Lüshun (Port Arthur)
Lüshun, na Západě historicky známý jako Port Arthur, byl dlouho důležitým vstupním přístavem do jižního Mandžuska (severovýchodní Čína). Ve 2. století př. n. l. jej využívali čínští kolonisté dynastie Han (206 př. n. l. – 220 n. l.) v severní Koreji a dynastie Tchang (618-907) při taženích v 7. století. V 15. a 16. století za vlády dynastie Ming (1368-1644) byl opevněným přístavem pro čínské osady v oblasti Liaodong. V roce 1633 byl dobyt Mandžuy a za vlády dynastie Čching (1644-1911/12) se stal velitelstvím pobřežní obranné jednotky. V roce 1878 byl vybrán jako hlavní základna Pej-jangské („Severooceánské“) flotily, prvních moderních námořních sil Číny, a byl opět opevněn.
V čínsko-japonské válce v letech 1894-95 byl dobyt Japonci a na základě Šimonosekijské smlouvy, která válku ukončila, byl pronajat Japonsku. Po intervenci západních mocností, která následovala, však bylo vráceno Číně. Rusko, které toužilo získat nezamrzající přístav v Tichomoří, obsadilo poloostrov Liaodong v roce 1897 poté, co Němci obsadili Ťiao-čou (Kiao-čou) na jižní straně poloostrova Šan-tung. V roce 1898 získalo Rusko Liaodongský poloostrov do pronájmu a právo postavit železnici, která by jej spojila s Čínskou východní železnicí v Harbinu v provincii Heilongjiang – a tím i s Transsibiřskou magistrálou. Rusové vybudovali silně opevněnou námořní základnu pro svou tichomořskou flotilu v Port Arthuru, zahájili rozvoj obchodního přístavu v nedalekém Dalny (Dalian) a v roce 1903 dokončili železniční spojení s Harbinem. Během rusko-japonské války v letech 1904-05 byl Port Artur jedním z hlavních japonských cílů. V květnu 1904 japonská armáda odřízla poloostrov Liaodong od pevniny a obsadila přístav Dalian (Japonci nazývaný Dairen). Ruské jednotky se stáhly na svou údajně nedobytnou základnu v Port Arturu, ale i tu nakonec Japonci dobyli.
Portsmouthská smlouva (1905), která ukončila válku, převedla Port Arthur na Japonsko. Japonci jej přejmenovali na Rjódžun a učinili z něj správní a vojenské velitelství své vlády provincie Kwantung (později přenesené do Dairenu) a velitelství Kwantungské armády (později přenesené do Mukdenu ). Námořní základna byla posílena a stala se základnou pro japonské vojenské operace nejen v Mandžusku, ale i v severní Číně.
Jaltská konference (únor 1945) předpokládala po druhé světové válce navrácení území Liaodongu Sovětskému svazu a podle smlouvy o přátelství a spojenectví uzavřené později téhož roku v Moskvě mezi Čínou a Sovětským svazem bylo dohodnuto, že námořní základna Port Arthur bude po dobu 30 let využívána společně oběma zeměmi, ale že Sovětský svaz bude zodpovědný za její obranu a Rusové budou mít kontrolu nad poloostrovem, kromě přístavu Dairen.
Poslední sovětské jednotky se z Lüshunu (Port Arturu) nakonec stáhly v roce 1955, poté se z něj stala důležitá čínská námořní základna. Dnešní okres Lüshun je pěkné město rozvržené podle západního vzoru. Skládá se ze dvou oddělených částí: starého (východního) města, v němž se nacházejí přístavní zařízení, a nového (západního) města, které je z velké části obytné.
