Kritéria pro zařazení do tohoto přehledu splnilo 65 studií. Údaje poskytlo 56 studií (19 pediatrických studií) (což představuje celkem 10 005 dospělých a 3 333 dětí); 21 studií mělo vysokou metodologickou kvalitu; 44 studií bylo publikováno v plném textu. Všechny studie se týkaly pacientů s lehkým nebo středně těžkým perzistujícím astmatem. Délka trvání studií se pohybovala od čtyř do 52 týdnů. Medián dávek inhalačních kortikosteroidů byl poměrně homogenní a činil 200 µg/den mikrojemného beklometazonu na bázi hydrofluoroalkanu nebo jeho ekvivalentu (HFA-BDP eq). U pacientů léčených antileukotrieny byla vyšší pravděpodobnost exacerbace vyžadující systémové kortikosteroidy (N = 6077 účastníků; poměr rizik (RR) 1,51, 95% interval spolehlivosti (CI) 1,17, 1,96). Na každých 28 (95% CI 15 až 82) pacientů léčených antileukotrieny místo inhalačních kortikosteroidů připadal jeden pacient navíc s exacerbací vyžadující záchranné systémové kortikosteroidy. Velikost účinku byla významně větší u pacientů se středně těžkou obstrukcí dýchacích cest ve srovnání s pacienty s lehkou obstrukcí (RR 2,03, 95% CI 1,41, 2,91 versus RR 1,25, 95% CI 0,97, 1,61), ale nebyla významně ovlivněna věkovou skupinou (děti představovaly 23 % hmotnosti ve srovnání s dospělými), použitými antileukotrieny, délkou trvání intervence, metodickou kvalitou a zdrojem financování. Významné skupinové rozdíly ve prospěch inhalačních kortikosteroidů byly zaznamenány u většiny sekundárních výsledků včetně pacientů s alespoň jednou exacerbací vyžadující hospitalizaci (N = 2715 účastníků; RR 3,33; 95% CI 1,02 až 10.94), změny oproti výchozí hodnotě FEV1 (N = 7128 účastníků; průměrný skupinový rozdíl (MD) 110 ml, 95% CI 140 až 80), jakož i dalších parametrů plicních funkcí, symptomů astmatu, nočních probuzení, užívání záchranných léků, dnů bez příznaků, kvality života, spokojenosti rodičů a lékařů. Antileukotrienová léčba byla spojena se zvýšeným rizikem vysazení léčby z důvodu špatné kontroly astmatu (N = 7669 účastníků; RR 2,56; 95% CI 2,01 až 3,27). Na každých třicet jedna (95% CI 22 až 47) pacientů léčených antileukotrieny namísto inhalačních kortikosteroidů připadalo jedno vysazení navíc z důvodu špatné kontroly. Riziko nežádoucích účinků se mezi oběma skupinami významně nelišilo.
