Novorozenci jsou oškliví. Průzkumy naznačují, že děti nám nepřipadají zvlášť roztomilé až do 3, nebo dokonce 6 měsíců věku, kdy neohrabané stařecké rysy ustoupí buclatým tvářičkám a velkým očím. Na vrcholu roztomilosti pak zůstávají od 6 měsíců zhruba do věku 4 a půl roku.
To však vyvolává fascinující otázku. Proč jsme se vyvinuli tak, že nám kojenci a batolata připadají roztomilejší než novorozenci? Logicky by se dalo předpokládat, že když roztomilost napomáhá přežití, naši nejzranitelnější potomci by jí měli mít dostatek. Neměla by nás biologie vést k tomu, abychom považovali nejmenší děti za nejroztomilejší? To je jedna z hlavních otázek, kterými se zabývá nedávná studie v časopise Evolution and Human Behavior.
„Všimli jsme si, že dospělí hodnotili novorozence jako nejméně atraktivní a šestiměsíční děti měly nejvyšší hodnocení ve všech obličejových znacích,“ uvedla ve svém prohlášení spoluautorka studie Prarthana Franklinová z Brock University v St. Catharines v Ontariu. „To bylo zajímavé, protože obvykle si myslíme, že čím jsou děti mladší, tím jsou roztomilejší, a proto více lidí dává přednost mladším dětem.“
V rámci studie Franklinová a její tým ukázali 142 dospělým osobám obrázky 18 různých dětí – novorozenců, tříměsíčních a šestiměsíčních dětí. Poté se ptali, nakolik by byli jednotliví dospělí ochotni děti adoptovat na základě vnímání jejich štěstí, zdraví a roztomilosti. Zjistili, že zvítězily šestiměsíční děti, následované tříměsíčními. Novorozenci prostě nebyli dost roztomilí.
Výzkumníci mají podezření, že vzhledem k tomu, že děti se stávají schopnějšími přežít nemoci v 6 měsících, dochází ke zpoždění ve vytváření vazeb mezi rodiči a dětmi pro případ, že by novorozenci nepřežili. Mezitím jsme pevně nastaveni tak, že starší miminka a batolata považujeme za nejroztomilejší, takže rodiče přesměrují zdroje na potomky, u nichž je největší pravděpodobnost, že přežijí. „Lovci a sběrači, kteří již měli dítě, které kojili, nemohli kojit dvě děti najednou,“ uvedl spoluautor článku Tony Volk, rovněž z Brock University. „Pokud jste matka rolnice ve středověké Anglii a máte dostatek jídla jen pro jedno dítě a pokud mít dvě znamená, že obě pravděpodobně zemřou, je nejlepší mít jen jedno dítě. To jsou těžká rozhodnutí, která lidé dělají už tisíce let.“
Autoři samozřejmě nemohou s jistotou říci, jak nebo proč se naše vnímání roztomilosti vyvinulo. A i když se bráníme tomu, abychom k novorozencům přilnuli, není to osobní. Novorozenci jsou stejně hodni lásky jako kdokoli jiný. Zjištění však poskytují jedno z možných evolučních vysvětlení, proč nám novorozenci připadají oškliví – a proč děti dosahují vrcholu roztomilosti až v 6 měsících věku.
„Zpoždění v připoutání usnadňuje zvládnutí těchto raných ztrát,“ říká Volk.
.
