Quiscalus quiscula
Sýček obecný, často vídaný pták ve velké části východního a severního Texasu, je nejmenším ze tří druhů sýčků hnízdících v tomto státě. Tento středně velký pták je větší než ostatní kosi vyskytující se v Texasu a kombinace celočerného opeření, žlutého oka a delšího, ale ne nápadně dlouhého ocasu odlišuje samce kosa obecného od ostatních zástupců jeho čeledi v Texasu. Samice jsou matnější a mladí ptáci jsou matně hnědí.
Tito všežraví a oportunističtí ptáci se živí širokou škálou potravy: hmyzem, rostlinnou hmotou a dokonce i mladými ptáky nebo vejci menších druhů. (Peer a Bollinger 1997).
DISTRIBUCE. Během terénních prací pro projekt TBBA v letech 1987-1992 našli dobrovolníci potvrzené nebo pravděpodobné důkazy o hnízdění sysla obecného v celém státě s výjimkou oblastí Trans-Pecos, západní Edwards Plateau, South Texas Brush Country a Coastal Sand Plain (podle definice Lockwooda a Freemana 2004). Největší koncentrace záznamů byla zaznamenána v severovýchodním a severním centrálním Texasu a v severní části Panhandle. Oberholserova mapa (1974) uvádí pro Panhandle mnohem méně záznamů, ale jinak je podobná.
V zimě ptáci stěhující se na jih z oblastí na severu rozšiřují hnízdní populace. (Christmas Bird Count data; Sauer et al. 1996).
Mimo Texas hnízdí strakapoudi bělohřbetí od severozápadní Alberty na východ přes jižní Kanadu až k jihozápadnímu cípu Newfoundlandu a na jih k pobřeží Mexického zálivu. V zimě se severní hnízdiči pohybují jižně a východně od linie z jižní Minnesoty přes dolní část Velkých jezer na střední pobřeží státu Maine a východně od linie z jižní Minnesoty do severního a středního Texasu (Peer a Bollinger 1997).
SEZÓNNÍ VÝSKYT. Oberholser (1974) uvedl, že početnost sysla obecného je v Texasu vyšší v zimě, kdy se k rezidentní populaci přidávají migranti z větší části severu.
Hnízdní sezóna trvá od začátku března do srpna s datem snůšky vajec od 12. dubna do 17. června (Oberholser 1974). Terénní pracovníci TBBA tyto údaje rozšířili a zjistili páry stavějící hnízda od 24. dubna do 10. června, aktivní v okolí hnízd od 14. května do 12. června, krmící mláďata nebo vylétlá mláďata od 6. dubna do 16. července, přítomnost nedávno vylétlých mláďat od 29. března do 17. srpna, dospělé jedince nesoucí výkalové vaky od 30. března do 28. července, hnízdo s vejci 30. července a hnízda s mláďaty od 7. června do 20. července. Nejvíce potvrzených hnízdění bylo zaznamenáno v květnu a červnu.
HNÍZDNÍ HABITAT. Nadmořská výška, ve které se v Texasu vyskytuje strakapoud bělohřbetý, je od téměř mořské hladiny až po 975 m (3200 stop). V tomto pásmu se druh vyskytuje především v lesnatých oblastech nebo na částečně vykácených zalesněných plochách. Na severovýchodě jsou nejvyšší hustoty hroznýšů obecných v lesích Pineywoods a v dolních částech pohoří Big Thicket. Druh se také nejčastěji vyskytuje ve městech, na pastvinách a polích v oblastech, kde jsou ostatní dva druhy hrabošů vzácné nebo se nevyskytují. Hrabáč velký (Q. mexicanus) dává přednost otevřenější krajině s roztroušenými stromy, zatímco hrabáč lodní
(Q. major) je ptákem sladkovodních i slaných bažin v blízkosti pobřeží (Oberholser 1974).
Hrabáč obecný obvykle hnízdí v malých koloniích o 20-30 párech. Obvyklými hnízdišti jsou malé stromy, keře, výsadby u silnic, přirozené dutiny, římsy a chaluhy. Hnízdo je objemný pohár z bylin, španělského mechu a suti, často vyztužený blátem. Vnější průměr hnízda je 18-23 cm, výška 13-20 cm a vnitřní průměr 10-11 cm.
Průměrná velikost snůšky je asi 5 vajec (v rozmezí 1-7); po ztrátě první snůšky může hrabáč obecný znovu zahnízdit, ale druhé úspěšné snůšky nebyly zaznamenány. Samice inkubuje bleděmodrá nebo zelená vejce 11,5-14 (průměrně 13,5) dní. Na tomto druhu vzácně parazitují kavky. Mláďata se líhnou 10-17 dní po vylíhnutí. (Harrison 1979, Peer a Bollinger 1997).
STATUS. Sýček obecný je běžný až lokálně vzácný hnízdič ve východních dvou třetinách Texasu na západě přes High Plains a centrální Edwards Plateau a na jihu po povodí řeky Guadalupe. Od poloviny září do konce března je populace hojná ve východní třetině státu, směrem na západ je stále méně častá (Lockwood a Freeman 2004).
Průměrné počty na většině tras průzkumu hnízdících ptáků (Breeding Bird Survey – BBS) ve východních dvou třetinách Texasu jsou 4-10 syslů obecných na 40 km (25 mil) trasy (Sauer et al. 2004).
Zimní početnost, měřená při vánočním sčítání ptáků v okruzích o průměru 25 km (15 mil), se pohybuje od >100 na sčítání ve východní třetině Texasu a klesá směrem na západ a jih (Sauer et al. 1996).
Údaje ze 125 tras BBS v Texasu, na kterých byl zjištěn sysel obecný, dávají 95% interval spolehlivosti -1,7 až 1,9% změny za rok (existuje 95% pravděpodobnost, že skutečná hodnota bude spadat do těchto dvou čísel). Pro celkový areál výskytu sysla obecného ve Spojených státech a Kanadě vykazuje tento druh statisticky významný pokles o 1,2 % ročně. Srovnání 125 tras, na kterých byl sysel obecný zjištěn v Texasu, s 2765 trasami pro celkový areál BBS naznačuje, že texaský hnízdní areál tvoří jen asi 5 % jeho celkového hnízdního areálu (Sauer et al. 2004).
Počet a areál sysla obecného může v budoucích letech utrpět konkurencí s větším syslem obecným, jehož areál se v posledních letech výrazně rozšířil na východ od Skalistých hor. Protože tyto dva druhy dávají přednost odlišným stanovištím, bude sysel obecný i nadále nalézán v hustěji zalesněných oblastech Texasu a bude vytlačován především z otevřenějších stanovišť, která jsou preferována syslem obecným, ale pro sysla obecného jsou okrajová. Text napsal Robert C. Tweit (2005).
Citovaná literatura:
Lockwood, M. W. a B. Freeman. 2004. Příručka texaských ptáků TOS. Texas A&M University Press, College Station.
Oberholser, H. C. 1974. The bird life of Texas, Vol. 2. University of Texas Press, Austin.
Peer, B. D., and E. K. Bollinger. 1997. Grackle common (Quiscalus). In The Birds of North America, No. 271 (A. Poole and F. Gill, eds.). The Birds of North America, Inc., Philadelphia, PA.
Sauer, J. R., S. Schwartz, and B. Hoover. 1996. The Christmas Bird Count Home Page (Vánoční sčítání ptáků), verze 95.1. Patuxent Wildlife Research Center, Laurel MD (webové stránky, http://www.mbr-pwrc.usgs.gov/bbs/cbc).
Sauer, J. R., J. E. Hines a J. Fallon. 2004. The North American Breeding Bird Survey, results and analysis 1966-2003 (Průzkum hnízdících ptáků v Severní Americe, výsledky a analýza 1966-2003). Verze 2004.1. USGS Patuxent Wildlife Research Center, Laurel MD (webové stránky, http://www.mbr-pwrc.usgs.gov/bbs).
.
