Fosílie se obvykle nacházejí v sedimentárních horninách, z nichž téměř všechny byly původně usazeny jako sedimenty pohybující se vodou. Následné procesy je zpevnily v sedimentární horniny, protože nadložní tlak vytlačil vodu a zrna se stmelila. Často v nich uvízly rostliny a živočichové, kteří byli pohřbeni v sedimentech. Jak sedimenty tuhly v sedimentární horniny, mrtvé věci tuhly ve zkameněliny.
Převážná většina viditelných zkamenělin jsou mořští bezobratlí, živočichové, kteří žijí v moři a nemají páteř, většinou živočichové s tvrdým vnějším krunýřem. Patří sem mlži, koráli, ramenonožci, amoniti a další nám známí živočichové, ale i vyhynulí živočichové jako trilobiti a krinoidi. Na některých místech v usazeninách převažují zkameněliny ryb a vzácněji hmyzu.
Zajímavé je, že zatímco sedimentární horniny se nacházejí na většině míst, zkameněliny není tak snadné najít. Spousta sedimentárních hornin neobsahuje vůbec žádné rozpoznatelné zkameněliny, kromě mikroskopických zbytků, jako je plankton, pyl nebo spory. Například Grand Canyon s tlustými sekvencemi sedimentárních hornin obsahuje překvapivě málo zkamenělin. To vysvětluje vzrušení z objevu miliard dvoumetrových nautiloidů ve vápenci Redwall, který učinil Steve Austin z ICR. „Zkameněliny jsou tam, kde je najdete“, říkají paleontologové, a tyto zkameněliny byly nalezeny, když kreacionisté prováděli svůj výzkum z pohledu kreacionistů/potápěčů. Našli to, co evolucionisté/uniformističtí hledači přehlédli.
Sedimentární horniny, v nichž se zkameněliny nacházejí, obvykle svědčí o rychlém katastrofickém usazování. Nautiloidy z Grand Canyonu byly zachyceny a pohřbeny rozsáhlým podvodním gravitačním proudem bahna, který pokrýval přinejmenším části dnešních několika států. Stejně rozsáhlé jsou i další vrstvy Grand Canyonu, jako například Bright Angel Shale a Kaibab Limestone, o nichž se rovněž předpokládá, že vznikly v důsledku katastrofických procesů. Obsahují jen o málo více než úlomky zkamenělin ve změti transportovaných kusů.
Ještě jedna věc. Všechny tyto katastrofálně usazené mořské fosilie, pohřbené v regionálně rozsáhlých sedimentárních horninách, se nacházejí na kontinentech! V hlubokých oceánských pánvích se téměř žádné mořské zkameněliny nenacházejí.
Standardní evoluční názor je, že v průběhu eónů čas od času pokrývalo území dnešních kontinentů klidné a tiché moře. Během milionů let života a umírání, příchodů a odchodů se zkameněliny zachovaly v podobě sedimentů, které se pomalu shromažďovaly na dně oceánu. Existuje však lepší pochopení? Shrňme si to:
Morské zkameněliny se nacházejí ve vrstvách hornin, které vydávají svědectví o dynamických vodních procesech, jež je uložily. Samotné vrstvy pokrývají rozsáhlé oblasti, někdy v měřítku kontinentu nebo polokoule. A nacházejí se výrazně na dnešních kontinentech.
Spíše než aby vyžadovaly závěr o dlouhých věcích uniformity a evoluce, vypovídají zkameněliny o době, kdy oceány zcela zničily kontinenty a použily katastrofální hydraulické a tektonické síly – o potopě v měřítku, které dnes nemáme možnost pozorovat. Právě taková potopa však byla v minulosti pozorována a pro naše poučení zaznamenána v knize Genesis. Byla to velká potopa v Noemově době.
