Anatomie
Kotník je kloub složený z distální části holenní kosti, lýtkové kosti a kosti stydké, tvořící tzv. tibioperoneoastotalární jamku, která je stabilizována několika vazy, jež se při vymknutí mohou roztáhnout. Nejčastěji postižené vazy kotníku jsou:
- Peroneálně-astrotalární vaz
- Peroneálně-kalkaneální vaz
Postižení vazů se nazývá podvrtnutí. Nejčastěji dochází k podvrtnutí zevního postranního vazu předního peroneálního astragalárního svazku, k němuž obvykle dochází při inverzi nohy (kdy je noha ohnuta přes přední a vnější okraj chodidla).
Tyto vazy jsou známy jako komplex zevních vazů kotníku.
Tři nejčastější komplikace podvrtnutí kotníku:
-
- První je impingement (sevření), při kterém se vytvoří zbytková nitrokloubní zánětlivá tkáň (jizva), která způsobuje sníženou pohyblivost a bolest.
- Druhé, osteochondrální nebo chrupavčité poranění, kdy je povrch chrupavky kosti talu postižen kompresí v době úrazu. V mnoha případech je toto zranění zhoršeno chronickou nestabilitou.
- A konečně chronická nestabilita, kdy má pacient opakované epizody podvrtnutí při sportovních i každodenních aktivitách a v důsledku toho také bolesti.
Léčba podvrtnutí kotníku
Konzervativní léčba
Při konzervativní léčbě založené na funkčním tejpování a fyzioterapii se 80 % pacientů vrátí ke sportovní aktivitě do 15 dnů až 3 měsíců. Tuhá imobilizace není při léčbě tohoto poranění, až na výjimečné případy, obvyklá.
Fyzioterapeutická léčba podvrtnutí kotníku je založena na třech pilířích:
- Snížení zánětlivé fáze.
- Obnovení kloubní pohyblivosti a svalové funkce.
- Jedná se především o posilování svalů na peroneálních šlachách a protahování tricepsu suralis (lýtka a podkolenní svaly).
- Naposledy jsou zásadní cvičení pro znovuzavedení sportu, tzv. propriocepční cvičení.
Problémem je, že 15 až 20 % pacientů zůstává symptomatických i přes správnou ortopedickou léčbu. Mohou se projevovat bolestí laterálního kotníku, nestabilitou nebo reziduálním otokem s dysfunkcí
Zásadní změna, kterou ortopedi provedli v léčbě podvrtnutí kotníku, spočívá v tom, že jsme změnili klasifikaci podle stupně zranění (hovořili jsme o podvrtnutí typu I, II nebo III) na více „anatomické“ pojetí, to znamená, že se nyní při nápravě spoléháme na poraněnou anatomickou strukturu.
Chirurgická léčba
Po stanovení diagnózy na základě anamnézy (vyhledání zaznamenaných informací), vyšetření a zobrazovacích vyšetření (RTG a MRI), a pokud se stav pacienta nezlepší po 3 měsících rehabilitační léčby, je indikována operace.
S rozvojem artroskopie se v posledních letech změnila koncepce a léčba podvrtnutí kotníku.Artroskopie kotníku nám umožňuje zvládnout všechny tři popsané situace ve stejném operačním čase.
- U poranění impingementu provádíme excizi patologické zánětlivé tkáně (hypertrofické jizvy).
- U lézí chrupavky provádíme debridementové techniky, stimulaci a biopsii chrupavky, abychom v případě potřeby provedli autologní kultivační implantát chondrocytů (ICC) s cílem získat zdravou chrupavku v oblasti léze.
- V případě chronické nestability opravujeme postižené vazy pouze artroskopickou technikou, která umožňuje brzké zotavení a minimálně invazivní operaci.
