Skladatel. Narodil se jako Johannes Chrysostomus Wolfgangus Gottlieb Mozart v rakouském Salcburku jako syn Anny Marie Pertlové a Leopolda Mozarta, houslisty a pomocníka koncertního mistra ve službách salcburského arcibiskupa. Byl uznávaným zázračným dítětem, ve třech letech se začal učit hrát na cembalo a ve čtyřech letech hrál a skládal menuety. V pěti letech poprvé veřejně vystoupil a v následujícím roce absolvoval se svou starší sestrou řadu koncertů po celé Evropě. V roce 1768 složil svou první operu „La Finta Semplice“, která měla premiéru v Salcburku. V dubnu 1764 Mozartova rodina odcestovala do Anglie, kde zůstala více než rok a hrála před královskou rodinou, kde Mozart složil sonáty, které věnoval královně. V roce 1767 ve Vídni složil operu „La Finta semplice“, na jejímž základě salcburský arcibiskup jmenoval skladatele svým čestným maestrem di capella. Pokračoval v cestách po Evropě a složil například „Mitridate, Re di Ponto“ v roce 1770, „Pařížskou symfonii“ v roce 1778 a „Idomenea“ v roce 1781. Odstoupil ze služeb spořivého a nedoceněného arcibiskupa a v roce 1782 se oženil s Constanze Weberovou, s níž upadl do velkých dluhů, z nichž se již nikdy nedostal. Přestěhoval se do Vídně, kde byl u dvora oblíben, a byl pověřen napsáním Únosu ze serailu. V roce 1786 napsal pro vídeňskou operu Figarovu svatbu, která se setkala s nadšeným přijetím. V následujícím roce dostal zakázku napsat operu pro příští sezonu pražské opery s názvem „Don Giovanni“. Císař Josef II. ho angažoval jako dvorního skladatele za poměrně mizernou částku, která nijak neulehčila jeho dluhy. Jeho první zakázkou byla italská opera Così fan tutte, která měla premiéru v roce 1790. Následovala zakázka od majitele divadla ve Wiedenu u Vídně a v roce 1791 debutovala s velkým úspěchem „Kouzelná flétna“. Současně byl jednou stranou pověřen zkomponováním „Requiem“ a opery „La Clemenza di Tito“ pro korunovaci císaře Leopolda II. v Praze. Kvůli přepracování se jeho chatrné zdraví podlomilo a on údajně začal věřit, že Requiem bylo objednáno nadpozemským agentem jako příprava na skladatelovu vlastní smrt, ačkoli současná věda určila, že to byl hrabě Walsegg, kdo si přál requiem na svůj vlastní pohřeb. Mozart na své poslední skladbě pracoval jako posedlý, ale ještě před jejím dokončením podlehl v prosinci 1791 ve věku 35 let horečce. Partituru dokončil jeho žák, pravděpodobně Süssmayer. Po poměrně laciném pohřbu v katedrále svatého Štěpána byl pohřben do neoznačeného společného hrobu na hřbitově svatého Marxe na vídeňském předměstí; zádušní mše a koncerty ve Vídni a v Praze však byly hojně navštěvovány a jeho pověst prudce stoupla. Zkomponoval přes 600 děl, včetně asi 21 scénických a operních děl, 15 mší, více než 50 symfonií a 25 klavírních koncertů; jeho dílo se dochovalo.
Skladatel. Narodil se jako Johannes Chrysostomus Wolfgangus Gottlieb Mozart v rakouském Salcburku jako syn Anny Marie Pertlové a Leopolda Mozarta, houslisty a pomocníka koncertního mistra ve službách salcburského arcibiskupa. Byl uznávaným zázračným dítětem, ve třech letech se začal učit hrát na cembalo a ve čtyřech letech hrál a skládal menuety. V pěti letech poprvé veřejně vystoupil a v následujícím roce absolvoval se svou starší sestrou řadu koncertů po celé Evropě. V roce 1768 složil svou první operu „La Finta Semplice“, která měla premiéru v Salcburku. V dubnu 1764 Mozartova rodina odcestovala do Anglie, kde zůstala více než rok a hrála před královskou rodinou, kde Mozart složil sonáty, které věnoval královně. V roce 1767 ve Vídni složil operu „La Finta semplice“, na jejímž základě salcburský arcibiskup jmenoval skladatele svým čestným maestrem di capella. Pokračoval v cestách po Evropě a složil například „Mitridate, Re di Ponto“ v roce 1770, „Pařížskou symfonii“ v roce 1778 a „Idomenea“ v roce 1781. Odstoupil ze služeb spořivého a nedoceněného arcibiskupa a v roce 1782 se oženil s Constanze Weberovou, s níž upadl do velkých dluhů, z nichž se již nikdy nedostal. Přestěhoval se do Vídně, kde byl u dvora oblíben, a byl pověřen napsáním Únosu ze serailu. V roce 1786 napsal pro vídeňskou operu Figarovu svatbu, která se setkala s nadšeným přijetím. V následujícím roce dostal zakázku napsat operu pro příští sezonu pražské opery s názvem „Don Giovanni“. Císař Josef II. ho angažoval jako dvorního skladatele za poměrně mizernou částku, která nijak neulehčila jeho dluhy. Jeho první zakázkou byla italská opera Così fan tutte, která měla premiéru v roce 1790. Následovala zakázka od majitele divadla ve Wiedenu u Vídně a v roce 1791 debutovala s velkým úspěchem „Kouzelná flétna“. Současně byl jednou stranou pověřen zkomponováním „Requiem“ a opery „La Clemenza di Tito“ pro korunovaci císaře Leopolda II. v Praze. Kvůli přepracování se jeho chatrné zdraví podlomilo a on údajně začal věřit, že Requiem bylo objednáno nadpozemským agentem jako příprava na skladatelovu vlastní smrt, ačkoli současná věda určila, že to byl hrabě Walsegg, kdo si přál requiem na svůj vlastní pohřeb. Mozart na své poslední skladbě pracoval jako posedlý, ale ještě před jejím dokončením podlehl v prosinci 1791 ve věku 35 let horečce. Partituru dokončil jeho žák, pravděpodobně Süssmayer. Po poměrně laciném pohřbu v katedrále svatého Štěpána byl pohřben do neoznačeného společného hrobu na hřbitově svatého Marxe na vídeňském předměstí; zádušní mše a koncerty ve Vídni a v Praze však byly hojně navštěvovány a jeho pověst prudce stoupla. Zkomponoval přes 600 děl, včetně asi 21 scénických a operních děl, 15 mší, více než 50 symfonií a 25 klavírních koncertů; jeho dílo se dochovalo.
Bio by: Iola
