Pamatujete si, když byl sobotní večer největším večerem týdne? S největší pravděpodobností v 7:01 v sobotu večer před třiceti lety jsem měl plné ruce práce se zahájením hodinu a půl dlouhého rituálu, kdy jsem se připravoval na noc plnou večírků a zábavy s přáteli. Po těchto bláznivých sobotních nocích se neděle míjela v kocovinovém oparu.
Všechno, co mohu říct, je, že jsem díkybohu zmoudřel a ty dny jsou dávno pryč. V dnešní době mám mnohem raději klidný večer doma, třeba s pár sklenkami vína, knihou v ruce, sledováním filmu s velkou vanou popcornu nebo bušením do notebooku. Někdy k nám přijdou přátelé nebo si zajdeme na večeři, ale většinou jsme ve 23:00 bezpečně zalezlí v posteli a odpočíváme, abychom měli v neděli plný program.
Tyhle sobotní večery miluju. Jsou jako stvořené pro načerpání sil na nadcházející týden. Ty bláznivé sobotní večery z minulosti je nejlepší nechat v minulosti jako ne vždy příjemnou vzpomínku. Jsou určeny pro mladé, svobodné a pro ty, kteří ještě nenašli, v čem spočívá skutečné štěstí.
Přiznám se, že někdy toužím po těch dnech, kdy byl život bezstarostný a člověk se musel starat hlavně o to, jaké pivo vypít nebo co si vzít na sebe. Hlavně proto, že toužím po tom, aby to bylo znovu. Nemůžu si pomoct, ale mám pocit, že mnohé z těch dnů byly promarněné. Plýtvání dvouletým vzděláním po střední škole. plýtvání penězi utracenými napříč barem, plýtvání mnoha sebedestruktivními vztahy.
Pak si vzpomenu, že VŠECHNY naše životní zkušenosti formují to, jací jsme dnes. Z každé zkušenosti si odnášíme ponaučení a učíme se z nich. Z těch začátků se dalo vyvodit mnoho ponaučení. Některým trvalo léta, než jsme je pochytili, ale nakonec se to podařilo.
Proto miluji své dnešní sobotní večery. Klidné, bez stresu a strávené doma s manželem, psem a kočkou. Nuda? Možná, ale nuda mi prostě vyhovuje.
Kdo tam venku se mnou souhlasí?“
xxoo
Lori
