Mika Finkela, který má nějak omluvit věci, které udělal, a vydělat peníze. Je to o vrahovi a podvodníkovi. Na tom filmu není jediná věc, která by světu prospěla. Nic.
„Kdybyste znali MaryJane, byla to ta nejmilejší, nejlaskavější a nejobětavější osoba, jakou jsem znal. A to je jediný důvod, proč byl Chris schopen udělat to, co udělal – protože ho tolik milovala, bez ohledu na to, kolikrát jí lhal. Ráda bych, aby si lidé vyslechli příběh MaryJane. Ne ten, který napsali dva lidé, kteří chtějí všechno získat. To je skutečný příběh.“
