30. ledna 2004 — Televizní diváci ji znají jako okouzlující a vtipnou spolumoderátorku pořadu The View na ABC, která často vtipkuje o svém manželovi, jehož diváci nikdy neviděli.V zákulisí se však život Meredith Vieiry od jejího televizního světa rozhovorů s celebritami a kosmetických úprav velmi liší.
Již 30 let žije její manžel Richard Cohen, uznávaný producent zpráv a spisovatel, s roztroušenou sklerózou. Nyní o tomto boji sepsal inspirativní vyprávění ve své nové knize Blindsided.
„Dělala jsem si z něj v podstatě pořád legraci,“ říká. „Protože takový je náš vztah. Děláme si legraci jeden z druhého.“ Kniha je brutálně upřímným a syrovým portrétem jejich rodiny, která se odmítá poddat devastaci chronickou nemocí. Především je to ale milostný příběh o tom, jak přežít a povznést se nad strach a hněv.
MS si na Cohenovi vybrala svou daň. Je slepý a nemoc napadla i jeho hlasivky, ruce a nohy.“ Záhadná a nepředvídatelná RS je neurologické onemocnění, které postihuje přibližně 400 000 Američanů, zřídkakdy je smrtelné, ale pustoší centrální nervový systém těla a může způsobit slepotu, ztrátu rovnováhy, nezřetelnou řeč, třes a ochrnutí. Neexistuje žádný lék a pacienti nikdy nevědí, kde udeří příště.
Cohen poprvé spatřil bouři před sebou, když mu bylo 19 let. Jeho otec, lékař, mu prozradil rodinné tajemství, že on i Cohenova babička mají roztroušenou sklerózu. O několik let později pracoval Cohen jako výzkumný pracovník ve zpravodajství, když najednou začal být dezorientovaný, polil se kávou, uklouzl na ulici a noha mu znecitlivěla. když mu bylo 25 let, dozvěděl se, že má RS.
„Existuje výraz „diagnóza a adios“ a „nashledanou“, protože ve skutečnosti neexistovala žádná léčba,“ říká Cohen. léta pracoval jako producent v CBS a svou diagnózu tajil. „Lhal jsem, abych tu práci dostal,“ říká. Předstíral jsem, že jsem prošel firemní prohlídkou… Byl jsem k smrti vyděšený, protože v té době už jsem byl poněkud slepý na obě oči. „
Nakonec to řekl svým šéfům a pak se tlačil do pokrývání válek a politiky. Na seznamovací frontě to bylo jiné. Říká, že některé ženy prchaly k nejbližšímu východu, když jim prozradil své tajemství. Ne však Meredith Vieira.
Když se s Vieirou na začátku 80. let seznámil, byla Cohenova RS kromě zraku sotva patrná. Byl stále mladý a atletický. Na jejich druhém rande se Vieiře svěřil se svým onemocněním.
„Zeptal se mě: ‚Co pro tebe znamená roztroušená skleróza? Vieira říká. „A já mu odpověděl: ‚Je to časopis. Časopis o RS.“ Nejhorší, co mě napadlo, bylo, že by mohl přijít o zrak. A to mi nevadilo.“
Pár se vzal, a když se rozhodli mít děti, podstoupili genetické testy a byli ujištěni, že Cohenovo onemocnění není dědičné. „Někdy je to skok víry, říká Vieira. „Zamilovala jsem se do toho chlapa s roztroušenou sklerózou… Ten člověk je neuvěřitelný chlap. Takže kdokoli, koho s ním budu produkovat, bude podle mě docela v pohodě. To byl můj pocit.“
„Cítila jsem se jako čtvrté dítě“
Když Vieira otěhotněla s jejich druhým synem Gabem, věci se zhoršily. CBS požadovala, aby pracovala na plný úvazek. Místo toho z pořadu 60 minut odešla. Byla to křižovatka. A Vieira dala přednost rodině před kariérou. Na začátku 90. let se Cohenovi přestěhovali se svými třemi dětmi Benem, Gabem a Lily na předměstí New Yorku. Tam, když se jeho roztroušená skleróza začala zhoršovat, se Cohen podle svých slov cítil bezmocný, jako čtvrté dítě.
„Hrával jsem míč, touchball nebo střílel na koš. Moje děti mě nikdy neviděly to dělat? znaly mě jen jako člověka s omezeními,“ říká Cohen. „Chodím na Benovy fotbalové zápasy. A pravděpodobně se ani nepozastaví nad tím, že ho nevidím dát gól. Ale víte co? Myslím, že děti potřebují, abyste tu pro ně byli. “
Jednoho děsivého dne v roce 1992 Cohenova nemoc málem zabila jeho tehdy čtyřletého syna Bena, když oba stáli na vlakovém nástupišti. Když přijel vlak, otec se synem nastoupili. Ben pak otci řekl, že jsi na nástupišti upustil občanský průkaz, a když si ho Cohen šel vyzvednout, syn ho následoval z vlaku.
Popisuje ten den.“ Stalo se to v jediném okamžiku. Natáhl jsem ruku, v, v jakémsi univerzálním jazyce ne. asi jsem ho omylem strčil zpátky, aniž bych si to uvědomil, A k mému zděšení šel dolů, mezi vlak a nástupiště na koleje.“
Vieira, která na nádraží nebyla, se později dozvěděla, co se jejímu synovi stalo. „Nevěděla jsem, co se stalo… Richard vystupuje z vagonu a já vidím jeho ramena, pláče. Přišla jsem k němu a říkám: ‚Co… Co se stalo? Co se stalo? “ Řekl: „Málem jsme přišli o Bena. Málem jsem Bena zabil. “
Cohen říká, že od toho dne radost z toho, že je se svými dětmi, střídal strach. „Měl jsem strach,“ říká. „Byl jsem vyděšený k smrti, hodněkrát.“
Před svými dětmi drželi MS v tajnosti… Až do noci, kdy Cohen spadl ze schodů a nejstarší syn Ben se začal vyptávat.
„Řekl: ‚Stane se mi to?“ říká Cohen. „A já jsem řekl: ‚Já nevím. Nehodlal jsem tam sedět a lhát mu… ale samozřejmě se mu to může stát. “
Cohenovi jsou otevřená rodina, kde je všechno na stole. Tři generace říkají, že se s RS smířily jako s faktem života, včetně dětí a jejich dědečka doktora Bena Cohena, který s RS žije už 65 let.
„Nemůžu se zlobit,“ říká doktor Cohen. „Neudělal jsem si to sám. Je to tady a svět jde dál. “
Přestože jsou děti zdravé, Vieira si o ně nemůže nedělat starosti. „Víte, jak jsou větší, když jedno z mých dětí zakopne, myslím na to,“ říká. „A kdyby se jednomu z dětí něco stalo, nevím, jak bych se cítila, když jsem je porodila, jak by to nešlo?“
Dnes, i přes postupně se zhoršující RS, je Cohen ve svých 55 letech bojovníkem. Téměř denně cvičí v posilovně. Aby zpomalil postup své nemoci, dává si často injekce interferonu. Každé ráno odváží s Meredith děti do školy; ona cestou do The View, on do své kanceláře.
A trvá na tom, že místo taxíků bude jezdit metrem a místo výtahu po schodech, což Vieiru znepokojuje. „Nesnáším to… Jako bych si myslela, že někdy ohrožuje svůj život, a to mi dělá starosti.“ A přestože se jí to nelíbí, dokáže pochopit, proč její manžel takto riskuje.
„Odmítání vás může udržet v chodu“
„Dává mu to pocit, že „jsem normální“, víte, „jsem jako všichni ostatní“. „
Cohen souhlasí: „Něco vám řeknu. Popírání je málo pochopitelné. Popírání je munice, abyste mohli pokračovat.“
Ale pak přišel den, kdy popírání nestačilo. Kromě roztroušené sklerózy byla Cohenovi v roce 1999 diagnostikována rakovina tlustého střeva. Následovalo několik operací a dostal se do remise. Rakovina se však vrátila, tentokrát s vážnými následky. Cohen si musel nechat dočasně zavést ileostomii neboli sáček, který zadržoval jeho tělesný odpad.
„Šel do sebe tak, jak jsem to nikdy neviděla,“ vzpomíná Vieira. „Myslím, že byl mnohem rozzlobenější. Ta druhá operace s sebou nesla spoustu věcí po ní, období rekonvalescence. Musel mít sáček … Cítil se ponížený.“
„Meredith nakonec řekla, stává se z tebe zrůda,“ vzpomíná Cohen.
Děti také daly najevo, jak se cítí, a nebylo to hezké. Ben otci řekl, že ho chce nakopnout a utéct od něj. „A bylo to, jako by dostal ránu baseballovou pálkou do solarplexu,“ říká. Ale opravdu jsem si to vzal k srdci.“
Cohen se opět dostal do remise, ale říká, že tentokrát se změnil k lepšímu. Stal se aktivnějším, navštěvuje různé akce, přednáší studentům žurnalistiky na Kolumbijské univerzitě, pracuje pro Společnost pro RS a píše velmi osobní články do New York Times o tom, jak se vyrovnává s RS a rakovinou.
Vieira a Cohen říkají, že i po tolika těžkostech zůstává jejich manželství pevné. Říkají, že jejich schopnost dívat se na věci se smyslem pro humor je drží při zemi. „Humor je zásadní, říká. „I v těch nejhorších chvílích, hned po druhé rakovině tlustého střeva, jsme si vždycky našli něco, čemu jsme se mohli zasmát. Dělala jsem si z něj legraci. Když jsi byl v nemocnici, koupila jsem si pro jistotu černé šaty… Prostě jsme si dělali legraci. A děláme to dodnes. To je to, co vás dostane přes to.“
Vieira říká, že nejtěžší na manželově nemoci je to, že neví, co bude dál. „To je dost těžké,“ říká. „Je to trochu prohnilá záležitost, hodně z toho. A pak mít dvakrát rakovinu tlustého střeva. Je to otrava,“ směje se.
Pro Cohenovy je nemoc „rodinná záležitost“. Meredith však říká, že manželův půvab a humor tváří v tvář nepřízni osudu dal jejich dětem hluboké lekce o životě. „No, myslím, že on je ten největší učitel, jakého kdy budou mít,“ žasne. „Pokud to ještě nevědí, tak to budou vědět. Učí je soucitu, síle, důstojnosti a statečnosti.“
„Učí je, jak se chovat,“ říká.
