Shrnutí: Teorie sebepojetí popisuje proces, v němž lidé, kteří postrádají počáteční postoje nebo emocionální reakce, je rozvíjejí pozorováním vlastního chování a dospívají k závěrům, jaké postoje musely toto chování vyvolat.
Původci a hlavní přispěvatelé: Tuto teorii formování postojů původně vytvořil psycholog Daryl Bem na přelomu 60. a 70. let 20. století.
Klíčová slova: identita, vnímání, chování, postoj, marketing, terapie
Teorie sebepojetí
Teorie sebepojetí je protimluv. Podle běžných znalostí bychom měli předpokládat, že osobnost člověka a jeho postoje řídí jeho jednání; teorie sebevnímání však ukazuje, že tomu tak vždy není. Zjednodušeně řečeno ilustruje, že „jsme tím, co děláme“. Podle teorie sebepojetí interpretujeme své vlastní jednání tak, jak interpretujeme jednání druhých, a naše jednání je často sociálně ovlivněno a nevzniká z naší vlastní vůle, jak bychom mohli očekávat.
Experimenty se sebevnímáním
Daryl Bem, původce této teorie, provedl originální experiment, který zahrnoval pokusné osoby, jež poslouchaly nahrávku muže, který nadšeně popisoval úkol otáčení kolíků. Jedné skupině bylo řečeno, že muž dostal za svou výpověď 1 dolar, zatímco druhé skupině bylo řečeno, že za ni dostal 20 dolarů. Skupina s 1 dolarem věřila, že ho úkol bavil více, než kolik věřila skupina s 20 dolary. Závěry obou skupin odpovídaly pocitům, které vyjádřili sami aktéři. Protože účastníci dokázali správně odhadnout, jak se herci cítili, byl učiněn závěr, že herci museli k tomu, jak se cítili, dospět také na základě pozorování jejich vlastního chování.
Řada studií od té doby potvrdila, že teorie vnímání sebe sama existuje a navíc nás ovlivňuje v mnoha nečekaných souvislostech. Tiffany Ito a její kolegové provedli v roce 2006 studii, jejímž cílem bylo zjistit, zda změny v obličeji mohou u účastníků vyvolat posuny v rasových předsudcích. Účastníci byli požádáni, aby při pohledu na fotografie anonymních černochů a bělochů drželi ústy tužku (a tím je přiměli k úsměvu). Výsledky ukázaly, že ti, kteří byli přiměni k úsměvu při pohledu na černošské subjekty, vykazovali následně méně implicitních předsudků vůči černochům než ti, kteří byli přiměni k úsměvu při pohledu pouze na bílé subjekty.
Jeremy N. Bailenson, zakládající ředitel Laboratoře virtuální interakce mezi lidmi na Stanfordově univerzitě, uvádí jednu studii zahrnující účastníky, kteří jsou ponořeni do virtuálního prostředí prostřednictvím displeje umístěného na hlavě. Někteří účastníci sledovali cvičení virtuálního dvojníka, který byl totožný s nimi, někteří sledovali cvičení virtuálního dvojníka někoho jiného a někteří sledovali, jak jejich vlastní dvojník stojí na místě. Ti, kteří sledovali cvičení svého „já“, uváděli vyšší přesvědčení, že mohou úspěšně cvičit, a později v následném dotazníku uvedli, že cvičili téměř o hodinu déle než ostatní dvě skupiny účastníků. V navazující studii byla navíc skupina účastníků s „já“ požádána, aby cvičila a přitom sledovala, jak jejich virtuální avatar viditelně hubne za každou minutu cvičení. Když jim bylo sděleno, že mohou následující půlhodinu využívat cvičební místnost, cvičili o 10 minut déle než účastníci v ostatních kontrolních situacích.
Současné aplikace
Teorie sebepojetí se hodí pro využití v kontextech souvisejících s terapií nebo přesvědčováním.
Tradiční terapeutické přístupy mohou považovat nepřizpůsobivé chování a jednání za motivované vnitřními psychologickými problémy. Využitím teorie sebepojetí mohou terapeuti zaujmout přístup, který začíná nejprve u chování, aby vedl ke změně postojů a nakonec k trvalejší změně chování. V jednom příkladu byl tento přístup použit k tomu, aby dospívající vykonávali veřejně prospěšné práce, což pozitivně mění jejich sebepojetí. Je u nich tedy menší pravděpodobnost těhotenství mladistvých a jiných rizikových forem chování.
V oblasti marketingu a přesvědčování vedla teorie sebepojetí k různým taktikám založeným na získání malého závazku od osoby, který povede k větší možnosti, že tato osoba bude souhlasit s většími požadavky prodejce/marketéra. Na tomto základě je založena taktika „noha ve dveřích“, kdy prodejce může požádat osobu o něco relativně malého, například o vyplnění dotazníku, což usnadní požádat osobu o větší závazek, protože akt splnění malé žádosti pravděpodobně povede k tomu, že osoba změní svůj sebeobraz, aby vysvětlila své rozhodnutí (tj. vyplnil jsem dotazník, proto musím být typ člověka, který má rád jejich výrobky).
Další informace naleznete zde:
Kniha Roye F. Baumeistera a Brada J. Bushmana Sociální psychologie a lidská přirozenost nabízí vynikající široký přehled mnoha témat v rámci oboru sociální psychologie, včetně základní informace o sebepojetí.
- Bem, D. J. (1972). Teorie sebepojetí. Advances in experimental social psychology, 6, 1-62.
- Blascovich, J., Loomis, J., Beall, A. C., Swinth, K. R., Hoyt, C. L., & Bailenson, J. N. (2002). Technologie imerzivního virtuálního prostředí jako metodologický nástroj sociální psychologie. Psychological Inquiry, 13(2), 103-124.
- Yee, N., & Bailenson, J. (2007). Proteův efekt: The effect of transformed self?representation on behavior (Vliv transformované sebeprezentace na chování). Human communication research, 33(3), 271-290.
.
