Trápí vás zlozvyk, kterého se nemůžete zbavit? Pochopení toho, jak funguje averzivní podmiňování, by vám mohlo pomoci. V tomto příspěvku PsycholoGenie probereme několik příkladů tohoto psychologického konceptu, abychom vám usnadnili jeho pochopení.
Trivia
Film Stanleyho Kubricka A Clockwork Orange má jedno z nejlepších zobrazení averzivního podmiňování v populární kultuře.
Ve svém filmu A Clockwork Orange z roku 1971 nás Kubrick seznámil s fiktivní terapií známou jako technika Ludovico. Ta byla použita k podmínění hlavního hrdiny Alexe DeLarge, aby pociťoval silnou nevolnost pokaždé, když zažije násilí nebo na něj pomyslí, tím, že ho nutil sledovat násilné obrazy pod vlivem drogy vyvolávající nevolnost. Ačkoli Kubrickova technika Ludovico byla fiktivní terapií, její nápadnou podobnost s averzivním podmiňováním lze jen těžko přehlédnout.
Co je to averzivní podmiňování
Chcete pro nás psát? No, hledáme dobré autory, kteří chtějí šířit informace. Ozvěte se nám a promluvíme si…
Pracujme společně!“
Podle definice je averzivní podmiňování – přesněji řečeno averzivní terapie – forma podmiňování, při níž je subjekt současně vystaven podnětu (určitému chování) a nepohodlí, v důsledku čehož si začne obojí spojovat a přestane s uvedeným chováním. Jednoduše řečeno, škodlivý podnět, který působí jako spouštěč špatného chování, je spojen s novou negativní reakcí, která pomáhá uvedené chování potlačit. Koncept se točí kolem skutečnosti, že pokud se lze chování naučit, lze se mu také odnaučit. Stačí jen použít správnou techniku.
Averzivní podmiňování může být účinnou léčbou různých závislostí a zlozvyků, přičemž jedním z nejoblíbenějších je nadávání. Jednoduchou, ale účinnou metodou, jak se tohoto zlozvyku zbavit, bude, když si kolem zápěstí navléknete gumičku a pokaždé, když zaklejete, zacvaknete ji na vnitřní straně zápěstí. Bude to spíše nepříjemné než bolestivé a nakonec se nadávání zdržíte, abyste se mu vyhnuli.
Občas si subjekt představí asociaci mezi nežádoucím chováním a nepříjemným následkem, místo aby se do něj skutečně zapojil, a zcela se mu vyhne, což se nazývá skrytá senzibilizace. Používá se při léčbě alkoholismu, obezity atd. Oproti tomu případy, kdy se používají léky vyvolávající nevolnost nebo strach, se považují za případy zjevné senzibilizace.
Příklady averzivního podmiňování
✦ Kousání nehtů neboli onychofagie je jedním z několika zlozvyků, které lze léčit pomocí techniky odnaučování averzivního podmiňování. V tomto případě se na nehty navyklého kousání nehtů aplikuje tekutina odporné nebo hořké chuti. Pokaždé, když si dotyčný přiloží ruku k ústům, ochutná ji. Nepříjemný zážitek pomáhá omezit kousání nehtů – v tomto případě nežádoucí chování.
✦ Hodí se také při zneužívání alkoholu a kouření. V případě averzivního podmiňování u alkoholiků se k alkoholu přidává látka vyvolávající nevolnost. Nepříjemný zážitek, který následuje, snižuje pozitivní pocity spojené s alkoholem. Postupem času se člověku udělá nevolno i při pomyšlení na konzumaci alkoholu, a proto je schopen se tohoto návyku zbavit.
✦ U dětí se averzivní podmiňování používá při léčbě enurézy nebo pomočování. Do postele dítěte se umístí podložka vybavená senzorem vlhkosti a připojí se k alarmu. V okamžiku, kdy se dítě začne pomočovat, spustí se alarm, který dítě donutí vstát a jít na záchod. Dítě si časem začne spojovat počůrávání postele s nepříjemnostmi, které mu způsobuje, a přestane s ním.
Podobně lze tuto techniku použít také k tomu, aby se děti zbavily návyku cucání palce, a to tak, že se na palec nanese tekutina nepříjemné chuti.
Používání averzivního podmiňování jako terapeutické techniky je na ústupu, a to především proto, že jeho účinky jsou kontextově specifické. Pokud je jedinec podmíněn, může přestat konzumovat alkohol v klinickém prostředí – i to se stane na určitou dobu, ale totéž nelze říci o situacích mimo kliniku.
.
