Vědci již dlouho vědí, že naše schopnost rychle myslet a vybavovat si informace, známá také jako fluidní inteligence, dosahuje vrcholu kolem 20. roku života a poté začíná pomalu klesat. Nejnovější poznatky, včetně nové studie neurovědců z MIT a Massachusetts General Hospital (MGH), však naznačují, že skutečný obraz je mnohem složitější.
Studie, která vyšla v časopise Psychological Science, zjistila, že různé složky fluidní inteligence dosahují vrcholu v různém věku, některé až ve 40 letech.
„V každém daném věku se v některých věcech zlepšujete, v jiných zhoršujete a v dalších jste na vrcholu. Pravděpodobně neexistuje jeden věk, ve kterém byste byli na vrcholu ve většině věcí, natož ve všech,“ říká Joshua Hartshorne, postdoktorand na katedře mozku a kognitivních věd MIT a jeden z autorů článku.
„To vykresluje jiný obraz toho, jak se měníme v průběhu života, než jaký tradičně vykreslovala psychologie a neurověda,“ dodává Laura Germine, postdoktorandka psychiatrické a neurovývojové genetiky na MGH a druhá autorka článku.
Měření vrcholů
Dosud bylo obtížné studovat, jak se kognitivní schopnosti mění v průběhu času, protože bylo obtížné získat velké množství lidí starších než vysokoškoláci a mladších než 65 let, kteří by přišli do psychologické laboratoře a zúčastnili se experimentů. Hartshorne a Germine se mohli na stárnutí a poznávání podívat v širším měřítku, protože provádějí rozsáhlé experimenty na internetu, kde se mohou stát výzkumnými subjekty lidé jakéhokoli věku.
Na jejich webových stránkách gameswithwords.org a testmybrain.org jsou k dispozici kognitivní testy navržené tak, aby je bylo možné vyplnit během několika minut. Prostřednictvím těchto stránek vědci za posledních několik let nashromáždili údaje od téměř 3 milionů lidí.
V roce 2011 Germine publikoval studii, která ukazuje, že schopnost rozpoznávat obličeje se zlepšuje až do věku kolem 30 let, než začne postupně klesat. Toto zjištění nezapadalo do teorie, že fluidní inteligence dosahuje vrcholu na konci dospívání. Přibližně ve stejné době Hartshorne zjistil, že výkonnost subjektů v úkolu vizuální krátkodobé paměti rovněž vrcholí na počátku 30. let.
Zajímavé výsledky výzkumníky, tehdy postgraduální studenty Harvardovy univerzity, přivedly k rozhodnutí, že je třeba prozkoumat jiný zdroj dat pro případ, že by nějaký aspekt sběru dat na internetu výsledky zkresloval. Vykopali soubory údajů, shromážděné před desítkami let, o výkonech dospělých v různém věku na Weschlerově škále inteligence dospělých, která se používá k měření IQ, a na Weschlerově škále paměti. Tyto testy dohromady měří asi 30 různých podskupin inteligence, například zapamatování číslic, vizuální vyhledávání a skládání puzzle.
Hartshorne a Germine vyvinuli nový způsob analýzy dat, který jim umožnil porovnat věkové špičky u jednotlivých úloh. „Mapovali jsme, kdy tyto kognitivní schopnosti dosahují vrcholu, a viděli jsme, že neexistuje jediný vrchol pro všechny schopnosti. Vrcholy byly všude,“ říká Hartshorne. „To byla kouřící zbraň.“
Soubor dat však nebyl tak velký, jak by si vědci přáli, a tak se rozhodli otestovat několik stejných kognitivních schopností s většími skupinami účastníků internetové studie. Pro internetovou studii vybrali vědci na základě údajů z Weschlerových testů čtyři úlohy, které dosáhly vrcholu v různém věku. Zařadili také test schopnosti vnímat emoční stav druhých, který se Weschlerovými testy neměří.
Výzkumníci shromáždili údaje od téměř 50 000 účastníků a zjistili velmi jasný obraz, který ukazuje, že každá kognitivní dovednost, kterou testovali, dosahuje vrcholu v jiném věku. Zdá se například, že hrubá rychlost zpracování informací dosahuje vrcholu kolem 18. nebo 19. roku života, poté začne okamžitě klesat. Krátkodobá paměť se mezitím zlepšuje až do věku kolem 25 let, kdy se vyrovná a pak začne klesat kolem 35. roku života.
U schopnosti vyhodnocovat emoční stavy druhých lidí se vrchol objevil mnohem později, ve 40. nebo 50. roce života.
Christopher Chabris, docent psychologie na Union College, řekl, že klíčovým rysem úspěchu studie byla schopnost výzkumníků shromáždit a analyzovat tolik dat, což je v kognitivní psychologii neobvyklé.
„Musíte se podívat na mnoho lidí, abyste objevili tyto vzorce,“ říká Chabris, který nebyl součástí výzkumného týmu. „Dělají další krok a ukazují jemnější obraz toho, jak se kognitivní schopnosti od sebe navzájem liší a jak se mění v čase.“
Podle vědců bude zapotřebí další práce, aby se odhalilo, proč každá z těchto schopností dosahuje vrcholu v jiném období. Předchozí studie však naznačily, že určitou roli mohou hrát genetické změny nebo změny ve struktuře mozku.
„Pokud se začtete do údajů o genové expresi nebo struktuře mozku v různém věku, uvidíte tyto celoživotní vzorce, o kterých nevíme, co si o nich myslet. Zdá se, že mozek se dynamicky mění i v rané dospělosti a ve středním věku,“ říká Germine. „Otázka zní: Co to znamená? Jak se to promítá do způsobu, jakým fungujete ve světě, nebo do způsobu, jakým přemýšlíte, nebo do způsobu, jakým se měníte s věkem?“
Akumulovaná inteligence
Výzkumníci také zařadili test slovní zásoby, který slouží jako měřítko tzv. krystalizované inteligence – hromadění faktů a znalostí. Tyto výsledky potvrdily, že krystalizovaná inteligence dosahuje vrcholu v pozdějším věku, jak se dříve předpokládalo, ale výzkumníci také zjistili něco nečekaného:
Výzkumníci se domnívají, že to může být důsledek lepšího vzdělání, většího počtu lidí, kteří mají zaměstnání vyžadující hodně čtení, a více příležitostí k intelektuální stimulaci pro starší lidi.
Hartshorne a Germine nyní shromažďují další údaje ze svých webových stránek a přidali nové kognitivní úkoly určené k hodnocení sociální a emoční inteligence, jazykových dovedností a výkonných funkcí. Pracují také na zveřejnění svých dat, aby k nim měli přístup i další výzkumníci a mohli provádět další typy studií a analýz.
„Vzali jsme dosavadní teorie, které existovaly, a ukázali jsme, že jsou všechny chybné. Otázkou nyní je: Jaká je ta správná? Abychom se k této odpovědi dostali, budeme muset provést mnohem více studií a shromáždit mnohem více dat,“ říká Hartshorne.
Výzkum byl financován Národním institutem zdraví, Národní vědeckou nadací a stipendiem pro absolventy Národní obranné vědy a inženýrství.
Výzkum byl financován Národním institutem zdraví a Národní vědeckou nadací.
