Yeti:

Jeti, kdysi známý spíše jako Ohavný sněhulák, je tajemný dvounohý tvor, který údajně žije v asijských horách. Někdy zanechává stopy ve sněhu, ale údajně přebývá i pod sněhovou hranicí Himálaje. Navzdory desítkám expedic do odlehlých horských oblastí Ruska, Číny a Nepálu zůstává existence Yetiho neprokázána.

Yeti je údajně svalnatý, pokrytý tmavě šedivou nebo červenohnědou srstí a váží 200 až 400 kg. (91 až 181 kg) V porovnání se severoamerickým Yeti je relativně malý, v průměru měří kolem 6 stop (1,8 m). Ačkoli se jedná o nejběžnější podobu, hlášení yettiho se objevují v různých podobách.

Historie yettiho

The Yeti is a character in ancient legends and folklore of the Himalaya people. Ve většině příběhů je Yeti postavou nebezpečí, řekl BBC autor Šiva Dhakal. Morálním ponaučením příběhů je často varování, abychom se vyhýbali nebezpečným divokým zvířatům a drželi se v blízkosti a bezpečí uvnitř komunity.

Alexandr Veliký se dožadoval spatřit Yetiho, když v roce 326 př. n. l. dobýval údolí Indu, ale podle National Geographic mu místní lidé řekli, že mu ho nemohou představit, protože tato stvoření nemohou v tak nízké nadmořské výšce přežít.

V moderní době, kdy do Himálaje začali cestovat lidé ze Západu, se mýtus stal senzačnějším, uvádí BBC. V roce 1921 vedl novinář Henry Newman rozhovor se skupinou britských badatelů, kteří se právě vrátili z expedice na Mount Everest. Průzkumníci novináři řekli, že na hoře objevili velmi velké stopy, které jejich průvodci přisoudili „metoh-kangmi“, což v podstatě znamená „sněžný muž-medvěd“. Newman správně uvedl „sněžný muž“, ale slovo „metoh“ přeložil chybně jako „špinavý“. Pak se mu zřejmě zdálo, že „ohavný“ zní ještě lépe, a v článku použil tento hrozivější název. Tak se zrodila legenda.

Ve své knize „Still Living? Yeti, Sasquatch, and the Neanderthal Enigma“ (1983, Thames and Hudson) nabízí badatelka Myra Shackleyová následující popis, který v roce 1942 nahlásili dva turisté, kteří viděli „dvě černé skvrny pohybující se po sněhu asi čtvrt míle pod nimi“. Navzdory této značné vzdálenosti nabídli následující velmi podrobný popis: „hlavy byly popsány jako ‚hranaté‘ a uši musely ležet blízko lebky, protože ze siluety na sněhu nic nevystupovalo. Ramena se prudce svažovala k mohutné hrudi … pokryté červenohnědou srstí, která tvořila těsnou srst těla smíšenou s dlouhými rovnými chlupy visícími dolů.“ Jiná osoba viděla tvora „velikosti a postavy malého člověka, s hlavou pokrytou dlouhými vlasy, ale obličej a hruď vůbec nebyly příliš chlupaté. Červenohnědě zbarvené a dvounohé zvíře bylo zaměstnáno vyrýváním kořenů a občas vydávalo hlasitý vysoký výkřik.“

Není jasné, zda tato pozorování byla skutečná, mystifikace nebo mylná identifikace, i když legendární horolezec Reinhold Messner, který strávil měsíce v Nepálu a Tibetu, dospěl k závěru, že velcí medvědi a jejich stopy byli často zaměňováni za Yetiho. Své vlastní setkání s velkým neidentifikovatelným tvorem popsal ve své knize „My Quest for the Yeti:

V březnu 1986 spatřil Anthony Wooldridge, turista v Himálaji, něco, co považoval za Yetiho, jak stojí ve sněhu poblíž hřebene vzdáleného asi 152 metrů. Nehýbalo se to, ani to nevydávalo zvuky, ale Wooldridge viděl ve sněhu zvláštní stopy, které jako by vedly k postavě. Pořídil dvě fotografie tvora, které byly později analyzovány a prokázány jako pravé.

Mnozí členové komunity Yettiho považovali fotografie za jasný důkaz existence Yetiho, včetně Johna Napiera, anatoma a antropologa, který působil jako ředitel Smithsonova institutu pro biologii primátů. Mnozí považovali za nepravděpodobné, že by se Wooldridge mohl splést, vzhledem k jeho rozsáhlým turistickým zkušenostem v regionu. Následujícího roku se vědci vrátili na místo, kde Wooldridge pořídil fotografie, a zjistili, že jednoduše viděl tmavý skalní výběžek, který z jeho pozice vypadal svisle. Byl to omyl – k rozpakům některých věřících v yettiho.

Důkazy o yettim?

Většina důkazů o yettim pochází z pozorování a zpráv. Stejně jako v případě Yettiho a lochnesské příšery i v případě Yetiho chybí přesvědčivé důkazy o jeho existenci, přestože se v průběhu let objevilo několik důkazů.

V roce 1960 hledal sir Edmund Hillary, první člověk, který zdolal Mount Everest, důkazy o existenci Yetiho. Našel něco, o čem se tvrdilo, že je to skalp tohoto zvířete, ačkoli vědci později zjistili, že kůže ve tvaru helmy byla ve skutečnosti vyrobena ze serova, himálajského zvířete podobného koze.

V roce 2007 tvrdil americký moderátor televizního pořadu Josh Gates, že našel tři záhadné stopy ve sněhu poblíž potoka v Himálaji. Místní obyvatelé byli skeptičtí a domnívali se, že Gates – který byl v oblasti teprve asi týden – si jednoduše špatně vyložil medvědí stopu. Nic dalšího se o tom, co otisk vytvořilo, nedozvěděli a stopu nyní nenajdete v přírodovědném muzeu, ale v malé expozici ve Walt Disney World.

V roce 2010 lovci v Číně ulovili podivné zvíře, o kterém tvrdili, že je to Yeti. Toto záhadné čtyřnohé zvíře bez srsti bylo původně popisováno jako zvíře s rysy připomínajícími medvěda, ale nakonec bylo identifikováno jako civet, malé kočkovité zvíře, které přišlo o srst v důsledku nemoci.

Prst, který byl kdysi uctíván v klášteře v Nepálu a o němž se dlouho tvrdilo, že pochází z Yetiho, zkoumali v roce 2011 vědci v edinburské zoo. Prst vyvolával po desetiletí kontroverze mezi věřícími v Yetiho a Yettiho, dokud analýza DNA neprokázala, že jde o lidský prst, možná z mrtvoly mnicha.

Rusové hledají Yetiho

Ruská vláda se v roce 2011 začala zajímat o Yetiho a uspořádala na západní Sibiři konferenci odborníků na Yetiho. Badatel a biolog John Bindernagel, který se zabývá výzkumem Yetiho, prohlásil, že viděl důkazy o tom, že Yeti nejen existuje, ale také si staví hnízda a úkryty z pokroucených větví stromů. Tato skupina se dostala na titulní stránky novin po celém světě, když vydala prohlášení, že má „nezpochybnitelný důkaz“ o existenci Yetiho a že si je na 95 procent jistá jeho existencí na základě několika šedých vlasů nalezených v chomáči mechu v jeskyni.

Bindernagel byl možná ohromen, ale jiný vědec, který se účastnil stejné expedice, dospěl k závěru, že „nezpochybnitelné“ důkazy jsou podvod. Jeff Meldrum, profesor anatomie a antropolog na Idaho State University, který podporuje existenci Yettiho, uvedl, že má podezření, že pokroucené větve stromů byly zfalšované. Nejenže na údajně „Yetiho zkroucených“ větvích byly zjevné stopy po řezných ranách vytvořených nástroji, ale stromy se také příhodně nacházely kousek od dobře značené cesty a sotva v odlehlé oblasti.

Meldrum dospěl k závěru, že celá ruská expedice byla spíše reklamním trikem než seriózním vědeckým počinem, který měl pravděpodobně zvýšit turistický ruch v chudé uhelné oblasti. Navzdory kvazioficiálním tvrzením o „nezpochybnitelném důkazu“ existence Yetiho se nic dalšího nedozvěděli.

Vzorky DNA

V roce 2013 zveřejnil oxfordský genetik Bryan Sykes výzvu všem věřícím a institucím po celém světě, které tvrdí, že mají kousek vlasů, zubů nebo tkáně Yetiho odebrané při pozorování. Obdržel 57 vzorků, z nichž 36 bylo podle University College London (UCL) vybráno k testování DNA. Tyto vzorky pak byly porovnány s genomy jiných zvířat uložených v databázi všech publikovaných sekvencí DNA.

Většina vzorků se ukázala být ze známých zvířat, jako jsou krávy, koně a medvědi. Sykes však zjistil, že dva ze vzorků (jeden z Bhútánu a druhý z Indie) se stoprocentně shodují s čelistí pleistocénního ledního medvěda, který žil někdy před 40 000 až 120 000 lety – tedy v době, kdy se lední medvěd a blízce příbuzný medvěd hnědý oddělovali jako druhy, uvádí BBC. Sykes se domníval, že vzorek byl pravděpodobně křížencem ledního a hnědého medvěda.

Dva další vědci, Ceiridwen Edwardsová a Ross Barnett, však provedli opětovnou analýzu stejných dat. Podle nich vzorek ve skutečnosti patřil medvědovi himálajskému, vzácnému poddruhu medvěda hnědého. Výsledky jejich studie byly publikovány v časopise Královské společnosti Proceedings of the Royal Society B.

Další tým vědců, Ronald H. Pine a Eliécer E. Gutiérrez, rovněž analyzoval DNA a rovněž dospěl k závěru, že „není důvod se domnívat, že Sykes et al.’dva vzorky pocházely z něčeho jiného než z obyčejných medvědů hnědých.“

A v roce 2017 další tým vědců analyzoval devět vzorků „yettiho“, včetně vzorků kostí, zubů, kůže, chlupů a trusu, které byly odebrány z klášterů, jeskyní a dalších míst v Himálaji a na Tibetské náhorní plošině. Shromáždili také vzorky z medvědů z této oblasti a ze zvířat z jiných částí světa.

Z devíti vzorků yetiho jich osm pocházelo z asijských černých medvědů, himálajských hnědých medvědů nebo tibetských hnědých medvědů. Devátý byl ze psa.

Pravověrné neodradí

Nedostatek přesvědčivých důkazů navzdory desítkám let pátrání pravověrné neodradí; skutečnost, že tato záhadná stvoření nebyla nalezena, neberou jako důkaz, že neexistují, ale naopak jako důkaz toho, jak jsou vzácná, samotářská a nepolapitelná. Stejně jako u Yetiho by existenci Yetiho dokázalo jediné tělo, ačkoli žádné důkazy nemohou dokázat, že neexistují. Už jen z tohoto důvodu tu s námi tato zvířata – ať už jsou skutečná, nebo ne – budou pravděpodobně navždy.

Dodatečné zpravodajství: Traci Pedersen, spolupracovník Live Science.

Dodatečné zdroje

• BBC: Je himálajský Yeti skutečné zvíře?
• Bigfoot Encounters: Wooldridge
• Výbor pro skeptické vyšetřování: No Reason to Believe That Sykes’s Yeti-Bear Cryptid Exists

Viděli jste někdy v noci ve světle reflektorů zářit oči Yettiho? Slyšeli jste šplouchnutí a přísahali byste, že jste viděli ocas Nessie mizející pod hladinou jezera? Záhadná stvoření z mýtů a legend jsou známá po celém světě.

Bigfoot, Nessie &Kraken: Kryptozoologický kvíz