Uran je podivín – ledový obr rotuje vleže na boku a i v nejvyšších patrech akademické obce se mu říká zadní část těla (že?). Nyní astronomové zjistili, že má také podivný systém prstenců.
Na nových snímcích prstenců kolem Uranu (sedmá planeta od Slunce má 13 známých prstenců) se vědcům podařilo rozluštit nejen teplotu, ale také kousky, které prstence vytvářejí.
Vědci zjistili, že nejhustší a nejjasnější prstenec – nazývaný epsilonový prstenec – je zatraceně chladný (podle lidských měřítek): 77 kelvinů, což je jen 77 stupňů nad absolutní nulou a odpovídá minus 320 stupňům Fahrenheita (minus 196 stupňů Celsia). Pro srovnání, nejnižší teplota na Zemi – minus 135 F (minus 93 C) – byla zaznamenána na ledovém hřebeni ve východní Antarktidě.
Výzkumná pracovnice Imke de Pater z Kalifornské univerzity v Berkeley sdělila časopisu Live Science, že ona a její spoluautoři nemohou na základě dosud získaných údajů určit teplotu vnitřních prstenců.
V rámci studie se vědci podívali na prstence prostřednictvím Velmi velkého teleskopu v Chile, který detekuje viditelné vlnové délky – ledové složky prstenců odrážejí nepatrný kousek světla v optickém oboru – a teleskopu ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array), rovněž v Chile, který přibližuje vlnové délky, jež se pohybují v rádiové/infračervené části elektromagnetického spektra.
Výsledky byly zářivé, protože ledové částice uvnitř každého prstence vyzařovaly trochu tepla v podobě infračerveného záření a vytvořily tak osvětlený složený obraz. Z těchto snímků astronomové zjistili, že prstenec epsilon má ve srovnání s ostatními planetárními prstenci podivné složení.
„Saturnovy převážně ledové prstence jsou široké, jasné a mají různou velikost částic, od prachu o velikosti mikronů v nejvnitřnějším prstenci D až po desítky metrů v hlavních prstencích,“ uvedl de Pater ve svém prohlášení. „Malý konec v hlavních prstencích Uranu chybí; nejjasnější prstenec, epsilon, je složen z hornin velikosti golfového míčku a větších.“
V podstatě tento nedostatek drobných částic poprvé spatřila sonda Voyager 2, když v roce 1986 fotografovala Uran.
„Zdá se mi, že nové snímky potvrzují, že hlavní složkou prstenců jsou pravděpodobně velké centimetrové (a větší) objekty, což pomáhá vysvětlit, proč se jeví teplejší, než kdyby šlo o spoustu drobných prachových částic,“ uvedl v e-mailu pro Live Science Leigh Fletcher, astrofyzik z University of Leicester.
Pravda, na kost chladná teplota epsilonu je o něco teplejší, než by vědci očekávali na základě množství slunečního světla, které dopadá na objekty ve vzdálenosti Uranu.
„Kdyby to byly drobné částečky prachu, které by vyzařovaly veškerou sluneční energii dopadající na ně, pak bychom očekávali, že budou o několik stupňů chladnější,“ řekl Fletcher. „Ale toto teplo můžeme vysvětlit, pokud předpokládáme, že částice prstence pomalu rotují a mají teplotní kontrast mezi dnem a nocí.“ Strana odvrácená od Slunce je chladnější, dokud se opět neotočí čelem ke Slunci.
Fletcher dodal: „Jsou dostatečně velké, takže nemají všude stejnou teplotu, což znamená, že nevyzařují sluneční energii znovu z celého svého povrchu, a proto mohou být o něco teplejší, než se očekává.“
Vědci uvedli, že doufají, že nové snímky odhalí více nejen o složení prstenců, ale také o tom, zda každý z nich pochází z jiného zdroje.
Planetární prstence jsou vytvořeny z drobků sluneční soustavy – ať už z bývalých asteroidů, které nasála gravitace planety, úlomků po srážkách s měsíci, nebo dokonce zbytků po vzniku sluneční soustavy před 4,5 miliardami let.
- 11 fascinujících faktů o naší galaxii Mléčná dráha
- Spaced Out! 101 astronomických snímků, které vám vyrazí dech
- 15 úžasných snímků hvězd
Původně publikováno na Live Science.
Aktuální zprávy
