Jednoho dne roku 1964 odešla z banky do lékárny naproti přes ulici, když si jí všiml Clemente, který jel kolem, uvádí David Maraniss ve své biografii „Clemente: The Passion and Grace of Baseball’s Last Hero“ (2006).
Představil se jí uvnitř lékárny, ale paní Zabala mu nedala pokoj. Kromě toho byl její otec přísný a držel ji zkrátka.
Clemente, který měl za sebou několik let kariéry v Síni slávy, ji pronásledoval tím, že obvolával její přátele a sousedy. Stále ho odmítala, ale nakonec podlehla.
Řekl jí, že na založení rodiny spěchá, protože se chystá zemřít mladý, ale že Bůh má pro něj plán, uvádí Duane Rieder, zakladatel a výkonný ředitel Clementeho muzea v Pittsburghu. Pan Rieder citoval její slova: „Cítila jsem, že Boží plán pro mě je pomáhat Robertovi.“
Sezdali se 14. listopadu 1964 v Karolině, kde se Roberto Clemente narodil, východně od San Juanu, za účasti stovek lidí, včetně guvernéra a několika Clementeho spoluhráčů.
Clemente byl zabit o pouhých osm let později a jeho vdova se ujala role lidumila.
Každoročně se aktivně podílela na výběru vítěze Ceny Roberta Clementeho, která se od roku 1973 uděluje hráči, jenž „nejlépe reprezentuje baseballovou hru mimořádným charakterem, zapojením do komunity, filantropií a pozitivním přínosem na hřišti i mimo něj“.“
Po hurikánu Harvey odletěla během Světové série 2017 do Houstonu, aby předala cenu Anthonymu Rizzovi, prvnímu baseballistovi Chicaga Cubs, který přežil rakovinu a založil nadaci na pomoc dětem s touto nemocí.
Během pobytu v Houstonu si udělala čas na dobrovolnickou práci v potravinové bance, aby pomohla rodinám, které se vzpamatovávají z hurikánu.
Ještě předtím si udělala čas na pomoc rodinám, které se vzpamatovávají z hurikánu.
