Síla sebeovládání

Síla vůle se dotýká téměř všech aspektů zdravého životního stylu: správného stravování, cvičení, vyhýbání se drogám a alkoholu, lepšího učení, usilovnější práce, menšího utrácení. Není divu, že se sebeovládání stalo žhavým tématem jak pro vědce, kteří se zajímají o pochopení kořenů lidského chování, tak pro praktiky, kteří chtějí lidem pomoci žít zdravěji. Doktor Roy F. Baumeister, sociální psycholog z Floridské státní univerzity, je jedním z předních výzkumníků v této oblasti. Jeho nová kniha „Willpower: Znovuobjevení největší lidské síly“, kterou napsal společně s novinářem Johnem Tierneym a která vyšla v září, popisuje překvapivé důkazy o tom, že síla vůle je omezený zdroj, který podléhá vyčerpání.

Baumeister hovořil s časopisem Monitor o svém výzkumu sebeovládání – odkud pochází, jak ho získat více a co se psychologové ještě musí naučit.

Co vás vede k tomu, abyste lépe porozuměl síle vůle?

Praktický význam je obrovský. Většina problémů, které trápí moderní jedince v naší společnosti – závislosti, přejídání, kriminalita, domácí násilí, sexuálně přenosné nemoci, předsudky, dluhy, nechtěné těhotenství, neúspěchy ve vzdělávání, nedostatečné výsledky ve škole a v práci, nedostatek úspor, neschopnost cvičit – má určitý stupeň selhání sebekontroly jako ústřední aspekt.

Psychologie identifikovala dvě hlavní vlastnosti, které zřejmě přinášejí nesmírně širokou škálu výhod: inteligenci a sebeovládání. Navzdory mnoha desetiletím pokusů psychologie nezjistila, že by člověk mohl udělat mnoho pro to, aby dosáhl trvalého zvýšení inteligence. Sebeovládání však posílit lze. Sebeovládání je tedy pro psychologii vzácnou a mocnou příležitostí, jak hmatatelně a velmi prospěšně změnit životy obyčejných lidí.

Zjistili jste, že síla vůle je omezený zdroj. Můžete to vysvětlit?“

Mnoho studií zjistilo, že lidé dosahují relativně špatných výsledků v testech sebeovládání, pokud se předtím zapojili do zdánlivě nesouvisejícího aktu sebeovládání. Například v jedné studii v mé laboratoři jsme některé studenty vyzvali, aby snědli čerstvě upečené sušenky s čokoládovými lupínky, a jiné jsme požádali, aby sušenkám odolali a místo nich chroupali ředkvičky. Pak jsme jim dali vyřešit nemožné geometrické hádanky. Studenti, kteří jedli sušenky, pracovali na hlavolamech v průměru 20 minut. Studenti, kteří odolali lákavým sušenkám, to však vzdali v průměru po osmi minutách.

Takové studie naznačují, že část síly vůle se spotřebovala při řešení prvního úkolu a na druhý zbylo méně. Tento vzorec je opačný, než by se dalo očekávat na základě primingu nebo aktivace režimu reakce. Začali jsme se tedy domnívat, že zde působí nějaký omezený zdroj: Ten se vyčerpává, když lidé provádějí různé úkony sebekontroly. Postupem času jsme tento zdroj začali spojovat s lidovým pojmem síla vůle. Samotná „síla vůle“ je lidový pojem a představa, že máme určitou sílu charakteru, je základem lidové psychologie. Až donedávna se tyto lidové představy jen málo podobaly psychologické teorii – naše zjištění však naznačují, že tyto představy jsou přinejmenším částečně správné. V některých ohledech se však vyčerpání síly vůle od tradičních a lidových představ o síle vůle liší.

Jak?“

Například jsme zjistili, že rozhodování také zřejmě vyčerpává sílu vůle. Zjistili jsme, že stejná energie, která se spotřebovává na sebeovládání, se spotřebovává i na rozhodování. Po rozhodování lidé dosahují horších výsledků v sebeovládání. Naopak po vynaložení sebekontroly se rozhodování posouvá směrem k jednodušším a snazším procesům. To může vést k tomu, že se lidé rozhodují hůře nebo se rozhodování vůbec vyhýbají. Trochu mě překvapilo, že rozhodování vyčerpává stejný zdroj jako sebekontrola. Intuitivně se mi to nezdálo správné, ale na papíře byla hypotéza věrohodným rozšířením. Tak jsme ji otestovali a nyní jsme tento efekt opakovaně prokázali. Jakmile jsme si uvědomili, že stejný zdroj je využíván jak pro sebekontrolu, tak pro rozhodování, bylo nutné hledat širší rámec. Myslím, že tento společný proces je psychologickou realitou, která stojí za lidovým pojetím svobodné vůle.

Můžete nás provést typickým příkladem vyčerpání síly vůle?“

Dietář se možná snadno vyhne koblize k snídani, ale po dlouhém dni náročného rozhodování v práci se mu mnohem hůře odolává tomu kousku dortu k zákusku. Dalším příkladem může být ztráta nálady. Obvykle se zdržujete negativních reakcí na nepříjemné věci, které říká váš romantický partner. Ale pokud jste jednoho dne obzvlášť vyčerpaní – třeba se snažíte splnit stresující pracovní termín – a dotyčná osoba řekne přesně to, co se jí nelíbí, vybuchnete a řeknete slova, která byste potlačili, kdyby vaše síla sebeovládání byla na plné obrátky. Jak tento proces nazýváte? Se svými spolupracovníky používáme pro stav vyčerpané síly vůle termín „vyčerpání ega“. Zpočátku jsme jej nazývali „regulační vyčerpání“, protože první poznatky se zaměřovaly čistě na akty seberegulace. Když se ukázalo, že stejný zdroj je využíván i pro rozhodování, chtěli jsme širší termín, který by naznačoval, že je vyčerpán nějaký základní aspekt já. Termín „ego“ jsme si vypůjčili z freudovské teorie, protože Freud mluvil o tom, že já se částečně skládá z energie a z procesů zahrnujících energii.

Jak časté jsou události vyčerpávající ego?“

Někteří lidé si představují, že sebekontrola nebo síla vůle je něco, co použijete jen jednou za čas, například když jste v pokušení udělat něco špatného. Opak je pravdou. Výzkumy ukazují, že průměrný člověk stráví odoláváním touhám tři až čtyři hodiny denně. Sebeovládání se navíc používá i k dalším věcem, jako je kontrola myšlenek a emocí, regulace plnění úkolů a rozhodování. Většina lidí tedy používá sílu vůle mnohokrát denně, po celý den.

Nalezl jste fyzický základ pro vyčerpání ega?

Ano. S mým bývalým studentem, doktorem Matthew Gailliotem, jsme víceméně náhodou objevili roli glukózy při sebeovládání. Při testování jiné teorie jsme narazili na zjištění, že u lidí, kteří dostali nějaké jídlo, se poté zlepšila sebekontrola – bez ohledu na to, zda si na jídle pochutnali. To nás přivedlo k několikaleté práci zaměřené na zjištění, jak glukóza souvisí se sebeovládáním.

Glukóza je chemická látka v krevním řečišti, která přenáší energii do mozku, svalů a dalších orgánů a systémů. Zjednodušeně řečeno, glukóza je palivem pro mozek. Úkony sebekontroly snižují hladinu glukózy v krvi. Nízká hladina glukózy předpovídá špatný výkon v úkolech a testech sebekontroly. Doplnění glukózy, třeba jen sklenicí limonády, zlepšuje výkon v oblasti sebekontroly.

Jak lze kromě popíjení limonády posílit sílu vůle?

Několik studií v různých laboratořích nyní prokázalo, že lidé mohou zlepšit svou sebekontrolu i v dospělosti. Stejně jako u svalů se posiluje pravidelným cvičením. Takže zapojení se do nějakých extra aktivit zaměřených na sebeovládání po dobu několika týdnů vede ke zlepšení sebeovládání, a to i při úkolech, které s cvičebními aktivitami nijak nesouvisí. Cvičení mohou být libovolná, například používání levé ruky místo pravé při otevírání dveří nebo čištění zubů. Nebo mohou být smysluplná, například snaha lépe hospodařit s penězi a více šetřit. Důležité je cvičit překonávání navyklých způsobů jednání a vykonávat vědomou kontrolu nad svým jednáním. Postupem času tato praxe zlepšuje sebekontrolu.

Je toho ještě hodně, co se můžeme o vyčerpání ega naučit?“

Neustále mě překvapuje a těší, když vidím, kolik různých výzkumníků přichází s kreativními rozšířeními, upřesněními a aplikacemi těchto základních myšlenek o síle vůle. Během posledního roku se objevily studie o tom, jak procesy síly vůle mohou pomoci vysvětlit potíže studentů, kteří se obávají zapadnout na vysoké škole, jak mohou vyhořet vedoucí pracovníci, zda se psi pouštějí do rvaček, zda lidé dodržují své sliby dané romantickým partnerům a další.

Naší vlastní prací byly nedávno nalezeny důkazy o vyčerpání ega mimo laboratoř, což je velmi důležitý krok. Ve studii s výběrem zkušeností, na které jsem pracoval s doktorem Wilhelmem Hofmannem, psychologem z Chicagské univerzity, měli účastníci po dobu jednoho týdne na sobě pípáky a hlásili svá přání a příslušné činnosti v průběhu každodenního života. Zjistili jsme, že jak se lidem vyčerpávala síla vůle, bylo stále pravděpodobnější, že podlehnou přáním, kterým by jinak odolali. To platilo pro nejrůznější touhy: touhy spát, jíst, mít sex, hrát hry, utrácet peníze, pít alkohol nebo kouřit cigarety a tak dále a tak dále.

Další výzvou pro tento výzkum je zjistit, jaké to je, když je ego vyčerpané. Snahy o vytvoření sebeposuzovacího měřítka stavu vyčerpanosti nebyly příliš úspěšné. Série studií pod vedením doktorky Kathleen Vohsové, psycholožky z Minnesotské univerzity, zjistila, že vyčerpání způsobuje, že nejrůznější emoce a touhy jsou pociťovány silněji než obvykle – lidé s vyčerpaným egem například uváděli silnější reakce na příjemné i nepříjemné představy a zdálo se, že také intenzivněji prožívají fyzickou bolest. Vyčerpání nemá žádný charakteristický pocit, ale zdá se, že je to jako zesílení hlasitosti vašeho života jako celku.

Kirsten Weirová je spisovatelka z Minneapolisu

.