Bitevní loď USS West Virginia pohlcená plameny a kouřem během útoku na Pearl Harbor 7. prosince 1941.
Bylo tiché a krásné nedělní ráno v havajském Pearl Harboru – domově americké tichomořské flotily. Mnoho z 60 000 námořníků a dalšího vojenského personálu, který zde byl umístěn, ještě odpočívalo na svých lůžkách po sobotní noci strávené ve městě. Někteří snídali, někteří byli ve službě, jiní se jen vraceli po dlouhé noci. To, co se zdálo být dalším krásným dnem v ráji, se rychle změnilo v noční můru.
Pět minut před osmou hodinou ranní se přes hory severně od Pearl Harboru řítilo 183 japonských letadel s úkolem zničit americké loďstvo. Bomby byly shazovány na sklady paliva a munice, budovy a lodě. Japonští piloti ostřelovali vše, co jim stálo v cestě, kulomety namontovanými na křídlech, zatímco jiní shazovali torpéda.
Útok byl naprostým překvapením. Někteří námořníci šli ke dnu i s lodí, když ještě spali na svých lůžkách. Někteří byli uvězněni, aby se uvnitř utopili, jak voda pomalu nahrazovala vzduch v jejich lodi.
Někteří si museli vybrat, zda zůstanou na palubě lodi odsouzené k záhubě, nebo budou riskovat a ponoří se do přístavu plného hořícího paliva a posetého mrtvými těly svých kolegů námořníků. Bylo to skutečné peklo.
Ale po americkém způsobu se tito stateční muži a ženy semkli. Muniční a zbraňové skříně rozbili, aby se mohli bránit. Armádní piloti se vyhýbali bombám a kulometné palbě, aby se dostali ke svým letadlům ve snaze vzlétnout do vzduchu a zahnat útočníky. Zraněným a umírajícím byla poskytnuta pomoc. Někteří dali přednost svým kamarádům a riskovali vlastní život, aby zachránili někoho cizího.
O padesát minut později zintenzivnila útok druhá vlna 170 letadel přilétajících téměř současně ze tří různých směrů. Více než 1100 námořníků zahynulo, když v předním skladu USS Arizona vybuchla přímým zásahem bomba. Celkem si útok vyžádal 2 403 amerických životů a více než tisíc dalších bylo zraněno.
Deset minut poté, co vše začalo, zamířilo poslední japonské letadlo od Pearl Harboru zpět na svou letadlovou loď, ale vstup Ameriky do druhé světové války byl zpečetěn.
Prezident Franklin D. Roosevelt přednesl po útoku na Pearl Harbor projev v Kongresu.
Japonský admirál Isoroku Jamamoto, který útok na Pearl Harbor plánoval, si měl údajně do svého deníku zapsat: „Obávám se, že vše, co jsme udělali, je, že jsme probudili spícího obra a naplnili ho strašlivým odhodláním.“
Zda admirál tato slova skutečně pronesl, je sporné, nicméně není pochyb o tom, že útok spícího obra skutečně probudil. Šestnáct milionů bojujících Američanů pak přimělo Japonce a Němce ke kapitulaci – bojovali ve všech koutech světa, aby osvobodili svět od tyranie.
Dnes zůstává jen velmi málo těch, kteří přežili Pearl Harbor jako poslední živé spojení s naší historií a počátky největší americké generace. Většině těchto statečných Američanů je nyní kolem osmdesátky a devadesátky. Dnes vzdáváme hold jejich statečnosti a obětavosti a ctíme jejich bojového ducha – ducha, který motivoval miliony Američanů, aby je následovali a žili podle jejich příkladu.
Pro většinu z nás, kteří jsme se narodili o několik generací později, je těžké pochopit zkázu, ztráty na životech a důsledky těch událostí, které se staly před 72 lety; a tisíce kilometrů od míst, která většina z nás nazývá domovem.
Myslím si, že strašlivý útok na Pearl Harbor byl pro největší generaci tím, čím je pro většinu z nás dnes 11. září. Většina z nás u teroristických útoků nebyla, ale cítili jsme tu hrůzu, cítili jsme zdrcující emoce a cítili jsme touhu sjednotit se a vytáhnout do boje proti nepříteli.
Tyto zážitky a emoce musely být podobné tomu, co musela cítit největší generace, a to je podnítilo k tomu, aby nastavili vysokou laťku pro budoucí americké příslušníky služeb i pro to, jak bude svět pohlížet na Spojené státy a jejich vojenskou chásku.
Ti z nás, kteří nosili uniformu, a ti, kteří ji budou nosit zítra, jsou odkazem těch, kteří přežili Pearl Harbor, i milionů statečných veteránů, kteří šli v jejich stopách. Dávají přednost vlasti před sebou samými a jsou ochotni riskovat vše pro záchranu všeho – amerického způsobu života. Za vše, čím dnes jsme, vděčíme těm, kteří přišli před námi.
