Zagreus

Zagreus byl podsvětním bohem lovu a znovuzrození. Byl synem Háda a Persefony. Později byl ztotožňován s orfickým Dionýsem, který byl považován za „prvorozeného Dionýsa“ a byl dítětem Dia a Persefony.

Mytologie

Jediný zaznamenaný případ, kdy je Zagreus použit jako jméno pro orfického Dionýsa, je v Nonnosově Dionýsiaku. V orfikách je Dionýsos obecně označován jako Sabazius nebo Eubuleus (Což byl epiteton pro Háda), pokud není označován jako Dionýsos.

O původu orfického Dionýsa je známo jen velmi málo kromě toho, že byl považován za dítě Dia a Persefony. Podle příběhů z orfických hymnů se Titáni, kteří byli proti Diově moci, vplížili na Olymp, odvedli dítě do lesa a svedli ho hračkami, pak ho rozčtvrtili a dítě až na srdce zkonzumovali. Zeus získal zpět srdce dítěte a udělal z něj lektvar, kterým nakrmil jednu ze svých mnoha milenek: Semele. Z nápoje počala mladšího Dionýsa jako reinkarnaci prvního.

V jiném příběhu získali Sabaziovy genitálie Kabeirovi bohové ze Samothraku. Uložili je do posvátné jeskyně na ostrově a na jeho počest zavedli Samothrácké mystérie.

Podle Timothyho Gantze „dochované orfické prameny zřejmě nepoužívají jméno „Zagreus“ , a podle Martina Westa „toto jméno pravděpodobně nebylo použito v orfickém vyprávění“. .

Radcliffe Edmonds říká: „Lobeck 1892 je zřejmě zodpovědný za používání jména Zagreus pro orfického Dionýsa. Jak si všiml Linforth: „Je zvláštní, že jméno Zagreus se neobjevuje v žádné orfické básni nebo zlomku, ani ho nepoužívá žádný autor, který se zmiňuje o Orfeovi.“ (Linforth, 1903).

Lobeck však při své rekonstrukci příběhu hojně využil Nonnosova eposu z 5. století n. l., který jméno Zagreus skutečně používá, a pozdější badatelé ho následovali. Ivan Linforth však uvádí, že „jméno Zagreus se neobjevuje v žádné orfické básni ani zlomku a nepoužívá ho ani žádný autor, který se zmiňuje o Orfeovi…“. Nebylo prokázáno, že Zagreus a Dionýsos jsou jedno a totéž…“. Zvyk některých badatelů nazývat rozpolceného boha Zagreem se nezdá být dobře odůvodněný a není ani důvod považovat toto jméno za charakteristický rys orfického příběhu.“

Spojení Dionýsa se Zagreem se poprvé explicitně objevuje v Kallimachově zlomku dochovaném v Etymologicum Magnum (fr. 43.117 P), s možným dřívějším precedentem ve zlomku z Eurípidových Kréťanů (fr. 472 Nauck).

Dřívější doklady (např, Alkmaionis fr. 3 PEG; Aischylos frr. 5, 228) naznačují, že Zagreus byl často ztotožňován s jinými božstvy.“

V nejstarších zmínkách o Zagreovi je spojován s Gaiou (Zemí) a nazýván „nejvyšším“ bohem a Aischylos spojuje Zagrea s Hádem, možná jako Hádova syna nebo samotného Háda. Gantz si všímá „Hádovy identity jako Diova katachthonios alter ega“ a považuje za „pravděpodobné“, že Zagreus, původně snad syn Háda a Persefony, později splynul s orfickým Dionýsem, synem Dia a Persefony.

Rané zmínky o Zagreovi se objevují pouze ve zlomcích ze ztracených děl. Nejstarší je v jediném citovaném verši z (6. století př. n. l.?) eposu Alkmeonis:

„Paní Země , a Zagreus nejvyšší ze všech bohů“.

Snad je zde míněn nejvyšší bůh podsvětí.

A zřejmě pro Aischyla byl Zagreus skutečně bohem podsvětí. Ve fragmentu jedné ze ztracených Aischylových her Sysifos (asi 5. stol. př. n. l.) se zdá, že Zagreus je synem Hádovým, zatímco v Aischylových Egypťanech (Aigyptioi) byl Zagreus zřejmě ztotožněn se samotným Hádem. Ve fragmentu ze ztracené Eurípidovy hry Krétští muži (Kretes) se chór označuje za zasvěcence idyckého Dia a oslavovatele „nočního Zagrea, provádějícího své hostiny ze syrového masa“.

V řečtině se lovec, který chytá živá zvířata, nazývá zagreus, poznamenává Karl Kerényi, a iónské slovo zagre označuje „jámu pro odchyt živých zvířat“. „Můžeme se oprávněně ptát,“ poznamenává Kerényi, „proč byl tento velký mýtický lovec, který se v Řecku stal tajemným bohem podsvětí, chytačem divokých zvířat, a ne vrahem?“. Kerényi spojuje postavu Zagrea s archaickými dionýskými obřady, při nichž se malým zvířatům trhají končetiny a jejich maso se požírá syrové, „nikoli jako emanaci řeckého dionýského náboženství, ale spíše jako migraci či přežitek prehistorického obřadu“.