Výuka porozumění hlavní myšlence

Posouzení hlavní myšlenky (sumativní)

Tato komplexní dovednost hraje velkou roli v celkovém porozumění textu. Výuka porozumění hlavní myšlence byla mnoha předními odborníky v této oblasti označena za jeden z výukových postupů s největším vlivem na porozumění čtenému textu. Porozumění hlavní myšlence se také často objevuje ve výukových postupech (jako je např. close reading) a při hodnocení čtení.

Naučit žáky najít hlavní myšlenku textu je pro mnoho pedagogů výzvou. Pro začátek se podívejme na některé varianty otázek, které se ptají v podstatě na totéž:

• Jaká je hlavní myšlenka úryvku?
• Jaký je další vhodný název tohoto úryvku?
• O čem tento úryvek převážně pojednává?
• Jaká je dobrá shrnující věta k tomuto úryvku?

Tyto čtyři otázky (a podobné, které kolují v různých aktivitách a testech) poukazují na stejnou základní dovednost souhrnného porozumění. Jak napovídá její název, shrnující porozumění je schopnost destilovat text až na jeho hlavní myšlenku. Tato hlavní myšlenka musí být dostatečně široká, aby nebyla v rozporu s žádnou částí textu, a zároveň dostatečně konkrétní, aby čtenáři poskytla přiměřeně smysluplnou představu o tom, o čem text je.

The Challenge of Teaching Main Idea Comprehension

Aby žáci mohli něco udělat, musí nejprve vědět, co se od nich očekává. Než například požádáme studenty, aby popsali prostředí příběhu, vysvětlíme jim, že prostředí je čas a místo nebo kdy a kde se příběh odehrává. V případě porozumění hlavní myšlence jsou však učitelé od začátku v obtížné pozici, protože se snaží pro své žáky definovat „hlavní myšlenku“. Tento pojem je velmi abstraktní: zkuste vysvětlit, co znamená „hlavní myšlenka“, aniž byste v definici použili slova „hlavní“ nebo „myšlenka“. Pak zkuste svou definici převést na něco, čemu budou rozumět osmileté nebo devítileté děti, a zažijete část výzvy, které učitelé čelí při výuce hlavní myšlenky.

Abstraktní povaha pojmu „hlavní myšlenka“ je jen předzvěstí obtíží, které na učitele čekají, když začnou žáky poučovat o tom, jak najít hlavní myšlenku textu. Může být lákavé zvolit přístup, kdy jsou žáci vystaveni mnoha různým úryvkům a typům hlavních myšlenek a očekává se, že si tento pojem osvojí pouhým procvičováním. Tento přístup je známý jako EGRUL neboli učení se pojmu tím, že jsme vystaveni jeho příkladům a nepříkladům. Přístup EGRUL funguje dobře u pojmů, které jsou relativně jednoduché, ale je riskantní, když učíme složité nebo abstraktní pojmy, jako je hlavní myšlenka. Pokud je toto jediná výuka, kterou žáci dostanou, nemusí se u nich rozvinout dovednost souhrnného porozumění.

V důsledku toho se žáci nakonec naučí triky, jak určit hlavní myšlenku, včetně použití názvu textu, použití první věty prvního odstavce nebo použití poslední věty posledního odstavce. Protože tyto triky někdy fungují, naučí se studenti hledat hlavní myšlenku v názvu nebo na konkrétních místech textu a neanalyzovat úryvek z hlediska jeho témat.

Model výuky porozumění hlavní myšlence

Jedna z účinných strategií spočívá ve zviditelnění toho, co lidé implicitně dělají, když určují hlavní téma textu – vyhodnocují relativní četnost různých témat a vybírají, které z nich je dominantní.

Studenti mohou na začátku potřebovat značnou podporu. Protože tento přístup vyžaduje, aby studenti našli téma, je prvním krokem naučit studenty najít téma jednotlivých vět dříve, než se pokusí najít téma celých odstavců nebo pasáží. Protože porozumění hlavní myšlence je těsným provazem mezi obecností a konkrétností, může být výuka hlavní myšlenky jedním z míst, kde je použití otázek s výběrem odpovědí nejefektivnějším způsobem, jak přimět studenty přemýšlet v souladu s tématy, která jsou „tak akorát“ široká. Následující otázka ukazuje možnou strategii kladení otázek pro začátečníky. Všimněte si, že dva distraktory zmiňují park, což je téma ve větě, ale nesprávná odpověď.

Hráli si v parku.

O čem je tato věta?

1. kde si hráli
2. jak se dostali do parku
3. co v parku jedli

Přestože to vypadá jako samozřejmost, tato úroveň počáteční podpory je přínosná pro studenty, kteří nejsou zvyklí uvažovat v kategoriích abstrakt nebo témat ani na úrovni věty. Od tohoto typu činnosti by bylo dalším krokem nechat studenty identifikovat téma odstavců a nakonec celých pasáží.

Jakmile studenti začnou pracovat s odstavci, narazí na novou obtíž, protože každá věta v odstavci může mít své vlastní téma. Některá témata vět se budou překrývat a některá ne, ale studenti budou muset tyto rozpory nějak sladit a určit, které téma převažuje. I v tomto případě je dobrou metodou, jak přimět studenty, aby si vytvořili strategii, kterou mohou s praxí postupně zdokonalovat, zadání několika pečlivě vybraných alternativ. Zamyslete se nad následujícím odstavcem a otázkou. V odstavci byla každá věta označena na základě svého tématu (například horní index a znamená, že tématem dané věty jsou věci, které si přinesete na pláž). Tyto značky nejsou pro studenty viditelné – pouze ukazují, že z pěti vět v odstavci se pouze jedna vztahuje výhradně k hlavnímu tématu, zatímco ostatní se překrývají s vedlejšími tématy nebo se nevztahují k žádnému danému tématu.

Fran a Lee jdou na pláž. Fran si vezme plavky, pak najde plážovou osušku a nakonec i plážový balla,b. Lee si chce vzít své rádioa. „Nezapomeň si vzít krém na opalování, Lee!“ Fran si vezme opalovací krém. Fran říkáa,c. „Přece se nechceš spálit!“c

O čem je tento odstavec především?“

1. o věcech, které si bereš na pláž,
2. o hledání plavek,
3. o bolesti při spálení od slunce,

Jak se studenti naučí rozpoznat, které z těchto tří témat je hlavní? Naučit studenty opakovatelnou strategii by jim umožnilo najít hlavní téma v různých odstavcích nebo pasážích, aniž by se museli spoléhat na odhady nebo triky, jako je použití první věty jako nápovědy (což by ve výše uvedeném případě nepomohlo). Tuto strategii lze převést do studentům známého jazyka, například: „O čem je tato věta? Položte vedle odpovědi číslici, která říká, o čem je. Tento postup opakujte u každé věty. Pak se podívejte, u které odpovědi je nejvíce taháků.“ Studenti samozřejmě budou muset tuto strategii ještě procvičovat v různých pasážích a tématech, aby si ji zdokonalili, formulovali ji vlastními slovy a nakonec ji použili, aniž by o ní výslovně přemýšleli nebo potřebovali podněty – to znamená, že si ji „osvojili“.

.