A pro Patricka, který pochází z dělnického prostředí a od svých 18 let je finančně nezávislý, je kromě financí důležitá i fantazie. Rozlišuje mezi tradičnějším eskortem a aférkami s cukrovými panenkami. „Když jsem v Seeking Arrangement,“ vysvětluje, „snažím se vytvořit iluzi zážitku – není to eskortní služba, kde se vrhám rovnou na sex.“ A přetvářka Pretty Woman pro něj nutně znamená obojí. „Byl to prostě takový způsob, jak se dostat k životnímu stylu, který bych jinak nemohl mít.“
Ale kromě fantazie o „lásce z peněženky“ – o intimitě ve stylu „zážitku s přítelem“, kterou vytváří finanční odměna – se spřádá další, možná ještě delikátnější iluze. Často „legální sugar daddies“, jak říká Sebastian, jeden nedávno odříznutý sugar gayby, „rádi předstírají, že jde o něco jiného než o transakci,“ vysvětluje. „Jediný případ, kdy tento jazyk opravdu používám, je, když o tom mluvím s přáteli, protože je to způsob, jak vysvětlit opravdu složitou věc,“ dodává. Existuje jakési simulakrum tuctovosti. „Dozvěděl jsem se, že mě velmi rád vidí jako studenta, který se od něj učí, protože je velmi, velmi úspěšný podnikatel,“ vysvětluje Patrick. Co se stává do očí bijícím faktem, je to, že někteří muži s prostředky chtějí hrát roli generačního obdarování vědomostmi, gatsbyovskou snahu znovu prožít minulost, znovu ji objevit. Pokoušejí se mentorovat své minulé já zprostředkovaně tím, že poskytují otcovskou, učitelskou lásku, kterou jim samotným odepřela atmosféra homofobie minulých let, moudrost ztracená v ohni krize HIV/AIDS. Vztah cukrového dítěte a otce slouží jako imitační rituál, který téměř připomíná starověkou praxi řecké pederastie – kdy se „filetor“ (v jistém smyslu obdoba našeho dnešního tatínka) spřátelil (čti: unesl) s „kleinosem“ (dospívajícím chlapcem), aby se s ním pustil do jakéhosi částečně sexuálního a částečně výchovného mentorování, jehož součástí bylo i drahé obdarovávání. Tyto netradiční vztahy nebyly de facto ani zneužívající, ani nekonsensuální, ale je těžké je skutečně posuzovat podle našich moderních morálních měřítek.
„Rád mi dává rady do života,“ říká Patrick o jednom tatínkovi, „ale , myslím, že mám v této situaci navrch, protože on má můj vypůjčený čas, což si neuvědomuje. Myslí si, že se s ním dobrovolně stýkám kvůli obohacení z výměny, zatímco já se s ním stýkám kvůli obohacení z druhu výhod, které mi může poskytnout: peníze , výlety , kdekoli. Proto mu věnuji tolik času .“
Místo moci v těchto vztazích je proměnlivé a spektrální a porozumění v nich zakódovaná se mění a rozplývají – ani pro někdy spořivého a obchodně založeného Adama nejsou věci vždy tak jednoznačné a smluvní, a ne bez komplikací v podobě citů a majetnictví. „Nevěřím klišé o cukrovém tatínkovi a chlapci, kteří se dohodnou na ‚obchodu‘ a drží se ho, bez emocí. Nikoho takového jsem nepotkala.“ Adam, který se domnívá, že byl na straně příjemce mnoha „předstíraných citů“, se domnívá, že „většina případů je taková , mají mezi sebou chemii … dělají to pro peníze“. Předstírání je podle něj do jisté míry přítomno ve všech romantických vztazích. „Manželé se milovat navzájem, takže nemůžete obviňovat dítě cukru za vytvoření velké šarády na základě svého pudu sebezáchovy,“ domnívá se.“
Tyto romantizované iluze – nebo přeludy, v závislosti na tom, koho se zeptáte – dělají víc než jen udržovat to, co by mohlo být oboustranně výhodné uspořádání. Fungují také tak, že propůjčují tomu, co by jinak mohlo být zdánlivě sexuální prací – se všemi z toho plynoucími stigmaty – parfémovaný opar románu. „Necítím se úplně ošizený kvůli špatným zkušenostem, které jsem měl,“ pokračuje Adam a konkrétně se zmiňuje o tom, jak z něj jedna sugar baby vylákala 22 000 liber na školném. „Lidé přece chtějí být milováni – a chtějí být ojebáváni -, ale lidé vás nebo situace využijí, pokud jim to dovolíte. Je to jejich instinkt … normální aspekt lidských vztahů.“
Jistě, existují i takoví homosexuální sugar daddies, pro které jsou muži, které si vydržují, pouhým doplňkem, způsobem, jak se dostat k mládí a kráse bez nutnosti – nebo touhy – zapojit tělesnost. „Pokud vím, nikdo s nimi nikdy nic sexuálně nedělal,“ říká mi Hector*, můj přítel producent. „Ale ani v tomto smyslu tu není absolutně žádný tlak. Je to velmi ne-věc. Je velmi rozpačitý a sám v sobě. Nedokážu si představit, že by někdy … Pravděpodobně je panic.“
.
