Vztah není jednosměrná ulice ani láska, která se vyřeší sama. I když toho člověka tolik miluješ, vždycky se najde jedna věc, kterou musíš obětovat, protože jak čas plyne, láska sama o sobě prostě nestačí.
Byly doby, kdy jsem věřil, že jsem se pro tebe narodil, doby, kdy jsem ti držel palce, a myslel jsem si, že jsme stvořeni k tomu, abychom jeden druhého učinili šťastným i přes naše nedokonalosti. Ale asi jsem se zmohl jen na zbožné přání.
Snažila jsem se bojovat s naší lhostejností, s odstupem, s nudou, která se náhle zformovala, a ani jeden z nás si neuvědomoval, že ty boje musí nějak skončit. Dospěli jsme do bodu, kdy jsme se oba unavili a prostě nechali věcem volný průběh, a všechno se dělo proti něčí vůli. Možná jsme byli šťastní, možná už ne.“
Zažili jsme spoustu krásných chvil, když jsme se neustále virtuálně vídali. Ale vzdálenost nad námi nějak zvítězila a my ji nemohli jen tak ignorovat. Pomalu to začalo být monotónní a dost chladné. Začala se projevovat chladná ramena, rozhovory bez vášně a ochabující city. A protože se věci pomalu měnily dřív, než jsme si to uvědomili, někdy to místo toho bolelo. Bez ohledu na to, jak moc jsme se snažili vytuhnout.
V tomto smyslu, když jsou dva lidé daleko od sebe, není to vždycky zábavné, není to vždycky šťastné. Trvalo nám tak dlouho, než jsme si dali vatu, že udělat toho druhého šťastným začalo být těžké.
A protože si nevybíráme slepotu ani sobectví, jednoho dne jsme se rozhodli jít každý svou cestou – to poslední, co jsme nechtěli udělat. Jednoho dne jsme si uvědomili, že některé věci nejsou v pořádku.
Hádám, že všechno má své hranice a konec. Láska vítězí – jistěže vítězí, ale ne vždy.“
Být realistou během těžkých situací nás může ve skutečnosti živit, abychom byli tím pravým já. Že otevření očí spustí naši duši v konkrétní osamělé chvíli, kterou jsme se snažili potlačit.
Vždycky si vážím tvé laskavosti, tvého optimistického přístupu ke všemu. Naučil jsi mě být stále milý, ať jsem kdekoli, v jakékoli situaci. Vždycky jsi ve všem viděl to dobré. Děkuji ti, že mě máš rád i přes mé nedokonalosti. Děkuji ti, že jsi stál po mém boku, když se všechno málem obrátilo vzhůru nohama. Děkuji ti za všechny ty ledové kýble vtipů a smíchu.
Moreno, přála bych si, abys nikdy nezapomněl na to, jak jsem se tvářila, když jsme se poprvé potkali, jak jsem se bála znovu zamilovat nebo být ve vážném vztahu na dálku. Bála jsem se, protože bych vždycky byla tou dívkou, kterou jsi potkal, někým, kdo se bojí ztratit někoho, koho miluje. Nehledala jsem skutečnou lásku, ale vždycky jsem věřila v to dobré v tobě. Budeš mi chybět každou hodinu a mezi těmi hodinami, každý den, ty krásné a intimní chvíle, které jsme spolu sdíleli, jako by neměly konce ocasu. Navždy ti budu vděčná za vzpomínky, které jsme vytvořili z našich ztracených představ. Děkuji ti za tvou nekonečnou trpělivost, za tvou nekonečnou podporu a za tvou bezpodmínečnou lásku.
Náš vztah nebyl dokonalý, ale snažili jsme se, aby byl.
Milovat někoho je snadná věc, ale protože láska tě někdy může zničit, nechávám tě jít. Není to snadné, ale musím.“
Kdyby byly možnosti jen stvořené, raději bych tě pevně držel a držel za ruce, ale moje síla byla potlačena mou slabostí. Vždycky jsem věřil, že to překonáme, jako ty nekonečné náhodné malé hádky, kterým jsme se jen smáli. Tak moc nás to bolí, jistěže ano. Bolí nás to víc, než jsme si kdy dokázali představit, ale čas všechno zahojí. A jen čas to může ukázat. My to nikdy nedokážeme. Zatím nechme svá srdce odpočívat; než se nadějeme, budou zase sešitá.“
Nezapomínejme, že jsme jen dvě lidské bytosti milující někoho, koho nazýváme svým jednou za život. A protože nejsme sobecké lidské bytosti, milujeme se tak vroucně, a to je normální.
I když to možná takhle skončíme, chci, abys věděl, že jsi jeden z nejlepších lidí, které jsem kdy měl, a moje dveře tě vždycky přivítají zpátky. Musím tě nechat odejít ne proto, že bych chtěla, ale protože musím. Musí to být pro nás oba to nejlepší, abychom mohli růst a žít své životy tak, jak chceme, a možná až se příště potkáme, budeme oba jiné osoby. Do té doby jsme se toho tolik naučili z bolestí a bolestí srdce.
Každá bolest je jiný začátek.
Pustit se neznamená, že zapomeneme na všechno krásné, co jsme sdíleli; znamená to jen zvolit lepší cestu ke zlepšení verze sebe sama. Miluji tě. Na shledanou. 
