V západní Evropě a jejích koloniích se katům jejich sousedé často vyhýbali a jejich práce kata byla rovněž zneuznaná. Ve Třech mušketýrech Alexandra Dumase a ve filmu La veuve de Saint-Pierre (Vdova po svatém Petru) jsou kati vedlejších postav ostrakizováni vesničany.
Povolání kata se někdy dědilo v rodině, zejména ve Francii, kde rod Sansonů zajišťoval v letech 1688-1847 šest katů a dynastie Deiblerů v letech 1879-1981 až do jeho zrušení pět katů. Jejími členy byli Louis Deibler, jeho syn Anatole, Anatolův synovec Jules-Henri Desfourneaux, jeho další synovec André Obrecht a Andréův synovec Marcel Chevalier.
V Británii byla nejvýznamnější dynastie Pierrepointů, která v letech 1902-1956 poskytovala tři katy – Henryho, jeho bratra Thomase a Henryho syna Alberta. Na rozdíl od Francie a mnoha dalších evropských zemí se britští kati, jako byli William Marwood, James Berry, Albert Pierrepoint a Harry Allen, zdaleka nevyhýbali a byli široce známí a veřejností respektovaní.
V Japonsku byli kati považováni za součást třídy burakuminů (dnes popravy v Japonsku neprovádějí profesionální kati, ale vězeňští dozorci). Ve Vzpomínkách na hedvábí a slámu od Junichiho Sagy je jednou ze zkoumaných rodin v japonské vesnici Tsuchiura rodina katů („Poslední kat“, s. 54). Tato rodina skutečně trpí sociální izolací, přestože je finančně poněkud dobře zajištěná.
V Osmanské říši mohli být katy pouze Romové. Kati byli považováni za „prokleté“ lidi a dokonce i jejich hřbitovy byly odděleny od veřejných hřbitovů. Na náhrobcích katů nebyly žádné nápisy a obvykle se používaly nevytesané a neleštěné jednoduché hrubé kameny. Jeden z nejstarších a největších „katovských hřbitovů“ se nachází v istanbulské čtvrti Eyüp. Po republikánské revoluci v Turecku popravy nadále vykonávali romští kati. Tato situace trvala až do zrušení trestu smrti v Turecku.
Město Roscommon se může pochlubit tím, že zde žila nejznámější irská popravčí lady Betty, která dostala tuto funkci výměnou za to, že bude ušetřen její život, když kat, který měl vykonat rozsudek smrti, onemocněl v den, kdy měla být ona a dalších 25 lidí oběšeno. Lady Betty se nabídla, že úkol vykoná výměnou za to, že jí bude trest smrti změněn na doživotí, a od té doby působila jako hrabská katovna.Neznámá žena oběsila 13. listopadu 1782 v Kilmainhamu nedaleko Dublinu dva muže za vraždu. Muži byli rovněž rozčtvrceni. Šerifovi se dostalo nadávek za to, že z ženy udělal oběšenkyni.
