„Valence“, jak se používá v psychologii, zejména při diskusi o emocích, znamená vnitřní přitažlivost (pozitivní valence) nebo averzivitu (negativní valence) události, objektu nebo situace. Tento termín se však používá také pro charakteristiku a kategorizaci konkrétních emocí. Například emoce populárně označované jako „negativní“, jako je hněv a strach, mají „negativní valenci“. Radost má „pozitivní valenci“. Pozitivně valenční emoce jsou vyvolány pozitivně valenčními událostmi, objekty nebo situacemi. Tento termín se používá také o hedonickém tónu pocitů, afektů, určitého chování (například přibližování a vyhýbání se), dosahování či nedosahování cílů a souladu s normami nebo jejich porušování. Ambivalenci lze chápat jako konflikt mezi nositeli pozitivní a negativní valence. fakt|data=září 2007
Historie používání
Termín vstoupil do českého použití v psychologii s překladem prací Kurta Lewina z němčiny v roce 1935. Ambivalence má delší historii. fakt|date=september 2007
Kritérium pro emoce
Valence je jedním z kritérií používaných v některých definicích emocí. Možná absence valence je uváděna jako důvod pro vyloučení překvapení, vnímaného jako reakce úleku, ze seznamu emocí, ačkoli někteří by ji tam zahrnuli.
Měření
Valenci by mohlo být přiřazeno číslo a zacházelo by se s ní, jako by byla měřena, ale platnost měření založeného na subjektivní zprávě je sporná. Měření založené na pozorování výrazů obličeje pomocí FACS a mikroexpresí (viz Ekman.) nebo na moderním funkčním zobrazování mozku může tuto námitku překonat.
Poznámky
.
