Ačkoli hlavní události románu končí Gatsbyho vraždou a Georgovou sebevraždou, Velký Gatsby končí kapitolou, v níž Nick uvažuje o následcích Gatsbyho smrti. Tato závěrečná kapitola poskytuje Nickovi další informace o tajemném Gatsbym a jeho snaze vyšplhat se na společenském žebříčku. Nick se setkává s Gatsbyho otcem Henrym C. Gatzem, „vážným“ a „bezmocným“ starým mužem, který věřil, že jeho syna čeká zářná budoucnost. Pan Gatz také objeví a sdílí s Nickem záznamy o Gatsbyho sebezdokonalovacích postupech a říká: „Jimmy se musel dostat dopředu.“ Kromě toho, že závěrečná kapitola osvětluje Gatsbyho charakter, ukazuje také, jak osamělý Gatsby ve skutečnosti v životě byl. Přestože Nick při organizování pohřbu kontaktuje mnoho Gatsbyho známých, téměř nikdo se nepřijde poklonit. Daisy, která utekla s Tomem, se ani neobtěžuje poslat květiny nebo vzkaz. Jediný, kdo se kromě Nicka a pana Gatze objeví, je Sovoočko, který pohřeb zakončí slovy, jež vystihují Gatsbyho tragický život: „Ubohý zkurvysyn.“
Na posledních stránkách knihy Nick spojuje svůj příběh o Gatsbym s představou amerického snu, představou, která se podle Nickových představ zrodila, když holandští námořníci poprvé připluli na místo, jež se mělo stát New Yorkem. Nick obnovuje historický okamžik objevení: „Uvědomil jsem si zdejší starý ostrov, který kdysi kvetl pro oči holandských námořníků – svěží, zelenou hruď nového světa. Jeho zmizelé stromy, stromy, které uvolnily místo Gatsbyho domu, kdysi šeptem podbízely poslední a největší ze všech lidských snů…“ Holanďané doslova i obrazně uvolnili Gatsbymu cestu. Nejenže vykáceli stromy na místě, kde měl být později postaven jeho dům, ale tím také položili základy „nového světa“, který se později stal Spojenými státy americkými. Podle Nicka byl okamžik prvního objevu možná „posledním okamžikem v dějinách“, kdy se lidé setkali s něčím natolik rozsáhlým, aby to odpovídalo jejich přirozené „schopnosti žasnout“. Proto se americký sen zrodil ještě před vznikem Ameriky.
Nick spojuje americký sen s Gatsbyho láskou k Daisy v tom smyslu, že oba jsou nedosažitelné. Jak Nick vysvětluje na poslední stránce románu, Gatsby léta doufal ve šťastnou budoucnost s Daisy, ale tato budoucnost se vždy vzdalovala. Nick tvrdí, že Gatsbyho naděje na budoucnost byly neuchopitelné, protože se vůbec netýkaly budoucnosti. Místo toho ho tyto naděje ve skutečnosti „neustále vracely do minulosti“, do onoho slibem naplněného okamžiku, kdy holandští námořníci poprvé spatřili Ameriku. Nick se k tomu vyjadřuje takto: „K tomuto modrému trávníku urazil dlouhou cestu a jeho sen se mu musel zdát tak blízký, že ho těžko mohl neuchopit. Nevěděl, že už ho má za sebou.“ Nakonec jsou tedy Gatsby i Amerika tragičtí, protože zůstávají uvězněni ve starém snu, který se nestal a možná nikdy nestane skutečností.
