Keith Richards, Ozzy Osbourne a Willie Nelson patří na krátký seznam legendárních hudebníků, kteří se s drogami vyrovnali a zůstávají živí a zdraví. O skonu posledně jmenovaného koluje řada zvěstí. Uvolněný zpěvák a skladatel milující marihuanu reagoval zábavnou písní „Still Not Dead Today“ poté, co se rozšířila zpráva, že se před několika lety odhlásil.
Nepříliš známá country skladba, která se objevuje na Nelsonově albu „God’s Problem Child“ z roku 2017, je chytrá a chytlavá. „Well, I woke up still not dead again today / The gardener did not find me that way / You can’t believe a word that people say / And I woke up still not dead again today.“
Nelson je ve svých 87 letech stejně starý jako Little Richard, který zemřel během jara. Svérázný bavič sledoval, jak blízcí přátelé Merle Haggard, Waylon Jennings a Johnny Cash opouštějí studio i zemi.
Kdo ví, jak dlouho tu Nelson ještě vydrží, takže by si ho fanoušci měli užívat, dokud tvoří. Nelson dává masám další příležitost s dojemnou skladbou „First Rose of Spring“, která vychází v pátek. Ano, s takovým názvem mělo album, Nelsonovo sedmdesáté, vyjít v březnu, ale kvůli pandemii bylo odloženo.
Je to škoda, protože nový materiál by možná byl předpremiérově představen na Nelsonově každoroční party Luck Reunion na jeho ranči v texaském Spicewoodu, která probíhá souběžně s nedalekou austinskou hudební konferencí South By Southwest.
The Luck Reunion je party, kterou nelze vynechat, a je připomínkou prázdnoty živé zábavné hudby. Nelson ví, jak uspořádat párty, a také umí přinést hluboké, provokativní album.
Nelson se v průběhu celého alba „First Rose of Spring“ ohlíží zpět. Nejlepší kamarád Woodyho Harrelsona využívá práva přemýšlet o životě nekompromisního muzikanta, který dělal odvážná rozhodnutí a nikdy se mu nedostalo dostatečného uznání jako písničkáři.
Takové hity jako „Crazy“ Patsy Cline, „Pretty Paper“ Roye Orbisona a „Funny How Time Slips Away“ Billyho Walkera napsal Nelson, který si vytvořil vlastní značku country, která obsahuje spoustu jazzových a folkových doteků.
„Blue Star“, jedna ze dvou písní, které napsal společně se svým dlouholetým producentem a spolupracovníkem Buddym Cannonem, je tklivý klenot s pěknou hrou na pedálovou steel kytaru.
„Love Just Laughed“ je Nelsonovo rozjímání o životě, v němž chybí lítost. „Love is still laughing / But you can’t go back / What’s done is done / And that’s a fact / But it was fun in a strange kind of way / We can look back and smile and say / Whatever happened brought us down to today.“
Nelson si s písní „Don’t Let the Old Man In“ od Tobyho Keitha pěkně vyhraje, protože se očividně nebojí smrtky. Nelson se také dotýká tématu jednoty s verzí písně „We Are the Cowboys“ od Billyho Joe Shavera.
„Just Bummin‘ Around“ a „We Are the Cowboys“ k sobě dokonale pasují. Někomu se vždycky zdálo, že se Nelson jen tak fláká, ale dítě z dob Velké hospodářské krize celý život tvrdě pracuje.
Nelson, který začal psát písničky v sedmi letech, se nestará o to, co si kdo myslí, což je konzistentní po celou jeho záviděníhodnou kariéru. I když se Nelson blíží ke konci osmdesátky, ani trochu se nezměnil.
Jedna z největších postav v dějinách populární hudby je stále produktivní, i když žije na Havaji. Nelsonův hlas už není takový, jaký býval, ale vynahrazuje to odvahou. Stále je radost zažít cokoli, co tento zhulený bard vytvoří.
Užijte si Nelsona, dokud můžete, protože nikdo se mu ani jeho zesnulým kamarádům, countryovým psancům a písničkářům, nevyrovná. Nelsonovi nikdy nešlo o slávu nebo bohatství. Úspěch si však Nelsona našel. Po několika otočeních „First Rose of Spring“ budete inspirováni sáhnout zpět a znovu se seznámit s klasickými alby, jako jsou „Shotgun Willie“ z roku 1973, „Red Headed Stranger“ z roku 1976 a „Stardust“ z roku 1978.
Posledně jmenované album je připomínkou toho, jak Nelsonovi mohlo být jedno, že sleduje logickou dráhu. „Stardust“, album plné coververzí popových standardů jako „All of Me“ a „Georgia on My Mind“, vyšlo na vrcholu outlaw country.
Možná nejvíc outlaw bylo pro Nelsona vydat se úplně jiným směrem. Právě to Nelson dělá i dnes, kdy se blíží devadesátce, a to psaním a nahráváním. Nikdo se Nelsonovi, který je americkým pokladem, nevyrovná. Doufejme, že Nelson vydrží, ale s odchodem nemá žádné starosti.
Je vidět, jak se cítí, když zpívá svou klasiku „Roll Me Up and Smoke Me When I Die“. „Roll me up and smoke me when I die / And if anyone don’t like it, just look ‚em in the eye / I didn’t come here, and I ain’t leavin‘ / So don’t sit around and cry / Just roll me up and smoke me when I die.“
Možná by to mohl udělat výše zmíněný Richards, který tvrdí, že šňupal popel svého zesnulého otce. Ale to jen v případě, že legenda Rolling Stones Nelsona přežije, což pro 76letého Brita nebude snadné.
