Následující text je shrnutím mé přednášky z IxDA’s Interaction Design Education Summit 18. V přednášce jsou zase zdůrazněny některé hlavní poznatky z mé magisterské práce z interakčního designu na Chalmersově univerzitě.
„Vy všechny skandinávské školy se příliš zaměřujete na produkty a málo na proces!“
Vrátil jsem se do školy, abych získal magisterský titul z interakčního designu, a spoluprezentoval jsem projekt na konferenci o studentském designu. Po naší prezentaci si na naši prezentaci stěžoval profesor z jiné školy. Říkala, že byla příliš uhlazená a málo se zaměřovala na naši metodiku. Za léta práce v oboru jsem si zvykl, že důležité jsou výsledky. Neučil jsem se snad ze školy to, co jsem se učit měl?“
Ano, učení je něco jiného než práce, průmysl není akademická půda. Přesto, mohlo by to být opravdu tak, že by se potřeby podniků aktivně střetávaly s cíli vysokoškolského vzdělávání? Nebo mě mé vlastní zkušenosti odklonily od výsledků zaměřených na procesy, které se mě škola snažila naučit?“
V rámci své magisterské práce jsem zkoumal tento rozpor mezi podnikáním a vzděláváním v oblasti interakčního designu. Zkoumal jsem různé programy designu a porovnával je s trhem práce. Chtěl jsem určit ideální studijní program, který by nejlépe odpovídal tomu, co podniky skutečně potřebují.
Mýlil jsem se. Nic takového jako titul interakčního designu neexistuje.
Než popíšeme, jak současný stav zlepšit, je užitečné vysvětlit, jak jsme se sem dostali. Hlavními problémy při určování základního stupně interakčního designu jsou:
- Neexistují společné definice základních pojmů. Lidé se nemohou shodnout ani na tom, co znamená pojem „interakční design“ nebo jaké studijní oblasti zahrnuje.
- Neexistují společné osnovy nebo standardy. Vzdělavatelům se navzdory opakovaným snahám nepodařilo zorganizovat společný soubor základních studijních oblastí nebo tříd. Dokonce i neformální snahy o sdílení plánů hodin a výukových metod trpí zanedbáním a nevyužíváním.
- Rozdílný původ předmětů & škol. Interakční design jako obor vznikl z ergonomie, psychologie, informačních systémů a dalších. Tyto zdrojové kořeny nadále ovlivňují to, jak nebo co se vyučuje v jejich programech interakčního designu.
- Neshody ohledně role vzdělávání. Vyučující se také neshodnou na tom, zda by se školy měly více zaměřit na rozvoj konkrétních dovedností, nebo na výchovu kompetentních myslitelů a přispěvatelů.
- Institucionální požadavky & omezení. Instruktoři musí vyučovat základní témata, zavádět nové technologie a rozvíjet a vychovávat studenty. To vše musí zvládnout během několika krátkých týdnů v jedné třídě. A to přitom dodržují požadavky učebních plánů, které jsou často roky zastaralé.
- Protichůdné požadavky ze strany průmyslu. Podniky na tom nejsou o nic lépe. Požadují absolventy, kteří mohou hned první den přispět různými nástroji nebo dovednostmi. Přesto nevěnují akademické obci čas na posuzování studijních plánů, hodnocení portfolií studentů nebo jinou pomoc.
Jak se liší studia designu?“
Tyto faktory vedou k ohromující rozmanitosti škol, programů a studijních plánů pro interakční design. Jak velká je rozmanitost?
Pro začátek, mezi 176 různými magisterskými programy, které jsem zkoumal, mělo plných 130 z nich jedinečné názvy. Odstraněním typu titulu (tj. MS, MA, MFA atd.) se jejich počet snížil pouze na 108 jedinečných názvů. (Můj oblíbený? pravděpodobně Masters of Science in Information Architecture & Knowledge Management, User Experience Design z Kent State University)
Abych mohl provést nějaké hodnotné srovnání, musel jsem tituly dále upřesnit. Stupně s podobnými názvy, jako „Human-Centered Computing“, „Human-Centered Design & Engineering“ a „Human-Centered Systems“, by se mohly sloučit pod společný název, například „Human-Centered Design“. A právě při tomto konečném zpřesnění vzniklo 18 archetypů názvů, z nichž každý byl seskupen kolem jednoznačně identifikovatelného označení.
Při tomto rozdělení jsem mohl tyto typy titulů porovnat se zeměmi, ve kterých se vyskytovaly, se školami, které je vyučovaly, a dalšími. Někam jsem se dostával! Až na to, že… jsem se nedostal. Ukázalo se, že mezi názvem titulu a jeho umístěním není příliš velký vztah. „Interaction design“ je o něco populárnější v Evropě, zatímco „human-computer interaction“ vítězí v Severní Americe. Stejně tak se název titulu neměnil podle toho, jaká škola program vyučovala. Ani porovnávání kateder neprokázalo větší souvislost. Jistě, na katedrách informatiky a informační vědy se častěji vyskytoval titul „interakce člověka s počítačem“, zatímco katedra designu obsazovala titul „interakční design“, ale kromě toho se toho opravdu nedalo moc zjistit.
Tušil jsem, že v tom musí být něco víc.
Jak se liší programy interakčního designu?“
Vzal jsem tedy 24 náhodně vybraných, geograficky rozložených titulů s názvem „interakční design“ a podíval se hlouběji. Zkoumal jsem předpoklady, délku, náplň kurzů a to, zda k absolvování vyžadují diplomovou práci.
Znovu jsem našel více rozdílů než podobností. Jen mírná většina z nich byla dvouletá, zbytek se pohyboval mezi jedním a třemi roky. Téměř všechny požadovaly bakalářský titul a výpis z rejstříku, zatímco méně než polovina vyžadovala životopis nebo pohovor. U závěrečných projektů bylo poměrně rovnoměrně rozděleno mezi ty, které používaly diplomovou práci, a ty, které používaly capstone projekt. Zajímavé je, že čtyři programy nevyžadovaly ani jedno z toho.
